Nebe nad námi a na něm hejno černých labutí
Když se podíváte do historie, zjistíte, že se celá řada důležitých ekonomických událostí stala v srpnu. Politici a tradeři jsou na dovolené a doufají, že bude i na trzích klid. Opak bývá pravdou, jak ve své úvaze upozorňuje profesor harvardské univerzity Jeffrey Frankel. Nejvíce černých labutí přilétá právě ve druhé polovině léta.
Srpen, měsíc černých labutí
Mnohé z významných srpnových událostí byly neočekávané a původně byly považovány za nemyslitelné. Šlo o "černé labutě" v pravém slova smyslu – nepředvídané události s velmi nízkou pravděpodobností, ovšem s ohromným historickým dopadem. Posuďte sami:
1914: začátek první světové války;
1939: nacisticko-sovětský pakt;
1957: vypuštění Sputniku;
1961: Berlínská zeď;
1971: zrušení zlatého standardu prezidentem Nixonem;
1982: mezinárodní dluhová krize v Mexiku;
1992: evropská krize ERM;
2007: krize nekvalitních hypoték v USA.
Černá labuť nemusí být nepředvídatelná
Možná bychom měli definici černé labutě poněkud poopravit: jde o téměř nemožný jev v určitém časovém období či geografickém prostředí. Pro ty, kteří vezmou v úvahu události v jiných zemích nebo svoji vlastní velmi vzdálenou historii, nemusí být černá labuť zase až tak velkým překvapením.
11. září 2001
Před 11. zářím někteří experti varovali, že zahraniční teroristi chtějí zaútočit na americké administrativní budovy. Nikdo to nebral vážně - vždyť se v minulosti ještě nic podobného nestalo. Mnoho Američanů ani nevěnovalo pozornost tomu, k jakým teroristickým útokům dochází v jiných zemích.
Nemyslitelný pád amerického realitního trhu
Podobně tomu bylo i v roce 2006. Většina Američanů své ekonomické chování stavěla na předpokladu, že budou ceny nemovitostí vždy růst, protože žádný propad cen nemovitostí v USA ze své vlastní paměti neznali. Nepřipouštěli si, že když ceny bydlení mohou padat v jiných zemích, může se stát to samé i ve Spojených státech. Stejně rychle z paměti vymazali i pokles cen nemovitostí po Velké depresi. Kdyby zadlužení vlastníci domů a zapákované banky vnímali (a řídili) rizika zodpovědněji, rozhodovali by se určitě jinak.
Mezi lety 2004 a 2006 bylo riziko na trzích hodnoceno jako velmi nízké. Patrné to bylo například z vývoje indexu VIX, spreadů junk bondů, státních dluhopisů a řady dalších finančních ukazatelů. Důvodem pro chybný risk managament je to, že jsou investiční modely sestavovány na základě zpětných dat za pouhých několik let (maximálně několik dekád, vycházely tedy z období "Velkého klidu"). Tradeři by měli jít ve svých analýzách mnohem dále do historie, případně se rozhodovat pomocí komplexnějšího přístupu k rizikům.
Velké banky nepadají a státy nemohou zkrachovat
Od srpna 2007 počet černých labutí rychle narůstal. Dluhové problémy Řecka by neměly nikoho překvapit (alespoň ne severní státy eurozóny). Když řecká dluhová situace začala vyvěrat na povrch, lídři v Bruselu a Frankfurtu ignorovali, že může jít o "blízkého příbuzného" argentinské krize z let 2001 až 2002, mexické krize z roku 1994 a mnoha dalších.
Dříve nemyslitelný rozpad eurozóny se stal jedním z nejdiskutovanějších potenciálních ekonomických šoků. Pravděpodobnost, že jedna nebo více zemí opustí společnou měnovou unii, je nyní přes 50 %. Podobně je to i s tvrdým přistáním Číny a ostatních mladých trhů.
Ropné krize
Ropné krize na Blízkém východě jsou klasickou černou labutí. Každá z nich investory překvapila nepřipravené: 1956, 1973, 1979 i 1990. Cena ropy může růst z mnoha důvodů, což sledujeme i v poslední době. Nejpravděpodobnější krizový scénář plyne z válečných konfliktů nebo nestability v některé z arabských zemí. Hrozba nabídkového šoku se pak projeví jako prudký růst v poptávce po zásobách ropy – tedy i v její ceně.
Americké státní dluhopisy – věčný bezpečný přístav
Nejobávanější finanční hrozbou je, že zkolabují přeceněné dluhopisové trhy. Inflace (obzvláště komoditně tažená, jako v letech 1973 a 1979) by mohla propad uspíšit. Vypadá to dnes nepravděpodobně, že? Spustit jej může i bankrot některých evropských zemí nebo politická paralýza v USA.
Důkazy extrémní dysfunkčnosti americké politiky jsou již jasně vidět, nejhorší situaci jsme zažili minulé léto (shodou okolností také v srpnu), kdy si Spojené státy za politické hašteření vysloužily dokonce snížení ratingu od S&P.
Blížící se "fiskální útes" by měl obezřetné investory vést k výprodejům amerických státních dluhopisů. Jenomže většina z nich stále spoléhá na to, že se politici (vědomi si prekérní situace) na poslední chvíli dohodnou a nástupu automatických drastických škrtů zabrání. Jasný výsledek v listopadových prezidentských volbách může podle mnohých věci urovnat. Ale co když dojde k opakování sporných prezidentských voleb z roku 2000? Na žádné reformy nebude pomyšlení, dokud nebudou hlasy přepočítány a nebude definitivně rozhodnuto.
Zdroj: Project Syndicate
