ČNB zřejmě sníží sazby až k nule, ale co naznačované intervence?

Důvodů pro takové očekávání je hodně:

• Data, která v posledních 6 týdnech přišla, stále potvrzují protiinflační ekonomiku. Tříměsíční průměr meziměsíčního tempa růstu maloobchodních tržeb je stále záporný (v 08/2012 -0,2 %). Inflace zůstává bez problémů, poptávková inflace je stále záporná, v září -0,4 % meziročně, celkovou inflaci zvyšují pouze regulované ceny, nepřímé daně a ceny potravin. Daří se stále jen exportu.

• I u exportu lze čekat zpomalení. Dynamika průmyslu se totiž dle očekávání zhoršila (že se tak stane, naznačovaly předstihové indikátory v Německu), tříměsíční průměr meziměsíčního tempa růstu se dostal na nejnižší hodnotu od roku 2009. Slabá data zveřejnila řada automobilek. Stagnace trhu práce, která pokračovala i v září, proto nepřekvapila.

• Vzhledem k nekončící dluhové krizi a dalším zahraničním rizikům (fiskální útěs v USA), relativně silné koruně (pár procent od fundamentální úrovně) a výhledu na další fiskální restrikci v roce 2013 a v roce 2014 není prostor pro vznik poptávkových tlaků. ČNB tak má volné ruce.

• Nejsou to však jen data, proč se domníváme, že ČNB ještě ke (kosmetickému) snížení sazeb přistoupí. Druhým důvodem je to, že pokud se ČNB rozhodne přistoupit k některému z uvažovaných nestandardních opatření měnové politiky, bude její argumentace jednodušší, když budou sazby co nejblíže nuly a nebude moci se sazbami dělat nic více.

Focus: Intervence na devizovém trhu: Ano, či ne?

Diskuse o tom, jaká nestandardní opatření použít v případě, že se sazby dostanou až na nulu, začala již koncem léta. Guvernér Singer v září mluvil o spoustě nástrojů, které má (obecně každá centrální banka) teoreticky k dispozici.

Nadále si nemyslíme, že ČNB přistoupí ke kvantitativnímu uvolňování, rozšíření kolaterálu nebo k negativním úrokovým sazbám. Důvody pramení především hlavně z povahy bankovního sektoru a povahy ekonomiky. Co ale devizové intervence? Ty jsou v malé a otevřené ekonomice potenciálně velice účinným nástrojem. Přistoupí k nim ČNB?

Intervence by měly za cíl oslabit korunu (ČNB by korunu prodávala a nakupovala by za ni cizí měnu, nejspíš EUR). A protože ČNB disponuje monopolem na tisk korun, neměla by problém s tím, že jí někdy "dojde munice". Tato intervence je tedy jiná než ty, které by ČNB musela provádět, pokud by chtěla bránit oslabení koruny – schopnost dosáhnout cíle by v tomto případě určovalo množství devizových rezerv ČNB.

Kvantitativní uvolňování po Česku aneb jak potopit českou korunu

Z toho rovněž plyne, že odhodlaná Česká centrální banka má v podstatě neomezené možnosti oslabit korunu. Bude ale chtít? Dovedeme si představit několik situací, v nichž by ČNB k intervencím skutečně v blízké době (3 až 6 měsíců) přistoupila (pravděpodobnost 1/3):

- Pokud by koruna výrazněji posílila. Nemyslíme si, že by v takovém případě ČNB čekala až na to, až se koruna dostane tak daleko jako v roce 2008 (kdy se od fundamentální hodnoty vzdálila o více než 8 %). ČNB by dle nás tentokrát zasáhla již ve chvíli, kdy by koruna posílila pod 24 korun za euro. Takový scénář ale nepokládáme vzhledem k domácím (politická nejistota, recesní ekonomika) i zahraničním faktorům (fiskální útes v USA, pokračující dluhová krize) za příliš pravděpodobný. Rizikem ale je, že trh "otestuje" ČNB, že se pokusí korunu nejdříve posílit, aby vybudil ČNB k akci.

Pokud by došlo k výraznému propadu ekonomiky jako na přelomu let 2008 a 2009, který by výrazně snížil inflaci a/nebo hrozil deflací. V takovém případě by ale nejspíše došlo i k oslabení koruny, takže by intervence ČNB proti koruně byly zřejmě zbytečné. Scénář, ve kterém se růst propadne a koruna výrazně posílí, je v podstatě nemožný.

V případě, že by ČNB na trhu intervenovala, měla by dle nás korunu oslabit minimálně ke 26 korunám za euro a udržet ji tam po dobu minimálně několika čtvrtletí. Efekt CZK je totiž v čase protažený, navíc je potřeba relativně velkého pohybu, aby byla kompenzována slabost zvenčí (1% pokles tempa růstu německého HDP je kompenzován z hlediska dopadu na mezeru výstupu oslabením koruny o 5 až 7 %).

Větší pravděpodobnost (2/3) přikládáme tomu, že k intervencím ČNB v horizontu kvartálu nebo dvou nedojde. Proč?

• Prvním důvodem je to, že koruna není nijak silná. Ačkoli by z inflačního hlediska klidně mohla být o korunu slabší (EURCZK 26), od fundamentální hodnoty je dle nás vzdálená o zhruba 70 až 80 haléřů. ČNB tak nemůže například operovat "švýcarským argumentem" – koruna není obětí spekulativního přílivu kapitálu prchajícího z eurozóny.

• Druhým argumentačním problémem je inflace. Poptávková inflace je sice lehce záporná (a čekáme, že taková zůstane i v roce 2013), měnově-politická inflace se nachází zhruba kolem 2 % a neměla by ani za nulového růstu ekonomiky v dalším roce klesnout pod 1 %, což je spodní hranice inflačního pásma. ČNB tak bude obtížně zdůvodňovat intervence na devizovém trhu deflační hrozbou.

• Pokud ale ČNB bude chtít zdůvodnit potřebu oslabit korunu, může poukázat na zápornou poptávkovou inflaci jako na trvající deflační hrozbu. Zde je ovšem problém – oslabení koruny zvýší dovozní ceny, což se negativně dotkne spotřeby domácností. Slabší koruna (na úrovni EURCZK 26 celý příští rok) by průměrnou inflaci zvýšila odhadem o zhruba 0,5 procentního bodu na 2,4 %, což by se negativně projevilo na spotřebě domácností. Celkový agregátní efekt je však mírně pozitivní – lepší průmysl a nižší dovoz by zvedly HDP zhruba na 0,7 až 0,8 % meziročně. Dopad na trh práce je však malý (nezaměstnanost proti základnímu scénáři klesne o necelou desetinu procentního bodu). Otázkou je rovněž míra zajištění firem, která může efekt slabší koruny dále snížit.

• Dalším důvodem je politická citlivost. S podobnými problémy (i když menšího rozsahu) se potýkají i další ekonomiky regionu. Zejména Slovensko, které má podobnou strukturu ekonomiky jako ČR, by zřejmě setrvalé a podstatné umělé oslabení CZK neneslo s libostí. Proti tomuto argumentu je však možné říct, že většina významných ekonomik (přímo či nepřímo) s kurzem již manipuluje – Švýcarsko má tvrdý limit na 1,20 proti EUR, USA a Británie dělají kvantitativní uvolňování. Navíc česká koruna je proti polskému zlotému i maďarskému forintu stále ve srovnání s rokem 2008 relativně silná, což se dá použít v případě potřeby jako argument (i když vratký).

Co může dělat investor, když ČNB přemýšlí o vrtulníku?