Téma pro Ameriku: Řešení imigrace
Washington má sklony vnímat ekonomickou politiku zúženě jako cokoli, co ovlivní daňový zákoník, případně každý ekonomický stimul nebo pokus o snížení deficitu. Většina z těchto zásahů však mylně zaměňuje federální rozpočet za ekonomiku. Nad problematikou imigrace a nad jejím současným i budoucím vlivem na hospodářství Spojených států se zamýšlí Ezra Klein, sloupkař a blogger deníku The Washington Post a politický analytik televize MSNBC.
Faktem je, že nejdůležitější výtvor ekonomické politiky, který Spojené státy schválí (nebo neschválí) v roce 2013 - imigrační reforma - vůbec Kongres za ekonomickou politiku nepovažuje (přinejmenším ne oficiálně, protože imigrační zákony procházejí právními výbory Sněmovny reprezentantů a Senátu).
Cizinci úspěšně podnikají v Americe
Ale stačí vzít v úvahu několik dat o imigrantech v americké ekonomice. Zhruba desetinu americké populace tvoří obyvatelé narození v zahraničí. Více než čtvrtina amerických technologických a strojírenských firem založených mezi lety 1995 a 2005 patřila cizincům. Ti také založili polovinu nových technologických startupů v Silicon Valley.
Imigranti rozjíždějí podnikání a žádají o patenty mnohem častěji než Američané. Byť panuje nesoulad v názoru na to, jaký vliv mají přistěhovalci na mzdy Američanů s nízkým příjmem, jen málokdo by popřel, že mzdy obecně zvyšují.
Vliv imigrace na ekonomiku nejlépe ukazuje analogie. Každý souhlasí s tím, že stárnoucí ekonomiky s nízkou porodností mají potíže. Jako příklad mohou sloužit Japonsko nebo právě Spojené státy. Generace baby boomers odchází do důchodu, což je správně vnímáno jako výzva pro ekonomiku. Poměr pracujících Američanů k důchodcům klesne z pěti ku jedné na tři ku jedné v roce 2050 a méně pracovníků na více důchodců představuje pro každou ekonomiku problém.
Import pracovní síly
Na této analýze není nic kontroverzního. Pokud to však není kontroverzní, pak by neměla být kontroverzní ani imigrace samotná. Je to v podstatě jen import pracovní síly; něco jako zvýšení porodnosti, jen o mnoho výhodnější, protože nově příchozí jsou již dost staří na to, aby pracovali. A vzhledem k tomu, že život v Americe je považován za takové požehnání, že i velmi zkušení a pracovití lidé jsou ochotní opouštět své domovy a stěhovat se, mohou Spojené státy z imigrace nesmírně těžit. Američané si, co se týče celosvětového náboru talentů, většinou takříkajíc vybírají v prvním kole - pokud tedy dotyčné chtějí a dostatečně jim usnadní příchod do země.
Pokud tedy jde o čisté výhody plynoucí z imigrace, pak není zvláštní, že se Amerika snaží napravit imigrační zákony. Zvláštní by bylo, kdyby to nedělala.
Jen málo ekonomických problémů by imigrace nespravila. Zhoršující se rozpočtový deficit by více mladých a zdravých pracovníků platících sociální a zdravotní pojištění rozhodně vylepšilo. Příchod nových podnikatelů a firem by zatočil s pomalým ekonomickým růstem a nedostatek absolventů věděckých a technických studijních programů by snadno vyřešil příliv nových studentů.
Jak republikáni, tak demokraté si toto uvědomují. "Naším cílem je prosazování politiky, která zlepší lidské životy, což znamená, že se budeme soustředit především na zavádění reforem, které podpoří ekonomický růst," prohlásil nedávno republikán Paul Ryan. A jako první reformu podporující růst jmenoval právě tu imigrační.
Mnoho odpůrců imigrace argumentuje "amnestií", tedy tím, že právní status umožní lidem, kteří porušili zákon, získat mnohé výhody. Hlavní obavy z většího přílivu imigrantů nebo zlegalizování těch, kteří už ve Spojených státech žijí, se však týkají toho, že imigranti budou podrývat mzdy méně zkušeným americkým pracovníkům. Ve skutečnosti ale nikdo neví, zda taková situace vůbec nastane.
Doplňkové schopnosti
Kromě toho, že díky nim roste velikost národního "koláče", mají imigranti oproti americkým pracovníkům ještě další výhody. Například když jeden pracovník mluví anglicky a druhý ne, nebudou pravděpodobně usilovat o stejnou práci.
Tím pádem je užitečné znovu porovnat imigraci s mírou porodnosti. Zvyšování počtu rodilé pracovní síly vede více k přímé konkurenci, protože dva Američané jsou si pravděpodobně podobnější než Američan a přistěhovalec. A přesto se každý raduje, když roste míra porodnosti.
Některé pracovníky imigrace poškodí, ale to jsou tradičně lidé, kteří už se stejně těžce protloukají. Nejlépe se jim dá pomoci lepším vzděláním a rekvalifikacemi, lepší zdravotní péčí, štědřejším příjmovým daňovým kreditem a podobně. Tyto výhody však může poskytnout rostoucí ekonomika s mladou pracovní silou jednodušeji než pomalá ekonomika s chronickými deficity rozpočtu. Imigrace skutečně není to, co jim škodí a stojí v cestě.
Budou přistěhovalci využívat sociální služby a zvyšovat tím náklady státu, jak se obávají mnozí odpůrci imigrace? Ano, ale nebudou z rozpočtu využívat tolik, kolik do něj přispějí. V roce 2007, když tehdejší prezident Bush navrhoval imigrační reformu, Rozpočtový výbor Kongresu (CBO) toto téma analyzoval a zjistil, že legalizování přistěhovalců pracujících na černo, by zvýšilo federální příjmy o 48 miliard, zatímco náklady na veřejné služby by vzrostly jen o 23 miliard, a to bez započítání ostatních výhod imigrace.
Ve veřejné politice je máloco zadarmo. Ale unikátní postavení Ameriky jako země, kde chtějí žít nejlepší, nejchytřejší a nejpilnější pracovníci na světě, je rozhodně jednou z takových věcí. V závěru totiž ekonomiku netvoří jen rozpočty a daňové zákoníky, přestože to Kongres občas rád předstírá; tvoří ji pracovníci a majitelé firem. A imigrační reforma je způsob, jak získat více od obojího.
