Naučme se milovat volatilitu! Ekonomika je jako kočka, ne domácí spotřebič
Nassim Nicholas Taleb před tím, než vypukla finanční krize v roce 2008, představil světu svůj koncept Černých labutí, mimořádných nečekaných událostí s dalekosáhlými dopady. Hlavním úkolem je investorů je, aby je takové události nezastihly nepřipravené.
Černá labuť může být buď negativní (například druhá světová válka), nebo pozitivní (rozmach internetu). Často se s odstupem času ukáže, že zase až tak nepředvídatelná nebyla, jen všichni soustavně přehlíželi souvislosti, jež k ní vedly.
Současné dostupné predikční techniky a risk management jsou bohužel na černé labutě krátké. Taleb ale varuje, že čím více budeme věřit, že labutě dokážeme předpovědět, tím méně připravené nás následně zasáhnou. Zbytečně totiž podstupujeme nebezpečná neznámá rizika.
Jak na černou labuť?
Máme čekat se založenýma rukama, nebo je potřeba se snažit dále zdokonalovat predikční techniky? Taleb má jiný recept: naučme se z volatility těžit a vytvářejme instituce, které nejsou na mimořádné události extrémně citlivé.
Instrumenty, které se volatility "nezaleknou", ba naopak z ní benefitují, nazývají obchodníci s deriváty jako ty, jež mají "dlouhou gama" (gama patří mezi parametry citlivosti u opcí a vyjadřuje citlivost ceny opce na deltu, která označuje závislost změny ceny opce na ceně podkladového aktiva - pozn. red).
Důraz na věci, které tolik nepodléhají volatilitě a během krizí a chaosu se jim daří, by měl být patrný nejen při obchodování s deriváty, ale i v životní filozofii.
1. Ekonomika je jako kočka, ne domácí spotřebič
Jsme oběťmi post-osvícenského pohledu na to, že svět funguje jako sofistikovaný stroj. Svět není Excel, do něhož vložíte obrovský soubor dat, aby vám automaticky "vyplivl" přehledné grafy. Takhle lidé nefungují. Ani instituce nemají robotické vestavěné řídící a kontrolní mechanismy, musejí být řízeny "lidskými mikrosoučástkami".
Příroda naproti tomu vůči nepředvídaným jevům odolná je. Dokonce ji posilují, protože na ně reaguje evolucí. Když si uděláte na chodidle puchýř, vyroste vám nová a silnější kůže.
Berme si příklad z přírody a nepokoušejme se nepředvídatelnost popírat. Potlačování přirozených výkyvů povede jen k tomu, že nás zastihnou později a daleko intenzivněji. I když je zdánlivé bezvětří, neměli bychom nikdy počítat s tím, že nemůže přijít vichřice. Tato fatální nevědomost může napáchat katastrofální škody.
2. Preferujte firmy, které se umí učit ze svých chyb, ne ty, které jimi infikují celý systém
Některé firmy a politické systémy dokáží mnohem lépe reagovat na problémy. Například letecký průmysl po každé havárii vyvíjí lepší letadla s vyšším bezpečnostním standardem. Tragédie vede k identifikaci a analýze příčiny, na což navazuje výzkum a rozvoj vylepšených technologií, které původní problém eliminují. Odolná jsou kolektivní odvětví, kde chyba jednoho dílu zásadně neohrozí funkčnost celku.
Opakem je finanční sektor, kde selhání jedné jednotky oslabí celý sektor natolik, že se negativní dopady mohou rozšířit do celé ekonomiky, potažmo do celého světa. Reformovaný bankovní systém by měl především eliminovat riziko dominového efektu.
Vhodným začátkem by bylo omezit zadlužení a páku v ekonomice a přesunout se k akciovému financování. Pokud jedna z firem neplní závazky z bondů, budou trpět i ostatní v odvětví, protože věřitelé budou opatrní při prodlužování splatnosti dluhopisů u všech podobně zaměřených firem. Firma postavená na akciovém kapitálu může také zaznamenat pokles zisků, ale jak víme například z technologické bubliny v roce 2000, selhání jednotlivců "nepoloží" celý sektor.
3. Co je malé, to je hezké (a často efektivnější)
Výnosy z rozsahu jsou jedna věc. Zatímco velké instituce dokáží snadno prezentovat výhody, jaké jim velikost přináší, už méně se mluví o rizicích. Ta často zůstávají skrytá, než přijde nějaká ta černá labuť. Největším z nich je riziko masivní ztráty. Růst velikosti přináší výhody jen do určité míry – dokud potenciální rizika nepřeváží potenciální přínosy.
Představte si slona a myš a důsledky toho, když si zlomí jednu nohu. Myš při maličkém pádu nikoho neohrozí, zato slon možná poškodí a zabije množství rostlin i živočichů.
Například vládní decentralizace by mohla pomoci snížit veřejné deficity. Velká část deficitů pramení z toho, že vlády podcení náklady obrovských projektů. Procentní chyby v odhadech mohou mít v absolutních číslech na rozpočet zásadní dopad.
4. Zkušenosti jsou důležitější než akademické vědomosti
Obory, které jsou vůči výkyvům odolné, milují nahodilost a nejistotu a dokáží se učit z chyb. V historii lidstva hrála odjakživa při klíčových objevech větší roli metoda "pokus a omyl" než teorie. Dá se říci, že technický rozvoj je úzce spjatý s podnikavostí.
Vědci a akademici mají mnohem větší vliv, protože jsou na očích a publikují vědecké práce a knihy. Mechaniky a inženýry vidíme mnohem méně. Dobrým příkladem je Velká Británie během průmyslové revoluce. Mezi velkými jmény nebyli akademici, nýbrž kutilové - Charles Darwin, Henry Cavendish nebo William Parsons. Británie upadá od doby, kdy se přesunula k byrokraticky řízené vědě. Amerika díky svému výzkumu, který je založen na původním – empirickém - modelu, na trhu inovací vede.
5. Manažeři musejí jít se svou kůží na trh
V žádné jiné době nezískávali tak společensky odpovědné funkce lidé, kteří za ně nepřebírají žádnou osobní zodpovědnost. V dnešním světě byznysu bohužel nefunguje princip, že by bonusy přijaté manažery, kteří firmy dostali do problémů, měly být vraceny. U našich předků tato praxe nesla ovoce - Římané nutili stavební inženýry spát pod mostem, dokud jej nedokončili.
Žádný regulátor nezná lépe skrytá rizika podniku než jeho manažeři. Nikdo jiný je také nedokáže tak umně skrývat. Pravidlo ze starého Říma by nás ochránilo od bankovních krizí, v nichž bankéři, kteří zatěžují rozvahy velkými expozicemi na černé labutě, hromadí bonusy během období klidu, zatímco v krizi ztráty rozmělňují mezi daňové poplatníky.
Zdroj: WSJ
Aktuality
