Eurozóna v roce 2013 podle Roubiniho: Stejné problémy, menší rizika, Grexit s pravděpodobností 50 %
Loni v létě si eurozóna prošla nelehkým obdobím. V Německu se reálně uvažovalo o odchodu Řecka z měnové unie a dluhopisy Španělska a Itálie na tom byly hodně špatně. Den před tím, než guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi pronesl svou zlomovou řeč v Londýně, se výnosy dluhopisů těchto zemí dostaly na alarmujících 7,75 %, respektive 6,75 %. Draghi tehdy přislíbil, že ECB udělá vše, co bude v jejích silách, aby měnovou unii zachránila. Rozhodnutí o odkupu dluhopisů zadlužených zemí padlo v době, kdy eurozóna byla na pokraji kolapsu.
Od té doby se rizika podstatně zmenšila, a to díky následujícím faktorům:
Program odkupu dluhopisů OMT (Outright Monetary Transactions) byl již svým příslibem velice úspěšný. Podařilo se zmírnit hrozby související s veřejným dluhem Španělska a Itálie. ECB bude muset na odkup těchto dluhopisů vyčlenit další finanční prostředky, ale již nyní se výnosy dluhopisů těchto zemí dostaly na přijatelnější úroveň.
Podařilo se překonat řadu politických a právních překážek a byl spuštěn Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Jedná se o záchranný fond, který má k dispozici 500 miliard eur na podporu zejména periferních členských států eurozóny, které se potýkají s vážnými finančními problémy. Navázal na fungování svého předchůdce, Evropského nástroje finanční stability (EFSF).
Lídři eurozóny si uvědomili, že měnová unie není životaschopná bez hlubší integrace ve smyslu bankovní, rozpočtové, ekonomické a politické unie. Politická unie musí být založena na transferu moci od národních států směrem k institucím eurozóny, respektive Evropské unie (EU). Tyto instituce musejí fungovat na principu solidarity a sdílení rizik, které s sebou vytvoření bankovní, rozpočtové a ekonomické unie ponese.
Otevřená diskuse v Německu o možnosti odchodu Řecka z eurozóny se proměnila ve snahu odchodu zabránit, nebo jej alespoň oddálit. K tomuto postoji vede několik důvodů. Zaprvé, Řecko zavedlo program úsporných opatření, snaží se provádět reformy i za prohlubující se recese a současná koalice drží pohromadě. Zadruhé, odchod Řecka je možný až tehdy, když bude Španělsko s Itálií od Řecka úspěšně izolováno. Vzhledem k ekonomické provázanosti by odchod poškodil nejen periferní země eurozóny, ale i jádro. Zatřetí, řecká ekonomická pohroma by ohrozila šance strany CDU vyhrát v Německu volby. Přestože Řecko zdaleka neplní všechny politické závazky, Německo, Mezinárodní měnový fond, EU i ECB jsou ochotné přimhouřit oči a financovat ho tak dlouho, dokud tamní koalice bude fungovat.
Roubini: Grexit na 50 %
Vzhledem k tomuto vývoji se riziko, že Řecko v roce 2013 odejde z eurozóny, výrazně snížilo. Přesto Roubini odhaduje, že existuje 50% pravděpodobnost, že Řecko z eurozóny nakonec vystoupí. Španělské a italské dluhopisy jsou na tom o poznání lépe, a proto již tolik nehrozí, že tyto země čeká bailout, k němuž došlo v případě Řecka, Portugalska a Irska. Dá se očekávat, že Španělsko i Itálie požádají o finanční pomoc, čímž se jim otevře cesta k financování ze záchranných fondů eurozóny.
Není moc pravděpodobné, že by v roce 2013 došlo v eurozóně k nějakým nepředvídaným událostem. Nadále však budou existovat překážky bránící hlubší integraci a jednotlivé země se budou potýkat s dílčími ekonomickými a politickými problémy.
Největším odpůrcem bankovní, rozpočtové, ekonomické a politické unie bude Německo. To je vůči hlubší integraci skeptické a zastává postoj, že k vyřešení krize v eurozóně není pevnější unie potřeba. Německo by uvítalo, kdyby periferní státy své sliby o úsporných opatřeních a reformách braly vážněji. Bude dělat vše pro to, aby integrační proces oddálilo, minimálně do období po volbách.
Probíhající recese v periferních zemích eurozóny se rozšíří do zbytku zemí, například do Francie. Německo bude negativně ovlivněno vývojem na svých hlavních exportních trzích. Periferní země eurozóny čeká recese a Čínu zpomalení růstu, což bude znamenat také zpomalení růstu v Německu. Eurozóna bude nadále rozdělena na dvě části – periferii a jádro. Ekonomická aktivita se vzhledem k nepříznivému vývoji v periferii bude nadále přesouvat do jádra. Situace se sice v periferii postupně zlepšuje, ale investoři budou raději nadále vyčkávat v závětří.
Recese na periferii bude pokračovat
Probíhají úsporná opatření, euro je stále relativně silné, banky na periferii nemají dost kapitálu a bojí se nedostatku likvidity, a proto dosahují požadovaných ukazatelů přiměřenosti kapitálu tím, že nabízejí méně úvěrů a prodávají aktiva. Spotřebitelská a podnikatelská důvěra nebyla vzhledem ke klesající produkci a zaměstnanosti obnovena. V řadě zemí periferie je soukromé i veřejné zadlužení stále vysoké a dlouhodobě neudržitelné. Potenciál růstu je nízký, země mají problém se stárnutím populace a strukturální reformy neprobíhají dostatečně rychle.
Ke všem těmto problémům se přidává otázka ztráty konkurenceschopnosti na zahraničních trzích, která se podílí na vytváření schodků běžných účtů platební bilance. Ty nejsou zahraniční investoři ochotni financovat. Proces vnitřní devalvace vedoucí ke snížení jednotkových mzdových nákladů probíhá příliš pomalu. Ačkoli se finanční situace zlepšila a rizika se zmírnila, základní problémy eurozóny zůstávají pořád stejné.
Zdroj: Reuters
