Rozhodl se Trump zruinovat USA? Další daňové úlevy pro bohaté jsou hazard

Mnohé ze zásad Reaganovy konzervativní ideologie, která kdysi definovala Republikánskou stranu, je minulostí. Některé "tradice" ale přetrvávají. Třeba ta, že ovládnou-li republikáni Bílý dům i Kongres, přijdou velké daňové škrty. Udělal to George W. Bush v roce 2001 i Donald Trump během svého prvního funkčního období v roce 2017. A teď se k tomu schyluje znovu, prostřednictvím One Big Beautiful Bill Act (OBBBA) čili Jednoho velkého krásného zákona Donalda Trumpa.

Čtyři biliony dolarů za deset let

Řada lidí je rozhořčená kvůli různým aspektům zákona, třeba omezení přístupu ke zdravotní péči, škrtům ve výdajích pro vědu nebo energetické politice. Jádrem návrhu je ale snížení daní pro bohaté, shodují se The Economist, New York Times i nezisková organizace Committee for a Responsible Federal Budget.

Tyto daňové škrty budou podle expertů v důsledku znamenat ohromný objem nového vládního dluhu. I přes úspory v Medicaid nebo energetice podle odhadů One Big Beautiful Bill Act v podobě schválené Senátem během příští dekády navýší federální dluh o bezmála čtyři biliony dolarů. To je navíc ještě poměrně konzervativní odhad. Jak upozorňuje ekonom a bloger Noah Smith, "Trumpův návrh předstírá, že některé škrty časem skončí, pravděpodobně ale budou prodlouženy, takže nárůst dluhu může být podle střízlivého odhadu ještě o bilion dolarů výraznější".

Proč se ale vlastně dále zadlužovat, aby se mohly snížit daně? Republikáni tvrdí, že škrty podpoří hospodářský růst USA natolik, že se "samy zaplatí", dokonce prý sníží deficit. Na webu Bílého domu se tvrdí, že OBBBA sníží deficit o více než dva biliony dolarů díky "nastartování hospodářského růstu a omezení enormního zneužívání vládních programů". Realita je ale jiná, ukazují zkušenosti. Žádné velké daňové škrty od dob Reagana se nezaplatily samy a vždy vedly k nárůstu dluhu. To platí i o Trumpových opatřeních z roku 2017. Tíhu hlubších rozpočtových deficitů teď navíc umocňují vysoké úrokové sazby Fedu, tedy vyšší náklady na obsluhu dluhu.

Biliony dolarů za hlasy bohatých voličů?

The Budget Lab na Yaleově univerzitě předpovídá, že dopady OBBBA na ekonomiku ve svých důsledcích do poloviny století zvýší výnos 10letých vládních dluhopisů o více než procentní bod, což přispěje ke zpomalení růstu HDP. Místo toho, aby se daňové škrty "samy zaplatily", tedy způsobí, že jejich splácení bude ještě nákladnější.

Noah Smith je přesvědčený, že ani samotná Republikánská strana nevěří, že OBBBA zajistí dlouhodobý růst. "Spíše se snaží oslovit bohaté voliče a své podporovatele, aby posílila své volební šance v letech 2026 až 2028. USA si přitom už nemohou dovolit další daňové škrty pro bohaté. Rozpočtové deficity jsou obrovské, náklady na obsluhu dluhu rostou a stárnutí populace bude dramaticky zvyšovat výdaje na Medicare a důchody. Veřejné výdaje ve všech oblastech mimo zdravotnictví jsou už teď utlumené, proto republikáni tlačí na úspory v Medicaid," píše.

Aby škrty v Medicaid nebyly považované za nespravedlivé, musely by podle Smithe být doprovázeny zvýšením daní pro bohaté. Vybrat více peněz od bohatých se podařilo Billu Clintonovi v 90. letech, výnosy federálního rozpočtu tehdy daňovými úpravami zvýšil o 2,3 % HDP. To se nemusí zdát jako moc, dnes by ale šlo o skoro 700 miliard dolarů ročně neboli téměř sedm bilionů dolarů za deset let.

Rezignace na rozpočtovou odpovědnost

Od dob Billa Clintona chuť a ochota zvýšit daně bohatým chybí, a to i za vlád demokratů. "Obama i Biden majetným lidem zvýšili daně jen mírně. Je to tedy tak, že USA postrádají rozpočtově odpovědnou stranu. Dluh prudce rostl za Obamy, Trumpa i Bidena. Pokud se tento trend nezastaví, budou obavy o udržitelnost amerického zadlužení sílit. A kdo ví, kdy a na jaké úrovni se tahle spirála zastaví," varuje Noah Smith.

Donald Trump se nechal slyšet, že by zákon schválený Kongresem měl rád k podpisu na stole nejpozději na Den nezávislosti. Teď je míč na straně Sněmovny reprezentantů, kterou poměrem křesel 218 ku 213 ovládají republikáni. Odsouhlasena musí být podoba zákona schválená po úpravách Senátem. Pokud by Sněmovna reprezentantů na aktuální znění zákona nekývla, nastalo by podle předpokladů zdlouhavé mediační řízení mezi oběma komorami Kongresu. V původní podobě zákon Sněmovna reprezentantů schválila poměrem hlasů 215 ku 214.

Zdroj: Noahpinion, CNBC