Jak skoncovat se světovou finanční pyramidou? 10 nutných kroků

Ponziho schéma je v současné ekonomice podle některých ekonomů způsobeno rekordně vysokým veřejným i soukromým zadlužením. Podle Boston Consulting Group (BCG) situaci na trzích ještě zhoršují nekryté závazky, které nepůjde v budoucnu jen tak splatit. Vždyť ekonomická situace ve vyspělých zemích nenaznačuje, že by se cokoli mělo měnit k lepšímu. Aby toho nebylo málo, tyto problémy přicházejí v době, kdy se tradiční model ekonomického růstu ukazuje ve vyspělém světě jako nefunkční. Rozvinutý svět čeká den zúčtování. Je čas jednat.

Jak se zbavit Ponziho schématu?

1. Je nutné se okamžitě vypořádat s neudržitelným dluhem. Předpokladem řešení příliš velkého dluhu je zbavení se jeho "převisu", tedy toho, co nejde ani při nejlepší vůli ufinancovat. Toho by mohlo být dosaženo kombinací odpisů, restrukturalizace, střízlivého uvažování, vyšších daní a značné inflace.

2. Nepůjde to bez snížení objemu nekrytých závazků. Až bude restrukturalizace v plném proudu a veřejnost uvidí, že k vyřešení těžké finanční situace přispívají i zámožní finančníci, budou mít politici širší podporu. Budou si dokonce moci dovolit i další nepopulární krok, totiž otevřené řešení nekrytých závazků, kterých je ve vyspělém světě za biliony. To přirozeně zamává s rozpočty i s finančními rozvahami všech vyspělých států.

3. Vlády se musejí naučit efektivněji hospodařit. Kromě toho, že by se vláda měla zasadit o nižší výdaje na sociální dávky, musí se i ona sama naučit být efektivnější a šetrnější, jinak se stát hospodářského růstu nedočká. Umenšený vládní sektor nutně neznamená slabší vládu. Ta by měla naopak zdůrazňovat nutnost efektivity a co nejúčinnějšího hospodaření a promítnout obě tyto věci do své vlastní činnosti.

4. Ubude možností pracovat. Všechny státy by se měly připravit na to, že bude čím dál tím méně lidí v produktivním věku. Na to by se měly vlády soustředit a přizpůsobit tomu pracovní trh.

5. Je potřeba rozvíjet chytrou imigrační politiku. Jen tak lze alespoň z části čelit demografickým trendům. Proto se všechny vyspělé státy musejí naučit být atraktivní a otevřenější potenciálním přistěhovalcům.

6. Klíčové jsou investice do vzdělání. To je základem pro sociální mobilitu a pro inovace.

7. Investoři, včetně státu, musejí znovu investovat do aktiv. Více než 10 let vyspělé ekonomiky snižují investice do veřejné infrastruktury a majetku. Vzhledem k významu síly kapitálu při tvorbě hospodářského růstu je ale čas tento trend zvrátit.

8. Těžba surovin musí být efektivnější. Éra levných zdrojů může brzy skončit. Rozvinuté země by se měly pokusit oddělit hospodářský růst od své potřeby a spotřeby zdrojů.

9. Cílem by měla být hlubší globální spolupráce. V následujících letech bude mezi jednotlivými zeměmi stále silnější konkurence. Všechny země se budou snažit zvýšit svůj export, přilákat co nejvzdělanější migranty a zajistit si přístup k surovinovým zdrojům. Zvýšená konkurence zřejmě povede k novým inovativním postupům a novým výrobkům, to ale nestačí. I přes jistou míru soutěžení totiž bude muset dojít i k užší spolupráci. Pokud k ní nedojde, svět riskuje, že se uzavře do začarovaného kruhu, kdy se každá země snaží tak úpěnlivě řešit své problémy, že tím do chudoby uvrhá své sousedy. To by vedlo k radikálnímu snížení globální životní úrovně.

10. Na řadě je další Kondratěvova vlna. Pro efektivnější využívání investic do produktivní pracovní síly je ve vyspělých ekonomikách potřeba, aby se uvolnila další Kondratěvova vlna globálního ekonomického vývoje. Podle této teorie se lidstvo vyvíjí ve vlnách, které obvykle trvají 50 let. Stoupenci teorie takzvaných K-vln proto například děli období od průmyslové k vědecko-technické revoluci na 4 celky – období parních strojů, období železnic a lodní dopravy, období elektřiny a spalovacího motoru a konečně období elektroniky, jaderné energie a biochemie. V posledním jmenovaném období se nacházíme nyní.

Zdroj: Zero Hedge