Závislé Německo a bronzové Řecko
Víte, co mají společného roky 1826, 1843, 1860, 1894 a 1932? Pokud vás napadá, že to byl nějaký "průser", máte pravdu. Jde o roky, kdy Řecko za posledních 200 let vyhlásilo default, tedy odpis nebo restrukturalizaci vládního dluhu.
Rok vyhlášení ještě nic neříká o tom, jak dlouho Řecko v režimu defaultu a restrukturalizace dluhu během posledních 200 let opravdu bylo. Možná vás to překvapí - byla to více než polovina času, přesně 51 %. V těžké globální konkurenci bankrotářů se Řecko s touto statistikou drží na třetím místě za Hondurasem (64 %) a Ekvádorem (58 %).
Nehoda desetiletí
Toto malé historické ohlédnutí nám umožní pochopit, že problémy Řecka nejsou náhoda. Ne náhodou, nýbrž nehodou bylo to, že si finanční trh začal myslet, že je Řecko podobné Německu nebo Rakousku. A to jen proto, že je součástí společné měnové unie.
Když už jsme u té historie, Řecko po defaultu v roce 1826 zůstalo mimo přístup na kapitálové trhy 53 let. Půl století nemělo Řecko přístup na trhy, na nichž by mohlo prodávat dluhopisy. To opět jen pro představu, jak dlouho může trvat řešení řeckých problémů s dluhem a obnovení důvěry.
Řecké dluhové problémy tedy nejsou ničím novým. Nové je to, že jsou země eurozóny ochotny platit pomoc Řecku.
Německý export mimo eurozónu
Především Německo. Největší evropská ekonomika je závislá na vývozu. Podíl exportu na HDP je více než 50 %. A to je na tak velkou a důležitou hospodářskou entitu hodně, třeba v USA je to asi jen 14 %.
Třetina exportů z Německa míří do eurozóny, zbytek mimo ni. A právě vývozy do zemí mimo eurozónu rychle rostly. Proč? Tipnete si, co jim pomohlo?
Tento text je rozšířenou verzí sloupku napsaného pro Lidové noviny.
