Anketa: Největší lekce z krize na Kypru a která země je na řadě

Michal Valentík

Investiční stratég, ČP Invest

Největší lekce, respektive připomenutí, je skutečnost, že v krajních a mezních případech mohou politici přijmout jakákoli opatření. V případě Kypru se hovořilo o znárodnění penzijních fondů a zdanění pojištěných vkladů v bankách do 100 tisíc eur.

Z toho plyne jasné ponaučení, že investor i běžný střadatel by se měli mít na pozoru a svá finanční aktiva diverzifikovat. Nic nesázet na jednu kartu, ať už se zdá sebelepší. Vidíme, že ani bankovní vklady nejsou bez rizika, a proto by si lidé měli vybírat dostatečně silnou banku, která ve své bilanci nemá žádné "kostlivce". Jinak se může stát, že spláčou nad výdělkem jako mnozí, kteří ukládali své finanční prostředky do kyperských bank.

Petr Sklenář

Hlavní ekonom, J&T Banka

Prvotní moje reakce byla: Všem se neměří stejným metrem a je iluzorní věřit v pevnost politicky garantovaných slibů. Takže poučení pro všechny kritiky domácí politické scény zní: Politici v eurozóně nedělají rozhodně lepší rozhodnutí, nejsou v průměru výrazně erudovanější a nechápou dopady svých rozhodnutí lépe než ti čeští. Jsou na podobné úrovni. Zda je to optimistické, nebo pesimistické stanovisko, záleží možná na úhlu pohledu, osobně ho hodnotím jako realistické.

David Navrátil

Hlavní ekonom, Česká spořitelna

Plynou z toho čtyři ponaučení: EMU se nepoučí, EMU ráda experimentuje, EMU nemůže takto fungovat dlouhodobě a pojištění vkladů je marketing, u něhož je důležité vědět, zda má i obsah (jak bezpečná je daná země, jak zdravý je bankovní sektor a jak zdravá je banka, do níž ukládám peníze).

Jakou další zemi uvidíme v problémech? Mimo obvyklé podezřelé lze zmínit Francii kvůli špatné makroekonomické situaci, která může brzo navnadit dluhopisové investory k testu.

Petr Dufek

Ředitel oddělení makroekonomických analýz, ČSOB

Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost zemím, které se dlouhodobě potýkají se základními makroekonomickými nerovnováhami, zemím s extrémně expandovaným bankovním systémem a zemím, které o sobě a svých bankách nejsou informačně sdílné.

Základní pravidla bankovnictví stále platí, jen občas na ně někdo zapomene. Řízení rizik v bankách zůstává naprosto zásadní činností, které je nutné věnovat pozornost jak ze strany majitelů banky, tak manažerů i dozorových institucí. Stále platí, že si banky nemohou dovolit velké ztráty z investic a špatných úvěrů. O to více k tomu dochází v zemích, jejichž bankovní sektor výrazně přesahuje velikost ekonomiky. Ani nálepka daňového ráje v tomto směru nic nemění.

Když se podíváme na finanční výkazy kyperského bankovního sektoru v posledních třech letech (ztráty, špatné úvěry, kapitál), aktuální krize není ničím překvapivým. Pokud k tomu přidáme základní trendy kyperské ekonomiky v posledních letech, získáme ne zrovna lichotivý obrázek: zranitelná ekonomika závislá na přílivu kapitálu motivovaného pověstí daňového ráje s neúnosně velkými a přitom kapitálově slabými bankami. Pozici politiků bych ani neřešil, spíše by mě zajímalo, co v posledních letech udělal pro zlepšení situace kyperský bankovní dohled.

Kdo může být další na řadě? Nebudu říkat kdo, protože není jednoduché to odhadnout, ale země s nějakým problémem nejsou v EU výjimkou. Když se podíváme, kdo se potýká s relativně vysokým podílem problematických úvěrů a úvěrovou angažovaností bank, tak se jistě nějaká další země najde.

David Marek

Hlavní ekonom, Patria Finance

Kypr je jen zrnkem písku v poušti eurozóny, nicméně řešení jeho krize nabídlo několik důležitých lekcí. Tou první je ukázka zmateného přístupu eurozóny ke krizím v jednotlivých částech měnové unie. První verze záchranného plánu pro Kypr zbytečně podlomila důvěru v bankovní vklady kvůli plánovanému zdanění pojištěných vkladů. Na takový návrh neměly země eurozóny nikdy přistoupit.

Druhým problémem je odhalení rozepří mezi Evropskou komisí a MMF, které snižuje důvěru v to, že budou tyto dvě instituce nadále schopny efektivně spolupracovat na půdorysu Troiky. Třetím momentem je klesající vzájemná solidarita mezi severními a jižními státy eurozóny. S tím úzce souvisí další významná skutečnost - posun břemene při řešení krizí z beder daňových poplatníků na věřitele bank a států v problémech. Evropští politici mohou ujišťovat, že případ Kypru je specifický, uvedené momenty ale budou brány v úvahu, bude-li potřeba hasit požár někde jinde v eurozóně.

Jaromír Šindel

Ekonom, Citibank

Lekce ze současného vývoje na trzích kvůli problémům na Kypru? V každém případě překvapení, či možná spíše "nepřekvapení" z chování trhů, které s neuvěřitelným zaujetím sledují vývoj v zemi, jejíž podíl na ekonomickém výkonu eurozóny je 0,2 %. Mluvíme zde o zhruba 8 miliardách korun v podmínkách České republiky.

S ještě větším zaujetím pak sleduji, co ze situace okolo Kypru vyplývá pro další země a řešení dalších problémů v eurozóně. To vše kvůli zemi, která je zcela mimořádná velikostí bankovního sektoru, strukturou ekonomiky i systémem daní.

Jan Procházka

Generální ředitel, EGAP

Jelikož pracuji jako šéf státní pojišťovny nepojistitelných rizik spojených s exportem, mám z vývoje na Kypru, ale třeba i v Bulharsku, velice těžkou hlavu. Optimista by řekl, že se svět zbláznil a je potřeba se maximálně pojišťovat i v tradičních "bezpečných" destinacích. Pesimista pak může jen přemýšlet o tom, jaké netržní zásahy nás ještě mohou potkat kdekoli na světě.

Pavel Sobíšek

Hlavní ekonom, UniCredit Bank

Poučení číslo jedna: Není výnosu bez rizika. Pokud investoři ukládali peníze do kyperských bank nabízejících úrok kolem 4 % ročně, muselo jim být jasné, že se jedná o rizikovou investici.

Poučení číslo dvě: I ekonomika podílející se na eurozóně 0,2 % se může pro eurozónu stát systémovým rizikem - za situace, kdy nepřijde kredibilní řešení problému.

Jaká země je na řadě? Doufám, že žádná. Každopádně lze pozorovat, že finanční trhy reagují na známky stresu mírněji než v začátcích dluhové krize, což naznačuje, že se krize blíží ke konci. Určitě si nemyslím, že by se už nikdy žádná země nedostala do finančních problémů, doufám ale, že se takové problémy vynoří až v době, kdy nebudou spojovány se současnou dluhovou krizí.

Tomáš Menčík

Analytik, Cyrrus

Největší lekce spočívá v tom, že malá země nemá zdaleka takovou vyjednávací sílu, což vede k tvrdším podmínkám. Kypr tvoří pouze 0,2 % ekonomiky EU a jeho případný kolaps by neznamenal nijak zásadní nepřekonatelné riziko. Kypr si toto uvědomuje, a proto kývl na zdanění vkladů.

Nebojím se, že by to mohlo znamenat precedent do budoucna. Nedovedu si představit zdanění vkladů ve Španělsku či Itálii bez toho, abychom byli svědky runu na banky. Evropští politici si to dobře uvědomují, a proto se snaží všemožnými prohlášeními mírnit paniku. Další kandidáti pomoci jsou přitom nasnadě - Španělsko, v extrémním případě Itálie. Do problémů se také může dostat Maďarsko.

Petr Břicháč

Ředitel Securities Trading, LBBW Bank CZ

Žádné velké poučení bych v celé té věci nehledal. Trhy dávno věděly, že má Kypr problémy, a rozumné společnosti a jednotlivci svá aktiva na Kypru už dlouho nemají. Lidé možná začnou více přemýšlet o tom, kde mají své peníze uložené a že výnos není vše. Velmi důležitá je i například majetková struktura zvolené banky, ne pouze slibovaný výnos.

Mám bohužel dojem, že to u nás takto nefunguje. Situace na Kypru může přispět i k tomu, že lidé začnou zvažovat, zda je pro ně výhodné držet valnou většinu svých financí na účtech v bankách.

Panika na téma "kdo bude další?" se mi zdá zbytečná. V jiných zemích bilance bank několikanásobně nepřevyšují HDP země, v níž sídlí a která by mohla pomoci banky sanovat v případě jejich problémů. To byl v případě Kypru největší problém.

Michala Moravcová

Analytička, BOSSA

Aktuální situace na Kypru sundala růžové brýle všem těm, kdo si pod vlivem pozitivní nálady šířící se z akciových trhů mysleli, že eurozóna, nad níž drží ochrannou ruku ECB, je již ze svých dluhových problémů venku. Opak je pravdou, každá další záchrana člena měnové unie je hůře proveditelná.

Nápad Bruselu, aby se Kypr spolupodílel na své vlastní záchraně, měl sice ekonomickou logiku, avšak proveditelnost této myšlenky prostřednictvím zdanění vkladů přesáhla všechny meze. Absolutně nabourala důvěru v evropský bankovní systém. Kyperská zkušenost potvrdila, že evropská politika nepodporuje pracující střadatele. Na ty nejdříve uvalí obrovské daně z příjmu, a když se jim přece jen podaří něco naspořit, tak jim to pro jistotu zdaní ještě jednou. Do budoucna nám pravděpodobně nezbývá nic jiného, než se u bank raději zadlužit, než si poctivě spořit.

Další zemí v pořadí by mohla být po Řecku druhá nejzadluženější země eurozóny - Itálie. Její veřejný dluh vůči HDP dosahuje téměř 126 %. Stát navíc ochromuje bezvládí, které oddaluje zavedení potřebných reforem vedoucích ke snížení alarmující výše zadlužení.

Filip Fyrbach

Analytik, GE Money Bank

Problémy Kypru plynou výhradně z jeho bankovního sektoru. Model kyperské ekonomiky je založen právě na tomto odvětví. Z celého příběhu plyne několik ponaučení pro různé subjekty. Jednak pro regulátory, kteří v minulosti nedokázali přesně ohodnotit rizika bankrotu států, pro banky samotné, které v modelech jen těžko dokáží zachytit "černé labutě", a v neposlední řadě pro střadatele, kteří na chvíli čelili hrozbě ztráty i té části vkladů, která je chráněná pojištěním.

Zdanění pojištěné části vkladů je pomyslnou Pandořinou skříňkou a je dobře, že zůstala zavřená. Majetnější střadatelé nyní ovšem mají o důvod více přemýšlet o větší diverzifikaci svého portfolia. Kyperská zkušenost může být i důvod pro vkladatele více se zajímat o vybrané ukazatele vypovídající o stabilitě a zdraví bank. Například pojem kapitálová přiměřenost by se tak mohl dostat do širšího povědomí.