Může za krizi armáda chudých?
O příčinách krize toho bylo napsáno mnoho, zejména o tom, kdo ji způsobil. Jedním z důležitých faktorů byly nadměrné bankovní půjčky a následné utažení kohoutků po propuknutí ekonomické krize. To je navíc jedním z důvodů, proč zotavení trvá tak dlouho.
Dalším z faktorů byla dostupnost levných peněz. Banky mohly zájemcům půjčovat mnohem více peněz, než si u nich střadatelé uložili. Tyto levné peníze bankám dodával zejména Fed, ale i další centrální banky. Peníze se dostaly na pochybné investiční projekty, šílenství přiživovala expanze finančních derivátů.
Jakmile Fed šlápl na brzdu a zvýšil úrokové sazby, pyramida dluhu se zhroutila dovnitř. Banky, které si prošly očistcem, nechtěly dále půjčovat. Politici se rozhodli poškozené banky sanovat, místo toho, aby je nechali zkrachovat. Účet za toto jejich úsilí se vyšplhal do závratných výšin jak v USA, tak v Evropě.
Viníci krize: Dlužníci, ne banky?
Ale co když je problém na opačné straně? Tedy že motorem ekonomiky není nabídka úvěrů, ale poptávka po nich? Banky se před krizí chovaly relativně obezřetně, alespoň pokud jde o úvěry na bydlení. Tyto úvěry byly zajištěny hodnotou nemovitosti. Nabídka úvěrů byla reakcí na poptávku. Co když na vině nejsou predátorští poskytovatelé úvěrů, ale neuvážliví dlužníci? Do úvěrů je nikdo nenutil, přesto si chtěli půjčovat. Proč zadlužení domácností před krizí v poměru k jejich příjmům vyskočilo ve dnech před recesí do nehorázných výšin?
Část politiků a ekonomů si to vysvětluje nerovnou distribucí příjmů. Před ekonomickou krizí svět bohatl, ale distribuce příjmů uvnitř jednotlivých zemí byla nerovnoměrná. Příjmový medián v posledních třiceti letech stagnoval či klesal, přestože HDP na obyvatele rostl.
Z toho mnozí vyvozují, že velkou část příjmů z růstu produktivity inkasovali bohatí. To je do značné míry logické, neboť když má někdo velké peníze, je snadnější je výrazně zhodnotit. Jak na tuto situaci reagovali "chudí"? Udělali to, co chudí dělali vždy - zadlužili se. Dříve se zadlužovali zastavárníkům, dnes bankám nebo úvěrovým firmám.
Nicméně dnes už jsou tito lidé do značné míry předluženi a komerční banky mají obrovské množství levných peněz poskytnutých centrálními bankami. Rovněž není možné nutit podniky, aby si půjčovaly peníze na rozšíření výrobních kapacit, když trhy stagnují.
Zapojme stát!
I z tohoto důvodu zejména zastánci keynesiánské teorie hovoří o vyšším zapojení státu, a to prostřednictvím fiskálních stimulů.
Vyšší zapojení státu ale naráží na to, že mnoho z nich je neúměrně zadluženo. Na to zastánci stimulů namítají, že si státy mohou půjčit přímo od centrálních bank. Tyto peníze mohou utratit za veřejné práce a infrastrukturální projekty. Je to údajně jediný způsob, jak opětovně rozhýbat západní ekonomiky.
Kdyby si však státy mohly "beztrestně" půjčovat přímo od centrální banky, uvolnily by se stavidla velkého rizika. Politici by pod záštitou boje s ekonomickou krizí (něco jako boj s terorismem) získali nesmírnou moc. Příliv nových peněz do ekonomiky by znamenal zvýšení inflace, což by přivítali dlužníci (mezi něž patří řada států). Bylo by tak možné mnoho dluhů monetizovat.
Jak bylo nesčetněkrát empiricky dokázáno, každý zásah státu do ekonomiky pokřivuje trh. Jak vypadala (centrálně) plánovaná ekonomika a k čemu vedlo "spravedlivější" rozložení bohatství, jsme si vyzkoušeli několik desetiletí na vlastní kůži
Kompletní článek naleznete na serveru Investujeme.cz
Zdroj: Investujeme.cz
Aktuality
