10 velkých rizik a 5 zbytečných obav pro rok 2013
Čína se bude muset vypořádat s hladem veřejnosti po necenzurovaných informacích, izraelsko-íránské napětí by mohlo být impulzem ke vzniku velkého regionálního konfliktu a severní Afrika se bude rozhodovat mezi sekularizací a islamizací. 10 největších geopolitických rizik pro rok 2013 představil jako každý rok Ian Bremmer z Eurasia Group.
"Obavy z geopolitických rizik rozvinutého světa jsou ve srovnání se skutečnými riziky neúměrně vysoké. Navzdory sporům v americkém Kongresu, jejichž svědky budeme jistě i letos, byly panické obavy z možnosti pádu USA z fiskálního útesu přehnané. A stejně tak i obavy z možného rozpadu eurozóny a stagnace japonské politiky byly a nadále jsou, podle mého názoru, bezpředmětné," říká Bremmer.
Přesto bychom některé události, jejichž svědky v roce 2013 buď zcela jistě budeme, nebo bychom s velkou pravděpodobností mohli být, neměli bagatelizovat. Následující seznam uvádí nejen 10 největších hrozeb, ale přidává i 5 témat, která by se naopak na případném globálním neklidu měla podílet v daleko menší míře, než je v současnosti očekáváno.
1. Rozvíjející se trhy ztratí své výhody
Rozvíjející se trhy budou nadále vykazovat vyšší volatilitu než trhy vyspělých průmyslových demokracií. Některé emerging markets budou sice i v roce 2013 nabízet více či méně zajímavé bezpečné příležitosti, avšak období jejich zlatého věku je minulostí. Potenciál a rizika rozvíjejících se trhů se letos budou lišit případ od případu. Bremmer rozlišuje tři typy emerging markets – téměř rozvinuté, stále se rozvíjející a upadající. Zejména v případě těch posledních se investoři mohou stát svědky a oběťmi nepředvídatelného vývoje.
2. Čínská informační krize vrcholí
V průběhu posledních měsíců jsme svědky obrovského růstu poptávky po informacích všeho druhu. Ve Spojených státech již prakticky není člověk, jehož soukromí by v poslední době nezaznamenalo citelné rány. Newyorčané nově kupříkladu přesně vědí, který z jejich sousedů vlastní zbrojní průkaz a zbraň, utajit nevěru se před světem nepodařilo dnes již bývalému šéfovi CIA Davidu Petraeusovi a pozornosti internetové komunity neušla ani nehoda sestry Marka Zuckerberga, o jejíž fotografii určenou pouze přátelům se kvůli Randině neopatrnosti nyní dělí celý svět.
V technologicky rozvinutých a současně demokratických zemích jsou tyto zásahy do soukromí jedince nepříjemné, ale to je v podstatě vše. Jiná je ale situace v případě Číny, která má k demokracii hodně daleko. Rostoucí vzdělaná a moderní střední třída si žádá stále více nezávislých a svobodných informací, což se samozřejmě většině čínských politiků nelíbí. Je jasné, že tento střet nemůže zůstat přehlížen donekonečna. Otázkou zůstává, jak se čínskou informační krizi podaří vyřešit.
3. Arabské jaro a Blízký východ: Izraelsko-íránské vztahy a hrozba islamizace
Zřejmě největším rizikem roku 2013 je podle Bremmera stupňující se napětí mezi Íránem a Izraelem a s ním spojená hrozba ozbrojeného konfliktu. Blízkovýchodní riziko je o to větší, že případný izraelsko-íránský konflikt by jistě nezůstal bez reakce ostatních zemí. Pokud by se do střetu zapojily i Spojené státy, které jsou považovány za patrona Izraele, bylo by velkou otázkou, jak by se zachovalo Rusko.
Nebezpečím mohou být ale kromě Blízkého východu i země severní Afriky a Arabského poloostrova. Zejména severoafrické země v čele s Egyptem se v roce 2013 ocitnou na křižovatce a budou nuceny se definitivně rozhodnout, zda se jejich budoucnost ponese ve jménu sekularizace, nebo se naopak přikloní k islamizaci a odstřižení se od Ameriky a Evropy. Prozatím se zdá, že sekularizace není cesta, kterou by se islámské země chtěly vydat. Tyto tendence potvrzuje nejen nová egyptská ústava, ale i přetrvávající sunnitsko-šíitské spory v zemích zasažených arabským jarem.
4. Nejistý ekonomický vývoj USA
Slunce bude nad Spojenými státy i v roce 2013 částečně zahaleno temnými mraky. Lze očekávat, že budou pokračovat spory demokratů a republikánů, které se mimo jiné promítnou i do snah o ekonomické oživení země. Bremmer sice neočekává, že by se američtí politici svými spory "zasloužili" o návrat recese, ale upozorňuje, že nejistota ohledně korporátních daní a neochota najít kompromis bude mít na tempo ekonomického růstu jednoznačně negativní vliv.
5. Pokles politického významu Japonska, Izraele a Británie
Podobnost Japonska, Izraele a Británie je patrná hned v několika směrech. Všechny tři země udržovaly po velmi dlouhou dobu vřelé vztahy se Spojenými státy, ale v poslední době došlo k výraznému omezení vzájemných styků a spolupráce. Velkým problémem zemí je skutečnost, že aktuálně disponují pouze omezeným množstvím prostředků a možností, jak ovlivňovat globální geopolitické otázky. Do třetice tyto země spojují i vnitrostátní politické, hospodářské a sociální problémy, které je uvrhují do politické izolace tím více, čím závažnější tyto problémy jsou. Japonsku, Izraeli i Británii docházejí síly a s největší pravděpodobností nebudou ani v roce 2013 schopny bojovat zároveň na scéně domácí i zahraniční.
6. Nejistý ekonomický vývoj a ohrožení evropské integrace
V případě evropských zemí bude nejistota i nadále pramenit především z nepříliš pozitivního ekonomického výhledu. Vedle dlouhotrvajících a dobře známých problémů se nově začínají ve velkém prosazovat i dosud nepříliš výrazné euroskeptické názory a odpor v některých zemích roste i v případě úsporných opatření. Zejména periferní země eurozóny nejsou dalším drastickým rozpočtovým škrtům příliš nakloněny, jelikož se domnívají, že ty k řešení jejich problémů nevedou.
Oparem nejistoty je zahalena i otázka vzniku bankovní a fiskální unie a sjednocení politického zájmu evropského společenství. Bremmer v této oblasti předpokládá potřebu velkých kompromisů. V opačném případě jsou podle něj společné evropské plány nerealizovatelné. Na druhou stranu ale panuje nebezpečí, že v případě uvolnění požadavků na ekonomické reformy států zasažených krizí ze strany ECB dojde k oslabení evropské jednoty a ke zpomalení ekonomické a politické integrace států do jednoho evropského celku.
7. Změny v čínské zahraniční politice
V asijském regionu bude v roce 2013 určujícím faktorem pokračování turbulentního vývoje čínské zahraniční politiky. Vyhraněnost Číny vůči jihovýchodu Asie se vytrácí, na její místo nastupuje snaha o získání vlivu v oblasti Asie severovýchodní. Na východě ale nezahálejí ani Spojené státy. V podstatě od prvního dne nedávno zahájených demokratizačních procesů v Barmě se USA snaží dostat do intenzivního kontaktu s tamní vládou a posílit svůj regionální vliv.
Jak přesun zájmu Číny z jihu na sever, tak snahy USA o posílení své pozice v asijské oblasti způsobí, že se již nyní napjaté americko-čínské vztahy dále vyostří. Čína se bude téměř jistě snažit svoji regionální pozici ještě posílit a z Asie vytlačit všechny nezvané hosty, kterými z jejího pohledu Spojené státy bezesporu jsou. Východoasijská oblast by tak mohla rychle vyměnit svoji mnoho let trvající příkladnou hospodářskou prosperitu za léta naplněná nejistotou a napětím.
8. Izrael vs. Írán podruhé: Vraždy špionů, kyberútoky a proxy boje
Hrozbou spojenou s Íránem nejsou jen diskutované obavy ze vzniku regionálního ozbrojeného konfliktu. V pozadí možného vojenského střetu stojí na první pohled méně nápadné faktory, které se však mohou na celosvětové náladě a ekonomickém vývoji výrazně podepsat. Zatýkání a mizení špionů, kyberútoky, nepřátelská převzetí společností (proxy boje) a mnohé další jsou v Izraeli i Íránu takřka na denním pořádku.
Tato šedá válka vedená ve stínu vzájemného zastrašování, ač na první pohled neviditelná, má obrovský potenciál vyvíjet tlak na cenu ropy. Situace, ve které se Írán nachází, by navíc mohla vyústit v jeho panické obavy o svoji budoucnost. Vyvrcholením by v takovém případě byly íránské snahy ukázat světu, že není radno si s ním zahrávat – oko za oko, zub za zub.
9. Indický ekonomický růst jako politická zbraň
V případě Indie existuje reálná šance, že by se dlouhodobý domácí ekonomický růst mohla v roce 2013 pokusit v prospěch svých zájmů zneužít politická scéna. Obavy jsou navíc přiživovány možností dalšího zpomalení čínského ekonomického růstu a nástupu Indie na Čínou uvolněnou pozici. Indie by v tom okamžiku mohla dostat chuť začít v celosvětovém měřítku prosazovat své zájmy a upevňovat svůj globální význam.
10. Afrika stále poroste, nejistota bude okolo Jihoafrické republiky a Nigérie
Subsaharská Afrika je více než kterýkoli jiný region dokladem existence vlivu rozvíjející se ekonomiky na míru politické nestability. Dosavadní vývoj napovídá, že by ani v roce 2013 neměla Afrika jednoznačně rostoucí ekonomické tendence opustit. Investoři by ale měli být opatrní v případě dvou nejvýkonnějších afrických ekonomik, Jihoafrické republiky a Nigérie. Výhled je totiž v případě těchto dvou trhů ve srovnání s ostatními africkými zeměmi nejistý.
A nyní k rizikům, která řada analytiků podle Bremmera přeceňuje.
I. Energetika zůstane stabilní, USA na cestě k energetické nezávislosti
V poválečném období byla politická (ne)stabilita spojena více než s čímkoli jiným s cenami ropy na světových trzích. Většina rizika v oblasti Středního východu se však v roce 2013 podle očekávání Iana Bremmera ropnému průmyslu obloukem vyhne. Pozitivní roli budou v oblasti energetiky hrát i americké nekonvenční zdroje zemního plynu a ropy, nová kanadská naleziště ropných písků a růst významu brazilských a mexických podmořských ložisek.
II. Národní protekcionismus není hrozbou, G20 může být klidná
O upřednostňování vlastní produkce před produkcí zahraniční se snaží prakticky všechny země světa. Skupina G20 dosud váhala, jak se k vlně sílícího protekcionismu postavit. Nyní se ale ukazuje, že hrozba dalšího růstu znevýhodňování zahraničních výrobců nebude tak velkým problémem, jak se dosud zdálo.
III. Politický extremismus zůstane extrémem
Obavy z rostoucího vlivu extrémních levicových či pravicových hnutí a uskupení jsou dle Bremmera letos zbytečné. Extremismus lze v demokratických společenstvích vnímat jako zcela přirozený projev minoritního ideového proudu. Podle světových politologů a sociologů je navíc krajně nepravděpodobné, že by radikalismus mohl dlouhodobě vítězit nad racionalitou demokratických společenství.
IV. Referendum o odtržení Katalánska nejdříve v roce 2014
O tom, že se v Evropě objevují regiony se sílícími separatistickými náladami, nemůže být pochyb. Ve volání po vlastním státě jsou aktuálně nejhlasitější Katalánci a Skotové. Napjaté jsou i vztahy mezi belgickými Vlámy a Valony. Při bližším pohledu na situaci ve Španělsku, Velké Británii a Belgii je však riziko vzniku krize pramenící ze separatistických tendencí některých regionů těchto zemí pro rok 2013 nízké.
Katalánci se naděje na vlastní stát jistě jen tak nevzdají, na druhou stranu ale nelze očekávat, že by se referendum o odtržení regionu od Španělska uskutečnilo dříve než v roce 2014. Radikální postoje Katalánců by navíc mohla výrazně zmírnit i nová fiskální dohoda s Madridem.
V. Kim Čong-un opustil zdi svých paláců, mladá krev nadějí pro region i svět
Názory na globální rizika plynoucí z politiky Severní Koreje se liší snad nejvíce ze všech. Ian Bremmer tvrdí, že jsou dnešní obavy přehnané a že je Severní Korea aktuálně zdrojem nepoměrně menšího rizika než dříve. Zdůrazňuje též, že navzdory nedávným testům rakety Unha-3 se Severní Korea snaží být z pohledu zahraničí transparentnější. Podle Bremmera je severokorejská propaganda méně agresivní než dříve, Kim Čong-un vyšel ze svých paláců a začal mluvit s Čínou i Singapurem a oficiálně sdělovat, co a kdy učiní.
Naděje na ústup severokorejské hrozby někteří spatřují i v letošním překvapivém novoročním projevu. V něm Kim Čong-un prohlásil, že se jeho země musí vydat cestou hospodářské prosperity. Naději severokorejský diktátor dal i Jižní Koreji, když se v otázce vzájemných vztahů vyjádřil v tom smyslu, že by byl potěšen, pokud by se v budoucnu podařilo vyhnout dalším přeshraničním konfrontacím.
