4 podmínky, aby rok 2013 nebyl nešťastný
Nástup nového roku s nešťastným číslem na konci v sobě nutně vyvolává obavu, zda nebude celý nešťastný. Nemusí to tak být, pokud budou splněny níže uvedené čtyři podmínky. Dvě se vztahují k ekonomice zemí Evropské unie, respektive eurozóny, další dvě jsou globálního charakteru.
1. Italští voliči odolají vábení Berlusconiho
Sezónu důležitých parlamentních voleb odstartují v únoru na Apeninském poloostrově, kde se chce znovu dostat na výsluní politicky nesmrtelný mediální magnát a vyhlášený svůdník Silvio Berlusconi. Připomeňme si, že premiérské žezlo předal pod tlakem finančních trhů i tehdejšího politického partnera Umberta Bossiho z Ligy severu v listopadu 2011 do rukou šéfa technokratické vlády Maria Montiho.
Ten začal provádět nezbytné strukturální kroky a úspory ve veřejných financích a obnovil důvěru investorů. Ti by ale případný návrat Berlusconiho, který je mimo jiné nejdéle sloužícím italským předsedou vlády od druhé světové války, nejspíše potrestali úprkem z italského dluhu a země na Apeninském poloostrově by patrně skončila v náručí Evropského stabilizačního mechanismu a Mezinárodního měnového fondu. Je však otázkou, zda by i pro tyto instituce nebyla třetí největší země eurozóny příliš velkým soustem.
2. Spořádaný německý volič se zachová spořádaně
Klíčovým mezníkem v řešení dluhové krize eurozóny se stanou podzimní německé volby. Případné odpisy řeckého dluhu věřitelskými státy, či dokonce odchod Řecka z eurozóny, by sice z dlouhodobého hlediska významným způsobem posunuly řešení dluhové krize, nicméně krátkodobě by vyvolaly politické, finanční a ekonomické turbulence. A to je přesně to, čemu se bude kancléřka Angela Merkelová v době předvolební kampaně snažit vyhnout. Proto neočekávám, že by do německých voleb byly přijaty nějaké radikální kroky.
V zájmu evropské ekonomiky je to, aby kancléřkou zůstala Angela Merkelová, případně ji na tomto postu vystřídal lídr opoziční SPD. Obě strany jsou proevropské a po volbách budou prosazovat patrně jediné možné řešení ve formě odpisů řeckého (a portugalského?) dluhu veřejnoprávními investory typu Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky. Zároveň pod taktovkou (znovu)zvoleného německého kancléře členské státy začnou intenzivně, i když skrytě veřejnosti, vyjednávat návrat Řecka k drachmě.
3. Íránští ajatolláhové upřednostní pragmatismus
Globální politickou událostí číslo jedna bude patrně řešení krize okolo kontroverzního íránského jaderného programu. Pro globální bezpečnost i ekonomickou výkonnost je nezbytné, aby íránský režim upozadil fundamentalismus ve prospěch pragmatismu.
Dobrou vůlí u jednacího stolu zabrání vojenské akci ze strany Spojených států nebo Izraele, které by spolu s dalšími odvetnými kroky výrazným způsobem zvýšily napětí nejen na Blízkém východě. Jeho důsledkem by byly raketově rostoucí ceny ropy a dalších strategických komodit, které by udusily probouzející se ekonomické oživení ve vyspělém světě včetně Evropy a České republiky.
4. Demokraté a republikáni se dohodnou
Zásadní podmínkou pro šťastný rok 2013 v oblasti globální ekonomiky je přijatelné řešení katastrofální fiskální situace v USA. Vždyť schodek veřejných financí nejspíše dosáhl téměř 110 % vůči HDP (finální čísla ještě nebyla zveřejněna), což je jen o trošku méně, než mají proslulí dlužníci s nálepkou PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko).
Věřím, že tradičně silná severoamerická zima zchladí hlavy amerických zákonodárců, kteří sice na poslední chvíli odvrátili pád z fiskálního útesu, ale do konce února musejí vyřešit strop zadlužení. Demokraté a republikáni se za dohledu prezidenta Baracka Obamy dohodnou na střednědobé konsolidaci veřejného zadlužení a odvrátí zpochybnění důvěryhodnosti USA jako bezpečného investičního přístavu.
A co Česká republika v kontextu EU?
Přestože disponujeme, a rádi se tím v současné krizi chlubíme, vlastní měnovou politikou, zůstaneme ve vleku událostí v zahraničí, zejména v eurozóně. U země, která téměř čtyři pětiny své produkce vyváží, z toho většinu do zemí EMU, to ani jinak být nemůže.
Z pozice desetimilionové země, která má navíc v Unii pověst nevyzpytatelného partnera, bude i náš vliv na zásadní události v evropské i globální ekonomice minimální. Pomáhat s řešením dluhové krize ve formě dobrovolného příspěvku do záchranných mechanismů není v době napjatého stavu českých veřejných financí národním zájmem. Spíše můžeme lídrům eurozóny držet palce a neházet jim klacky pod nohy, čehož příkladem bylo odmítání dokončení ratifikace Smlouvy o ESM.
Možná nastala doba na přehodnocení naší nesrozumitelné neúčasti na Fiskálním kompaktu (Smlouvě o rozpočtové odpovědnosti). Vždyť z celé evropské sedmadvacítky se kromě nás neúčastní již jen Spojené království, které je možná v rámci Evropské unie České republice nejméně podobnou zemí.
