Za rozpočet bych dal vládě trojku, říká člen NERV Petr Janský
Vláda představila návrh státního rozpočtu na rok 2026, ve kterém počítá se schodkem 286 miliard korun. Papírově jde o rozpočet podporující bezpečnost a energetickou nezávislost, číselně jde ale prostě o další stamiliardový dluh. Nemůžeme mít zároveň fiskálně odpovědný i prorůstový rozpočet, to je protimluv, říká ekonom Petr Janský z Centra veřejných financí.
Návrh rozpočtu pro rok 2026 počítá se schodkem téměř 300 miliard korun, a to v době, kdy současně spoléhá na ekonomický růst. Je ten návrh dobrý?
Je to dobré. To jste přesně trefila, to je známka ve škole, kterou bych tomu návrhu dal. Poslední dva dny hledám, co všechno bych mohl pochválit, aby to bylo chvalitebné, ale je to docela náročné. Ale zase tam nejsou žádné průšvihy. Je to zkrátka takový ten rozpočet, kdy vláda nechce příliš dělat reformy na výdajové straně, nechce něco dělat s příjmy státního rozpočtu a zadlužení se snaží držet na úrovni z posledních pár let. Takže v rámci této neochoty měnit věci je ten rozpočet dobrý.
Ministr financí Zbyněk Stanjura o rozpočtu říká, že je sociálně únosný, rekordně investiční a rozpočtově odpovědný. Je?
Fiskálně odpovědný a současně prorůstový rozpočet, to jsou protiklady. Já bych ten rozpočet takhle nutně neoznačoval. Je dobrý, ale že by nějak extra přispíval k uzdravení veřejných financí a k ekonomickému růstu příští rok nebo v dalších deseti letech, tak to opravdu ne. Na to tam chybí prorůstové impulzy, investice do vzdělávání, do inovací.
Vidíte v tom návrhu rozpočtu jasnou prioritu? Vláda často zmiňuje třeba obranu, ta má příští rok dostat navíc tři miliardy korun.
Obecně tato vláda zvýšila výdaje na obranu. Od revoluce se pohybovaly kolem 1 % HDP, po agresi Ruska na Ukrajině jsme se začali dostávat ke 2 %, která žádalo NATO. A teď v rozpočtu čteme, že by to mohlo být až 2,35 % HDP, takže to vypadá, že vláda tyto plány opravdu naplňuje. Mezitím jsme tu ale měli summit v Haagu, kde se domluvilo, že by výdaje měly být za deset let zhruba 3,5 % s potenciálem jít na 5 % s dalšími výdaji souvisejícími s obranou. Takže vláda obranu nezanedbává, ale bavíme se o mírném zvyšování směrem k výrazně vyšším výdajům, ke kterým se Česká republika zavazuje v dalších letech.
Stavět silnice už nepotřebujeme?
A další priority v návrhu? Něco, co si opravdu vláda stanovila jako oblast, kterou bude podporovat?
Třeba letos to bylo dost jasné. Zvýšily se investice do dopravy, to je výrazná změna. Oproti vysokým letošním výdajům na dopravu ty v příštím roce budou výrazně nižší.
Petr Janský, ekonom, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd UK
Petr Janský
- Přednáší ekonomii a veřejné finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde vede katedru evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky a Centrum veřejných financí.
- Je absolventem IES FSV UK a University of Oxford. Ve svém výzkumu se specializuje na veřejnou, mezinárodní a rozvojovou ekonomii.
- Člen Národní ekonomické rady vlády a expert spolupracující s mezinárodními a neziskovými organizacemi.
Možná bychom mohli říct, že vláda si vybrala, že ponechá příjmovou stránku bez výrazných změn, což jí neumožňuje se věnovat prioritám typu vzdělávání, dopravy nebo něčeho jiného.
Možná má prioritu v podobě toho schodku. Že se zkrátka rozhodla nemít saldo 400 miliard korun. Protože kdyby to udělala, mohla upřednostnit nějaké výdajové oblasti. Já bych to tedy nedoporučoval, navrhoval bych ještě nižší deficit, než navrhuje vláda.
Kdyby vláda hodně stála alespoň o udržení investic do dopravy na úrovni letošního roku, může to udělat. Ale když necháte fixní příjmy a fixní výdaje a určíte, jaký bude deficit, a ještě víte, jaké výdaje země podle vlády potřebuje, tak to je trojčlenka, která nevychází. Teď to asi vidíme nejvýrazněji právě u dopravy. A to podle mě ani není odraz toho, že jsme chtěli hodně investovat, ale teď už ty projekty nejsou potřeba. Vidím to tak, že si doprava vytáhla černého Petra.
Definitivní konec snahy o konsolidaci?
Zastavila se konsolidace veřejných financí definitivně?
Strukturální deficit se poslední tři roky nemění, takže konsolidace se zastavila před třemi lety s konsolidačním balíčkem. Což je vlastně sklenka napůl prázdná, ale i napůl plná. Strukturální deficit se nezvyšuje z 1,7 % HDP z posledních let, ale také se nesnižuje. Plán byl ale jasný, měl se snižovat. Ale doufejme, že se ke konsolidaci vrátíme. Třeba tím, že nás ekonomika překvapí. To by si přál samozřejmě nejen každý politik, ale snad i každý občan. Když ekonomika poroste rychleji, lidem se bude dařit lépe, budou mít vyšší příjmy. A zároveň s tím bude mít vyšší příjmy a nižší výdaje i český veřejný sektor. Ale v tomhle vidím ta rizika spíše na negativní straně, ať už je to politika Spojených států, zpomalující německá ekonomika nebo demografické tlaky v ČR.
Má vůbec jakákoli vláda, která vzejde z říjnových voleb, prostor na výraznou změnu rozpočtu?
Ten prostor je omezený. My se tady bavíme o rozpočtu, ale pokud chcete některé věci změnit, tak je měníte ne v návrhu rozpočtu, ale musíte schválit zákony. Třeba pokud chcete zvýšit nebo snížit daně, musíte to udělat s nějakým předstihem, ne až v září, když se představí státní rozpočet. Takže ten manipulační prostor pár měsíců předtím, než začne rozpočet jako zákon platit, je velice omezený. Dlouhodobě to ale samozřejmě možné je.
Teď tu vláda vydržela necelé čtyři roky a měla možnost dělat to tak, jak chce. Ona se podle mě ani na nic nevymlouvá, tohle je rozpočet takový, jaký ho chce mít. A doufám, že ať už bude příští vláda jakákoli, tak v tom také odrazí své priority. Teď, když sleduji tu předvolební kampaň, se zdá, že na prioritách se všichni shodujeme. Chceme vzdělanou společnost, znalostní ekonomiku a tak dále. Tak doufám, že to pak bude vidět ve státním rozpočtu, protože teď to v něm vidět není. Jako kdyby tady byli jiní politici v kampaních a jiní ve vládách. Myslím to trochu s nadsázkou, ale chtěl bych, aby rozpočet odrážel priority společnosti.
