5 argumentů proti vizi, že Čína ovládne svět

Vzpomeňme si na japonský příběh. Není to tak dávno, co Američané nevěřícně zírali, jak se z bájné země buddhistických chrámů stává jedna ze světových velmocí. Ale kde je dnes Japonsko? Trpíc deflační kocovinou sleduje světovou politiku tiše zpovzdálí a snaží se řešit neřešitelné demografické problémy.

Vraťme se nyní k Číně. Co když jsou vize o Američanech servírujících Číně post světové jedničky na stříbrném podnose pouze utopickou vizí? Zde je pět faktů, které v její prospěch příliš nemluví.

1. Korupce sahá do nejvyšších pater, duševní vlastnictví je neznámý pojem

Čínská politika i ekonomika je korupcí prolezlá až do morku kostí. V průběhu posledních pěti let bylo v souvislosti s podezřením z korupce vyšetřováno 660 tisíc státních zaměstnanců. A nejde jen o řadové úředníky, některé případy se týkaly úplatků astronomické výše a sahaly do nejvyšších pater čínských ministerstev.

Dalším limitujícím faktorem pro růst čínské ekonomiky je masivně rozšířená průmyslová špionáž a zneužívání duševního vlastnictví. Pro společnosti s expanzní politikou jsou proto skutečné náklady na čínský byznys nesrovnatelné s prvotními odhady. Dobrý důvod k tomu, aby si společnosti svůj vstup na čínský trh rozmyslely, nemyslíte?

2. Domácí (ne)růst

Čínský růst v 21. století nejlépe vystihuje slovo infrastruktura. Aktuální růst čínské ekonomiky je v největší míře tažen exportem, nikoli domácím trhem. Primární jsou pro čínské exportéry rozvíjející se trhy, především Jižní Amerika, Afrika a vybrané asijské regiony. Jak tento domácí (ne)růst zakrýt? Čínští představitelé přišli s jednoduchým řešením – masivními investicemi do infrastruktury.

Růst fixních investic sice v roce 2012 dosáhl na první pohled úctyhodných 20,6 %, má to ale háček. Zatímco tímto číslem se Čína ráda chlubí, o jiném se příliš nezmiňuje – loni dosáhly investice do rozvoje čínské infrastruktury 3,63 bilionu liber (cca 5,75 bilionu USD a téměř 111 bilionů Kč). Ve snaze podpořit hospodářský růst tak zhoustla nejen dálniční a železniční síť, ale pod velkými čínskými městy se ve velkém začaly razit i nové tunely metra.

Říkáte si, jak dále? Bude to znít neuvěřitelně, ale Čína se chystá na další kolo rozvoje infrastruktury. Pro rok 2013 jsou naplánovány investice ve výši 70 % čínského HDP! Pro srovnání uveďme, že v době velkého růstu Japonska v 80. letech 20. století proudily do tamní infrastruktury investice na úrovni 35 % HDP. Odečtěte od čínského domácího růstu investice do infrastruktury a pohádkový příběh je tentam.

3. Noční můra jménem státní dluh

Masivní investice do infrastruktury samozřejmě nejsou zadarmo. Růst Číny je vykoupen časovanou bombou ve formě obrovského státního dluhu. Na dluh se ale nerozvíjí jen infrastruktura, například na snížení dopadů celosvětové finanční krize z roku 2008 dala čínská vláda 586 miliard USD. Vzhledem k čínské zálibě dávat světu jen ta čísla, která mluví v její prospěch, se navíc neví, jak velký ve skutečnosti čínský dluh je. Ačkoli graf pracuje s dluhem ve výši 43,5 % HDP, někteří ekonomové mluví až o 250 % HDP.

Další obavy vzbuzuje čínský bankovní trh. Dlouhou dobu se jednalo o novodobý Divoký západ, kde šerif v obavě o vlastní život raději ani nevycházel na ulici. Řeč navíc není jen o oficiálním bankovním trhu, v případě Číny má na stav ekonomiky nezanedbatelný vliv i neoficiální "bankovní trh", který je s tím oficiálním úzce propojen.

4. Demografické trendy nelžou, Čína stárne

I v samotné Číně je veřejným tajemstvím, že se očekává nelehký boj s demografickými křivkami. Politika jednoho dítěte Čínu zahnala do slepé uličky a nekonečné smyčky. Čínští jedináčci, kteří v politice jednoho dítěte vyrůstali, nyní jediného potomka považují za naprostou samozřejmost, v důsledku čehož míra porodnosti neustále klesá. Pokud se situace výrazně nezmění, dosáhne Čína vrcholu své populační křivky v roce 2026. Poté ji podle předpovědí čeká neustálý pokles. V případě Ameriky se přitom v příštích 40 letech očekává 30% růst počtu obyvatel.

Jako další závažný problém se jeví stárnutí čínské populace. Očekává se, že v roce 2050 v Číně dosáhne průměrný věk 49 let, zatímco v Americe to bude o 10 let méně. Ve výsledku situace vyústí v obrovský problém v oblasti sociálních služeb. Čína zkrátka nebude schopna nejstarším generacím poskytnout odpovídající péči a sociální zázemí. Již nyní se v Pekingu najdou domovy důchodců, ve kterých dosahuje čekací doba na přijetí i neuvěřitelných 100 let.

Do třetice se očekává, že mezi roky 2013 a 2050 poklesne podíl pracujících Číňanů z aktuálních 72 % na 61 %. V důsledku tohoto poklesu Čína definitivně přijde o nálepku země s levnou pracovní sílou. Nejzajímavější je ale v otázce čínské pracovní síly předpověď, že nejpozději během příštích 20 let bude Čína namísto vývozu pracovní sílu ve velkém importovat.

5. Američané vědí, jak padat; Čína zná jen růst

Ačkoli to tak nevypadá (zejména vzhledem k následkům finanční krize z roku 2008), Spojené státy byly v historii vždy schopny dopady ekonomického zpomalení minimalizovat a následně světu opět dokázat, kdo je světovou velmocí číslo jedna. USA zkrátka vědí, co ekonomická recese obnáší. Čína tyto zkušenosti nemá. V okamžiku, kdy se výrazné ochlazení její ekonomiky dostaví, ji proto čekají těžké časy.

Vedle toho je problémem Číny i všudypřítomná státní kontrola. Komunistická vláda drží otěže pevně v rukou a nehodlá připustit, aby kterýkoli sektor začal za celostátním ekonomickým růstem zaostávat. V boji za udržení prosperity hospodářství tak čínská vláda nejenže pumpuje stále více peněz do odvětví, kterým se aktuálně příliš nedaří, ale též násilím snižuje marže těchto odvětví, aby byly jejich produkty na trhu dostupnější. Růst čínské ekonomiky je proto podle řady analytiků a ekonomů bublinou, která zanedlouho praskne.

Na kterou stranu se přikloníte? Myslíte si, že bude čínský zázračný růst pokračovat, nebo věříte pesimistům, kteří i v případě Číny opakují, že pýcha předchází pád?

Zdroj: ACM Partners