Zajištění proti inflaci? Akcie jsou fajn, jen to nevyprávějte prababičce nebo strýčkovi ve Venezuele
Inflace je něco, co je potřeba v rámci investování řešit. Pro spoustu lidí je to ostatně jeden z důvodů, proč vůbec s investováním začít. Cílem podstupování rizika na trzích, ať už v jakékoli míře, je zachování nebo navýšení reálné hodnoty peněz, když už se člověk otáčí, aby je vydělal. A když máte před sebou teoreticky ještě dost času tady na světě, akcie jsou investice, která by vám zkrátka neměla v portfoliu chybět.
Akcie vám umí pořádně nafackovat. Vsadíte na špatnou společnost, investujete v nesprávnou dobu (ať už z hlediska vývoje na trhu, nebo vlastní životní situace). Neinvestuju nijak závratně dlouho, s odřenýma ušima možná dvacet let, ale stihnul jsem udělat celkem dost špatných rozhodnutí (nákup akcií NWR za 160 Kč nebo třeba investiční životní pojištění, u kterého poplatky za správu spolkly veškeré výnosy z osmi celých let po finanční krizi, snad jako příklady stačí).
Pak jsem si ale řekl, že nevydělávám dost na to, abych mohl utrácet za podobné pokusy. Nevydělávám ani dost rychle na to, abych měl vedle toho dost času na řešení desítek jednotlivých investic. A už vůbec se necítím na to, abych obchodováním (spekulacemi) zkoušel (spolu)živit rodinu. A uvědomil jsem si, že jestli je něco na mojí straně, je to můj věk.
Jako člověk stále hluboko pod čtvrtým křížkem věřím, že navzdory ne nejlepší životosprávě mám investiční horizont dlouhý ještě několik desítek let. A s plným vědomím toho, že v posledních deseti letech jsme jako investoři dost rozmazlení nízkými sazbami a mimořádně snesitelnou inflací (kdepak, nemluvím o cenách bydlení a nemovitostí obecně, tam jsem to dávno prokoučoval), sázím na to, že se v tak dlouhém výhledu zkrátka vyplatí nakupovat akcie.
Když se ohlédneme do daleké historie, od roku 1928 ty americké v průměru vynášely bezmála 10 % ročně, zatímco inflace byla kolem 3 %. Jasně, tak dlouhý investiční horizont nemám, dokonce ani Warren Buffett ne, ale nějaké vodítko to je. Dobře známá statistika říká, že nominálně (pozor, bez zohlednění inflace) americký trh ve dvacetiletém horizontu ještě nikdy neklesl. Aspoň něco. Pravda je, že nejen experti z Credit Suisse čekají do budoucna výrazně skromnější výnosy z držení akcií, stále ale mají celkem s přehledem porazit inflaci.
Jedním z motorů akciového trhu je samotný růst zisků firem. Ten v USA v tomto dlouhém období dosáhl zhruba 5 % ročně, dividendy vyplácené americkými firmami se pak zvyšovaly zhruba stejným tempem. Dobré vědět, dividendové tituly mám také v portfoliu a sedím si na rukou, abych je tam zkrátka jen měl a kvartálně nebo ročně se z nich zaradoval. A to už nemluvím jen o USA, i v Rybné ulovíte celkem tučné ryby.
Nejsou ale samozřejmě akcie jako akcie, když přijde období vyšší inflace. Celkově akciový trh v etapách, kdy spotřebitelské ceny rostly výrazněji (peníze rychleji ztrácely hodnotu), rostl méně než v obdobích relativního inflačního klidu. Lépe na tom přitom byly spíše klasické hodnotové tituly (naštěstí se mi v portfoliu do značné míry kryjí s těmi dividendovými) nebo třeba komoditní společnosti.
Kromě toho v hrdle nevlastním žádné zlato (tuhle větu je lepší přečíst dvakrát). Ne že bych nerozuměl významu zlata v portfoliu, ale mám pocit, že jeho cena se dlouhodobě pohybuje tak trochu podle vlastních not, než že by "četla" jen zprávy o inflaci. Kdyby geopolitická atmosféra nějak výrazněji zhoustla, asi bych se po něčem hmatatelnějším porozhlédl, ať už by to byly zlaté mince, luk a šípy nebo zásoba konzerv. Zatím ale namísto komodit všeho druhu "spořím do akcií".
