Česká ekonomika slušně roste. Toto je pět důvodů pro lepší produktivitu do roku 2030

Ty více cyklické složky v čele s investicemi a exportem naopak nabíraly na síle. Nebýt tak amerického "dne osvobození" a vysoké obchodní nejistoty, mířila by ekonomika pravděpodobně k cyklickému vrcholu. Takto může být její cesta na něj v nejbližších kvartálech lehce narušena.

Spíše než cyklické zpomalení dané obchodní nejistotou ale ve finále může být zajímavé sledovat to, k jakému přirozenému růstu bude česká ekonomika v dalších pěti letech směřovat. Vzhledem k řadě strukturálních změn od lokalizace globálního obchodu přes vyšší výdaje na zbrojení až po dekarbonizaci a strukturálně dražší energie jsou odhady potenciálu české ekonomiky pro nejbližší roky velice široce rozkročené, od relativně pesimistických hodnot okolo 1,3 % (Evropská komise) až po hodnoty v rozmezí 2,5-3 %.

Pro nejbližších pět let patříme k mírným optimistům a vidíme potenciál růstu české ekonomiky lehce nad 2 % za rok. Na jedné straně se nebudeme moci spolehnout na tak výrazné přírůstky pracovní síly jako v letech po startu ruské invaze na Ukrajinu, na straně druhé po několika hubenějších letech počítáme s restartem investiční aktivity i s o něco rychlejším růstem souhrnné produktivity. Proč?

• Útlum v produktivitě považujeme do jisté míry za cyklický, daný kromě výraznější citlivosti české ekonomiky na globální investiční aktivitu také výraznějším nárůstem míry úspor českých domácností.
• Napjatý trh práce může být dříve nebo později argumentem pro více investic a zavádění technologií zvyšujících produktivitu (mezinárodní studie zpravidla potvrzují, že jedním ze zásadních startérů skoků v produktivitě je právě napjatý trh práce).
• Vybraná česká odvětví (například automotive) prokazují v posledních letech schopnost i v těžkých dobách zvyšovat svůj podíl na evropském trhu.
• Vyšší výdaje na zbrojení mohou mít v Evropě a časem i v Česku pozitivní vedlejší dopady do produktivity.
• Firmy stále více investují v zahraničí. To na první pohled nemusí být dobrá zpráva, pokud by se výrazně ztenčoval kapitál na domácí investice. Akvizice zahraničních společností ale mohou vést k doplnění klíčových technologií a know-how, a tím zvyšovat celkovou produktivitu v ekonomice.

Všechny zmíněné faktory jsou samozřejmě spíše příležitostmi než pozitivními "jistotami". A na druhé misce vah není možné opomenout například vysokou energetickou náročnost české ekonomiky, která bude vyžadovat výrazné investice nijak zásadně nezvyšující produktivitu (půjde pouze o nahrazování starých technologií novými). Dalším problémem může být málo pružný trh práce, který bude jakékoli strukturální změny a inovace brzdit. A i kdyby doma šlo vše podle plánu, musíme si přát, aby tomu tak bylo i v sousedním Německu, se kterým jsme stále obchodně výrazně propojeni.