STOP diletantským návrhům: ČNB český rozpočet dotovat nemůže
Objevil se zajímavý budovatelský názor: Když ČNB loni vydělala 73 miliard korun (díky intervencím), měla by alespoň část tohoto zisku jít do státního rozpočtu a financovat "dálnice, železnice a školy". Kdo by s tím nesouhlasil, že? Je to populistické a líbivé, zákon o ČNB to navíc de facto umožňuje. Má to jen malou vadu na kráse - je to nesmysl.
První a nejzjevnější problém je ten, že zisk, který ČNB vytvořila v loňském roce, pokryl část minulých ztrát. I přes rekordní zisk si ČNB za sebou stále táhne zhruba 50miliardovou ztrátu z předchozích období. Pokud by vláda chtěla využívat část zisku ČNB, tak by nejdříve musela sehnat těch 50 miliard z vlastních zdrojů a dorovnat je.
Zadruhé, zkusme si představit (nezakrývám, že ironicky), jak by to vypadalo, kdyby ČNB posílala peníze do státního rozpočtu. Optimální by bylo dát České národní bance cíl, kolik každý rok vláda očekává, že ČNB přispěje do státního rozpočtu. ČNB si pak spočítá, o kolik musí oslabovat kurz každý rok, aby si vhodně uřídila vlastní hospodářský výsledek.
Ano, bude potřeba neustále kurz oslabovat. Zisk ČNB v loňském roce byl totiž "vyroben" především přeceněním jejích devizových rezerv. Pokud by snad někdo namítal, že neustálé oslabování kurzu bude znamenat vyšší inflaci, tak to lze snadno vyřešit. A bez potřeby měnit režim měnové politiky. Stačí dostatečně zvýšit inflační cíl, třeba na 5 nebo 6 %, podle toho, kolik vláda bude potřebovat peněz do státního rozpočtu.
Samozřejmě se najdou šťouralové, kteří budou tvrdit, že není rozdíl mezi vyšší inflací a vyššími daněmi. Obojí přece snižuje kupní sílu. Když rostou daně, tak si toho méně reálně koupíte za svou mzdu. Když rostou ceny, tak si toho méně reálně koupíte za svou mzdu. Jeden rozdíl ale je - daně musejí zvýšit politici. Ti politici, kteří bojují o hlasy voličů. Ponechejme šťouraly šťouralům, každopádně za pár let bychom měli korunu na 40 EUR/CZK.
Zatřetí, zisk vytvořený přeceněním devizových rezerv není zisk, na který si lze okamžitě sáhnout. Představte si, že máte koupený například desetiletý dluhopis Německa. Investovali jste milion a kupovali ho v říjnu při kurzu 25,5 EUR/CZK, takže jste nakoupili dluhopisy za 39 215 EUR. A protože na konci roku byl kurz 27,4 EUR/CZK, tak to vypadá, že v českých korunách hodnota dluhopisu vzrostla na 1 074 509 korun. To je fajn, že ano?
Ale vy nemáte žádné koruny navíc. Pořád vlastníte stejný dluhopis, jehož splatnost bude za deset let. Budete maximálně dostávat vyšší kupóny (úroky) v korunách díky slabšímu kurzu, a to jen po dobu, kdy kurz koruny bude slabší. A dostanete vyšší splátku jistiny v korunách, samozřejmě za stejné podmínky slabého kurzu.
A teď si představte, že za vámi přijde stát a řekne, ať mu dáte alespoň část z těch 74,5 tisíce. Vy ale žádnou hotovost navíc nemáte, jen jste museli přecenit aktuální hodnotou kurzu něčeho, co vlastníte. Tak kde je vzít?
Podniky tuto situaci znají. Pokud měly v zahraniční měně vyšší pohledávky než závazky, také musely přecenit a narostl jim zisk. Ale firmy nestojí před hypotetickou otázkou, zda něco dávat státu; prostě musejí odvést daň, ačkoli jde o účetní efekt (nesplacená pohledávka je stále nesplacenou pohledávkou). Až koruna posílí a oni vykáží účetní ztrátu, tak jim tuto daň nikdo nevrátí.
Zpět k ČNB. Zbývá jednoduchá otázka: Jak by tedy ČNB "vyrobila" peníze, které by odvedla do státního rozpočtu, jen díky tomu, že díky přecenění devizových rezerv dosáhla zisku? Například tak, že by část devizových rezerv prodala za aktuální slabší kurz. Počkat! Prodat devizové rezervy by znamenalo nakupovat české koruny, nákup českých korun by vedl k tlaku na posílení koruny a posílení koruny by snížilo hodnotu devizových rezerv. A ČNB by vykázala ztrátu.
Tak jsme se v těch miliardách poněkud zacyklili. Jde o pomýlení toho, co je rolí ČNB, účetních principů (přecenění podle tržní ceny), záměny cash flow za zisk a tak dále.
