Seznamte se s Kateřinou Zychovou, nejcharismatičtější portfoliomanažerkou v Česku

Část kariéry jsi strávila v investiční bance, která je pro hodně lidí symbolem chamtivosti na Wall Street – v Goldman Sachs. Investoři po celém světě jí ale stále pozorně naslouchají a patří mezi top investiční banky na světě.

Svoji kariéru jsem začala v rámci internshipu v JPMorgan, v Goldman Sachs jsem svou zaměstnaneckou kariéru završila. Ve srovnání se všemi dalšími bankami, kde jsem pracovala, je to banka, která je silně meritokraticky řízena (vše je založeno na zásluhách a výkonnosti). Švýcarské banky jako UBS nebo Credit Suisse jsou volněji řízené, není tam tolik agresivity a důrazu na výkon. Goldman Sachs je podle mě pro zaměstnance jedna z nejnáročnějších.

Jak si to mám představit?

Kontrolní a oznamovací systémy jsou nastaveny tak, aby tam z lidí dostali maximum. Vše začíná nesmírně náročným výběrem lidí. Nováčky v Goldman Sachs čeká například dvoudenní testování, kde ho pozorují, jak se chová a jak reaguje na kritické situace. Součástí jsou i náročné psychologické testy. Pamatuji si na školení, jak se máme jako zaměstnanci Goldman Sachs chovat na veřejnosti, třeba v letadle. GS prostě chce, aby ji zaměstnanci dobře reprezentovali.

To už se skoro takový kult. A je pravda, že Goldman Sachs platí své lidi v rámci investičního bankovnictví nejlépe?

Asi ano. O tom, kolik nakonec člověk dostane zaplaceno na bonusech, rozhoduje třeba až padesát lidí, kteří na vás píší posudky. Reward curve je ale pro lidi, kteří tvrdě pracují, nastavena velice motivačně. Goldman Sachs také velmi pozorně sleduje společenské a demografické trendy. Začne nabírat například více Asiatů a do řídících funkcí obsazuje více žen.

Co ti Goldman Sachs a práce na Wall Street daly?

Byla jsem ze začátku taková trénovaná opice. Dril je tam jako na vojně a všichni okolo vás jsou mazáci. Když ale člověk ukáže, že to zvládá, je cesta otevřená rychlému kariérnímu růstu, včetně velmi slušného platu, který se může třeba každý rok až zdvojnásobit. Proto do toho lidi jdou, prostě zatnou zuby na rok nebo dva, načež se jim otevírají možnosti jako nikdy dříve.

Goldman Sachs je firmou, kde by si snad každý student financí rád zkusil alespoň zmíněný internship. Nedávno se v jiné bance v londýnské City jeden student přepracoval a zemřel. Je to fakt tak náročné i pro studenty?

Každému to doporučuji, člověk dostane super training. Vidí okolo sebe a sleduje, jak fungují úspěšní manažeři. Člověk je najednou přetažen ze studentského prostředí někam úplně jinam. Je to, jako když jdete po rovině, ale najednou musíte vyšlapat na Mount Everest. Když to člověk zvládne a sejde dolů, má dostatek kyslíku, aby uspěl.

Uzavřeme téma Goldman Sachs v Dánsku, kde byly na konci loňského roku protesty proti jejímu podnikání v zemi. Co si o tom myslíš?

Já se jim moc nedivím, Goldmani byli jednou ze "zlých bank". Když si člověk přečte třeba knížku BIG SHORT, co se stalo při lehmanovské krizi, vidí, jak bylo vše postaveno na hlavu. Banky vyloženě okrádaly klienty. Prodávaly lidem bezcenné papíry. Je smutné, že tyto banky nakonec zachránili daňoví poplatníci, kterým tyto banky strukturované produkty prodávaly.

Pracovala jsi ve dvou největších finančních centrech světa, Wall Street a City. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Londýnská City je Evropa. Je tam silný kulturní aspekt, pracují tam Španělé, Francouzi, Italové a dnes východoevropané a je to daleko příjemnější a kulturnější prostředí. Italové jdou na kávu a prostě se nepracuje. Tohle je pro Američany na Wall Street nepředstavitelné. Vše se točí okolo performance. Když člověk pracuje na dealingu, tak tam i jí, žádné obědy mimo neexistují. Dovolená je až poloviční oproti Evropě. Wall Street je daleko tvrdší a je tam daleko větší konkurence. Na Američany je větší tlak, aby brzy pracovali, třeba kvůli dluhům za studia. V 21 letech po bakalářském studiu už pracují, Evropané se ve finančních institucích objevují až zhruba ve 25 letech.

Nejen filmy, ale třeba i knížky jako Cityboy popisují, co takoví makléři a portfoliomanažeři jako ty dělají, když jim skončí náročný den. Je to tak divoké – drogy, sex a alkohol?

Nebyla jsem nikdy trader. Citiboy pracoval na trading flooru a aby dostal velké institucionální klienty, musel s nimi pořád "chodit ven". Tam se mohou dít věci, o kterých se nemluví. Očekává se, že utratí za klienty peníze za alkohol a třeba i nějaké striptérky. Banky však tyto "výdaje" po krizi dost omezily, večeře a party s klienty za 10 tisíc liber jsou minulostí. Mými klienty byly většinou firmy a vlády, no a s nimi se obchody uzavírají jinak než v hospodě. Mě se šílené excesy netýkaly.

Když byla řeč o Goldman Sachs, tak ta podle řady pozorovatelů manipuluje s názory na trhu. Kurzy se hýbou podle analýz, které zrovna vydá. Třeba zkraje ledna napsala, aby se klienti vyhnuli obloukem mladým trhům – a přesně se trefila, v lednu tyto trhy spadly o více než 10 %.

Doporučení od analytiků z Goldman Sachs mají velký vliv. Vidím to především na akciích, které sledujeme. Jejich doporučení na nákup nebo prodej minimálně krátkodobě vliv mají, otázkou je, zda jim to vychází. Můj kolega v týmu, který je sleduje, tvrdí, že jsou často "mimo", spíše radí udělat přesný opak, než zrovna doporučují. Nabízí se otázka, zda si Goldman Sachs a jiné banky trochu "nepřihřívají polívčičku". Po vlně žalob a regulací, které přišly, si ale myslím, že je to málo pravděpodobné.

Jak jsou na tom podle tebe rozvíjející se trhy, k nimž se řadí i region střední a východní Evropy, kde se pohybuješ se svým hedgeovým fondem?

Názor, že je správný čas naskočit zpátky do mladých trhů, které jsou až neuvěřitelně levné, je velice rozšířený. Náš fond má aktuálně strategii SHORT, takže spekulujeme na pokles a kupujeme put opce na hlavní ruský akciový index RTS, a proti tomu jsme LONG na akcie, jako jsou Yandex, Mail.ru nebo MTS, tedy firmy navázané na spotřebitele. Mladý trh je takový, který je více než fundamenty nebo valuacemi ovlivňován tím, co zrovna dělají velcí hráči; zda z něj stahují, nebo naopak do něj pumpují peníze (flow-driven market). Právě velcí investoři svým způsobem v posledních pěti letech určují, zda půjdou emerging markets nahoru, nebo dolů. Osobně vnímám mladé trhy letos negativně, protože Fed stahuje likviditu, takže pro investory nebude tak jednoduché si například půjčit levné dolary, které dříve vkládali například do ruských nebo tureckých státních dluhopisů s výnosem 5 až 8 % ročně. Kdo chce na těchto trzích investovat, musí mít dlouhý investiční horizont a nesmí se bát výkyvů, které tam jsou na denním pořádku.

Stále ještě probíhá první kvartál roku 2014, který začal pěkně divoce. Signalizuje to podle tebe, že to letos bude pro většinu investorů pěkný oříšek, ale pro tradery velmi zajímavý rok?

Volatilita roste, což nahrává traderům s krátkodobým horizontem financování. Letos bychom mohli vidět více korekcí indexů DAX nebo S&P 500. Ve vzduchu jsou možné intervence ECB, která by udělala něco podobného jako Fed a začala by mohutně odkupovat dluhopisy, což by rizikovým aktivům pomohlo, podobně jako na konci roku 2011. ECB se nedaří nastartovat ekonomický růst a snížit nezaměstnanost a intervence je cesta, jak to změnit, cesta k posílení poptávky a likvidity. ECB také nejspíše opět sníží sazby. Bez intervencí nás čeká – a již jsme to viděli v prvním čtvrtletí – hodně rozkolísaný rok. Trh bude tažen makroekonomickými událostmi spíše než výsledky firem. Ty jsou nyní stabilizované, protože si mohly několik let levně půjčovat. Stále budou trpět komodity, které jsou hodně navázány na to, zda slušně poroste světová ekonomika.

A tvoje letošní hlavní strategie ve fondu?

Stále si myslím, že je důležitý individuální výběr akcií (stock-picking), ale cokoli letos vyberu na LONG, hned zahedguji, protože se bojím nevyzpytatelné makroekonomické situace. Ale věřím individuálním firmám.

Jak konkrétně funguje strategie založená na individuálním výběru akcií, ať už na LONG, nebo na SHORT?

Na trhu vždy budou dobře řízené firmy s dobrým produktem i špatně řízené firmy se špatným produktem. A to je věc, na které se snažíme vydělat peníze tím, že je dáváme do páru.

Hodně investujete v Turecku. Proč?

Věříme v turecké spotřebitele a v to, že je Turecko nejrychleji rostoucí ekonomikou s mladou populací. Všechny pozice ale pro jistotu zajišťujeme. Máme v portfoliu například banku TSKB, která půjčuje jen v dolarech, takže vydělává na slabé turecké liře.

Jaké další zajímavé sázky máš v portfoliu fondu?

Stále držíme Rusko na SHORT, v Turecku jsme MARKET NEUTRAL, na LONG máme například polské středně velké společnosti jako WorkService, dále rakouské IMMOFINANZ a Polytech. V Německu držíme Volkswagen nebo pojišťovnu Axa.

Jak investičně "hraješ" aktuální ukrajinskou krizi?

Rusko je nadále jasný SHORT. Podle mě sankce a geopolitická krize teprve začaly a odliv zahraničních peněz z Ruska podporuje negativní sentiment.

A jak se díváš na aktuální počínání ČNB?

Když opomenu nesmyslnou podzimní intervenci, pozastavuji se nad tím, jak je možné, že si ČNB nechala utéct podvody v kampeličkách. V nedávno mediálně propírané kampeličce MSD byly falešné půjčky na falešné firmy. To by nemělo být v dobře regulovaném odvětí možné. Navíc to asi není poslední záložna, která zbankrotuje. Dozor podle mého názoru nefunguje, jak má, navíc regulátor nedostane ani pokutu. To, co se stalo v MSD, by v normální zahraniční ekonomice stálo guvernéra místo.

Člověk nemusí být Mulder nebo Scullyová, aby ho napadlo, že intervence proti koruně docela hezky nahrála vypořádání PPF při nákupu české Telefóniky.

Ačkoli je načasování zvláštní, je vzhledem k nedostatku informací těžké vyvozovat závěry.

Kromě fondu také investujete v rámci private equity. Jaké projekty se ti dostávají na stůl?

Neděláme buyouty, jako to dělá třeba Penta. Hledáme schopné manažery, kteří potřebují růstový kapitál. Nekupujeme zavedené firmy, které chtějí jejich vlastníci prodat. Ve firmách bereme i minoritní podíly a investujeme do nich 5 až 10 milionů eur s tím, že jim pomůžeme s růstem. Se sektorů nás zajímají IT, biotechnologie, energetika a obnovitelné zdroje.

Pocházíš z Ostravy. Znáš Rudu?

Ten mluví nějakým nesmyslným jazykem, "Ostravaci" mluví jinak. Mám tam rodiče, bratr bydlí v Londýně, sestra v Brně. Je to "region razovity", jak zpívá Jarek Nohavica – hodně specifičtí lidé, pro někoho komplikovaní. Jsou dost tvrdí, ale musejí bojovat o přežití, a pak jsou mnozí z nich úspěšní, například hudebníci nebo sportovci, třeba Lendl. Jsou otevření, řeknou ti, co si myslí.

Kam jezdíš nakupovat?

Spíše do Londýna, tam se nakupuje nejlépe. Celkově levnější Česko je paradoxně pro nakupování nejdražší místo s nejmenším výběrem. Ale nakupování mě až tak nebere – když mám čas, raději například odpočívám v Thajsku. A teď například jsem v Kanadě na heliskiingu.