Je těžké milovat kapitalismus

V otevřeném dopise na svém webu popisuje Moore svůj nový film Capitalism: A Love Story jako "…dvouhodinovou tragikomickou kriminálku o bandě upírů, kterým nestačilo vysát michiganskou společnost Flint, ale kteří se snažili zjistit, jestli by nešlo vysát celou zemi…".

Většina Američanů to nevidí tak černě. Moore ovšem dělá Spojeným státům dobrou službu už tím, že toto téma přináší do multiplexů po celé zemi. Staví je totiž tváří v tvář otázce, jakou Wall Street a celé Spojené státy vlastně Američané chtějí. Po 18 měsících snahy o ekonomické zotavení je na čase, aby si USA v tomto směru udělaly jasno.

O filmu Capitalism: A Love Story čtěte také zde: Kapitalismus: Příběh lásky – nový film Michaela Moorea

Američané se příliš často zabývají současným řešením palčivých ekonomických problémů, a ne tím, jak by měli v budoucnu působit jako národ. Dohadují se o objemech vládních výdajů, regulaci, míře rizika a úrovni úrokových sazeb. Ignorují však starosti o postavení své země v rámci celosvětového ekonomického systému.

Většina Američanů se shodne na vágní definici kapitalismu, podobně jako na tom, že zdravotní péče má být dostupná všem. A právě debata o zdravotnictví ukázala obyvatelům zámořské velmoci, jak hluboce se mohou lišit v názorech na téma, na kterém se takto obecně shodnou.

Krize identity

Moore totiž dokázal vystihnout krizi americké národní identity, nejistoty nad definicí toho, co to znamená být demokratickým, kapitalistickým národem. Možná, že to na 117 minut filmu není mnoho, ale i tak se nad tématem dá v několika bodech zamyslet.

1. Kde mají Spojené státy hledat odbyt pro svoji produkci?

Američtí spotřebitelé hnali firemní zisky vzhůru minimálně během posledních dvou období konjunktury. Dnes méně nakupují a více šetří. Volný obchod prý pomohl vzniku střední třídy v Číně, Indii a dalších rozvíjejících se zemích. Silné euro naznačuje slušnou kupní sílu Evropské unie. Možná je načase nechat tyto síly převzít část tíhy zodpovědnosti za světovou ekonomiku. Spojené státy by možná měly méně kupovat a více budovat, neposílat dolary do světa a snažit se snižovat schodek mezinárodního obchodu. 2. Odměňování

Není náhoda, že Obamova administrativa tlačí země G20 k tomu, aby se zabývaly odměňovaním vedoucích pracovníků, především bankéřů. Jednostranná omezení jejich odměn by mohla vyvolat jejich odliv z amerického trhu do celého světa.

Podle některých by to Wall Street prospělo, jiní věří, že by Spojené státy neměly rozmělnit své finančnické know-how. Jen ať Goldman Sachs přeplácí své lidi. Nakonec, podle mnoha Američanů, kopou alespoň za tu správnou stranu oceánu.

3. Na čem stavět?

Technologická revoluce slibovala, že se ze Spojených států stane velmoc, která bude vyvážet především know-how, služby a technické novinky namísto dosavadních praček a bot. Americká vláda investovala miliardy do restrukturalizace pracovní síly.

Ale současnost jakoby se inspirovala minulostí – vládní pomoc automobilkám a napětí na poli zahraničního obchodu (například cla na dovoz čínských pneumatik) signalizují, že politici nemají jasno v tom, jakou cestou navázat na dominantní postavení Spojených států z uplynulých dvaceti let.

4. Do jakého rizika jít?

Jedním z trademarků americké ekonomiky byla Wall Street, nejsofistikovanější veličina na poli řízení rizik při finančním rozhodování. To přimělo svět investovat bohatství do amerických akcií, což ve výsledku znamenalo naskakující miliardy v tržbách tamních finančních institucí.

Dnes má Wall Street pošramocenou pověst, ale dál zůstává hodně šikovným hráčem – banky, obchodníci hedgeové fondy nezahálejí. Alternativou riskantnímu investování by byl reformovaný finanční systém, který by pozorně zkoumal netypické investiční nástroje a ty, kteří je využívají. Tím by se omezil risk. Americký finanční trh byl pro zahraniční kapitál atraktivní částečně také proto, že měl pověst nejférovějšího a nejtransparentnějšího na světě.

Zamilovat se

I kdyby nic jiného, tyto otázky ukazují, že čím více se americké finanční mozky celou situací zabývají, tím větší nejistotu odhalují. Mnoho Američanů miluje kapitalismus a považuje jej za skutečný. Ovšem tato láska je komplikovaná, stejně jako každý jiný vztah.

Je snadné se nechat ovlivnit teoriemi. Kdo se necítil jako král, když poprvé dostal výplatu za letní brigádu? Kdo stejně snadno nepropadne pocitu efektivity volného trhu, který tak krásně odměňuje schopné a vytváří rovnováhu mezi kupujícími a prodávajícími?

Samozřejmě to není tak jednoduché. Podepíšete smlouvu s kapitalismem, a brzy zjistíte, že jste stavěli vzdušný zámek. Není to tak černobílé, jak tvrdí Michael Moore, ale něco na tom bude. Celá ta úžasná efektivita volného trhu je narušována a ohýbána lidskými slabostmi – v první řadě chamtivostí, ale také strachem a panikou.

Jak lidské slabosti ovlivňují investování? Čtěte zde: 7 smrtelných hříchů investování

Moore se možná nakonec chce vlastně zeptat, jak blízko se lze přiblížit ideálům kapitalismu, aniž by byl tento tržní systém omezován těmito přirozenými lidskými vlastnostmi. Nebo jinak, s kolika takovými trhlinami chceme nechat kapitalismus přežít.

Podobná dilemata jsou složitá sama o sobě. A láska, jak víme, rozumu moc nepomáhá.

Zdroj: WSJ