O čínských globálních inflačních trumfech
Centrální banky v USA, eurozóně, Spojeném království nebo Japonsku odkupují aktiva v obrovských objemech, a pumpují tak do finančního systému biliony dolarů. Riziko inflace s tím spojené je skloňované již přes deset let, až v posledních měsících se ale zdá, že se blíží svému naplnění. Země draka si mne ruce.
Centrální banky celého světa nemohou tisknout biliony nových dolarů, eur, korun a dalších měn, aniž by nakonec nezapříčinily růst spotřebitelských cen, stejně jako se to stalo s cenami aktiv v čele s akciemi a nemovitostmi.
"Nadprodukce zboží v nízkonákladových zemích může po určitou dobu zakrývat účinek tištění peněz, protože vytváří nadměrnou nabídku, která pomáhá držet ceny zboží na uzdě. Tomu se říká nabídka a poptávka," vysvětluje politický analytik Erik Best.
Číňané podle něj zaplavují svět levným zbožím a zároveň ovládají trh tím, že výrobu na Západě činí neekonomickou. "Podle klasické teorie monopolu to časem vede ke snížení nabídky, což umožňuje vytvoření tlaku na kupující. V jistém smyslu se to již dnes děje na trhu s počítačovými čipy," říká.
Ve střednědobém horizontu tak čelí spotřebitelé poměrně neradostnému výledu vývoje cen. "Znehodnocování měn ze strany centrálních bank prosakuje do spotřebitelských cen právě v době, kdy nabídka některých produktů nedokáže držet krok s poptávkou. Čas Číny se blíží," uzavírá Erik Best.
Zdroj: The Fleet Sheet's Final Word
Aktuality
