Dluhové mantinely jako novoroční předsevzetí: "Já už sladké nebudu!", slibuje jedna vláda za druhou
Na domácí politické scéně si zvyknete na ledacos. Někdy do poslední chvíle nevíte, jaké budou příští měsíc daně, zda přežijí dlouhodobé reformy jedno volební období, jak a kdo nakonec zvedne ruku v klíčových hlasováních v parlamentu. I lidem s takto důkladnou průpravou ale rozpočtová situace v Americe vyrazí dech.
Rozpočet se i u nás vždy schvaluje na poslední chvíli, ale dohnat neshody ohledně reformy zdravotnictví (Obamacare) až k plošnému uzavření úřadů, to je silná káva. Politické tanečky okolo zmrazených rozpočtových výdajů jsou navíc jen prvním kolem. Jakmile dojde k dohodě o rozpočtu, je na řadě v rychlém sledu potřeba navýšení dluhového stropu.
Obojí tu není poprvé, asi ani naposledy. Proto na trzích panuje lehká nervozita, jak dlouho to může trvat, ale ani zarytí pesimisté nepočítají s tím, že k dohodě nakonec nedojde. Několik dní trvající výpadek vládních úřadů nebude mít na ekonomiku vliv. Případný technický bankrot USA by byl větší problém, ale ne konec světa. Na mysl se však vkrádá otázka, zda mají natvrdo nastavené dluhové mantinely smysl. Nejsou spíše ke škodě?
Omezení dluhu jako pionýrský slib
Vypadá to jako krásné předsevzetí: "Nebudeme navyšovat dluh nad určitou úroveň!" Spojené státy si opakovaně stanovují dluhový strop v dolarech, evropské státy si výši dluhu k velikosti ekonomiky (HDP) daly jako kritérium vstupu do eurozóny a Poláci si dali dluhový strop do ústavy. Je to jako novoroční předsevzetí jíst méně sladkého a více sportovat. Ovšem předsevzetí, kterému sami nevěříme, nemá šanci na úspěch. To by ani tolik nevadilo, nebýt nechtěných důsledků.
Novoroční předsevzetí "méně cukroví a více pohybu" vede často ještě v lednu ke zraněním a váhovému jojo-efektu. Evropské státy se kvůli euro-kritériím naučily čarovat s účetnictvím, kamuflování dluhu v Řecku je nejkřiklavějším případem. To nezabránilo nárůstu dluhu, naopak to "pomohlo" podkopat důvěru v euro.
Polsko se nedávno ve jménu udržení dluhu pod pokličkou 55 % HDP rozhodlo zestátnit větší část penzijních fondů, čímž zasadilo ránu slibně se rozvíjejícímu finančnímu trhu. Americká centrální banka se částečně pod vlivem dluhového stropu rozhodla v září nezačít s avizovaným omezením nákupu dluhopisů (kvantitativního uvolňování). Fed tak vyslal trhům silnou zprávu, že nákupy dluhopisů nejsou dočasným krizovým řešením, ale že se stávají pevnou součástí politiky. Program nekončících nákupů dluhopisů – monetizace dluhu – může být do budoucna mnohem větší problém než nárůst výdajů kvůli Obamacare.
Rada na závěr: Když začít běhat a hubnout, tak bez novoročního předsevzetí. Když udržitelné rozpočty a dluhy, tak bez okázalých mantinelů.
Zkrácená verze tohoto článku vyšla v E15.
