Chamtivost je dobrá: 17 století historie rozšířené ekonomické myšlenky

Na začátku 18. století zasadil všem dosavadním slovům o trestuhodnosti chamtivosti a touhy po majetku obrovskou ránu nizozemský filozof a politický ekonom Bernard Mandeville, který v roce 1705 publikoval svoji Bajku o včelách. V tomto značně kontroverzním díle, které je dodnes vnímáno jako výsměch všem prosazovaným ctnostem, Mandeville vyslovil názor, že hnacím motorem pokroku není nic jiného než touha jedince po osobním prospěchu.

Druhým v pořadí, kdo se postavil za projevy chamtivosti, byl v 18. století skotský filozof a zakladatel moderní ekonomie Adam Smith. Ten jako vůbec první přišel s pojmem "neviditelná ruka trhu", který v knize Bohatství národů vysvětlil tak, že každý jedinec, který sleduje své osobní zájmy, zároveň podporuje pokrok a blahobyt celé společnosti. Jeho názor byl založen na přesvědčení, že lidé, kteří se snaží maximalizovat své zisky, nevědomě přispívají i k maximalizaci zisků celé společnosti, jelikož souhrnné zisky společnosti jsou tvořeny pouze a jen zisky jednotlivců.

Chamtivost a sobectví nejsou totéž

Zcela nový rozměr dal slovu chamtivost krátce poté Smithův přítel, známý americký státník, diplomat a filantrop Benjamin Franklin. Muž, který pocházel z chudých poměrů, se vypracoval z vyučeného knihaře a knihkupce až v jednoho z nejuznávanějších Američanů své doby a člověka respektovaného nejen v USA. Franklin se za své bohatství, které nebylo malé, nikdy nestyděl. Neměl proč. Jen díky své píli totiž mohl ve 42 letech opustit svět velkého byznysu a naplno se začít věnovat dobročinným aktivitám, které Spojené státy nasměrovaly ke skutečně demokratickému uspořádání a významně se podílely na konstituování moderní americké vědy a kultury. Franklin i jeho nástupci se zasloužili o to, že kapitalisté přestali být viděni jako pouzí vykořisťovatelé svého okolí.

"Když se pozorně podíváme na ekonomicky uvažujícího jedince, nemůžeme o něm v žádném případě říci, že by byl sobecký," řekl na konci 19. století vlivný britský ekonom Alfred Marshall. "V prvé řadě je takový člověk tvrdě pracujícím jedincem, který své soukromé bohatství uchovává pro dobro ostatních," pokračoval. "Láska k penězům může mít nekonečné množství důvodů, přičemž většina z nich nemá se sobeckým pohledem na svět nic společného."

Na začátku 20. století na scénu přišel Angličan John Maynard Keynes, který na základě pozitivního ekonomického vývoje v USA i Evropě odvážně odhadl, že by se svět konečného řešení v otázce "boje o ekonomické přežití" mohl dočkat již v roce 2030. K lidské chamtivosti byl nicméně velmi kritický a neváhal ji označit za "něco nechutně morbidního a patologicky kriminálního". Podle Keynese ztrácí člověk vedený chamtivostí schopnost vidět věci v jejich reálné podobě, což vede k jeho sebedestrukci. A rozšíří-li se tato "nákaza" do celé společnosti, hrozí její úplný zánik.

Keynesovo radikální odmítání osobních zájmů jedince bylo dokonce tak silné, že se ze společnosti prakticky úplně vytratili stoupenci názorů Smithe a Marshalla. Jediným obecně přijímaným postojem byl ten, který říkal, že chamtivost je pro moderní ekonomiku obrovskou hrozbou. "Pokud má soukromý sektor přežít, je nezbytné, aby se řízení velkých podniků stalo neutrální a čistě technokratickou záležitostí a aby reflektovalo zájmy všech společenských skupin a s nimi se spravedlivě dělilo o všechny zisky," napsali v roce 1932 ve společné knize The Modern Corporation and Private Property americký diplomat a právník Adolf Augustus Berle a americký ekonom Gardiner Means.

Proti jejich názoru se nicméně důrazně ohradil známý rakouský ekonom, politolog a ministr financí Josef Alois Schumpeter, který označil kapitalismus za "tvořivě ničení" a tvrdil, že o ekonomickém vývoji nerozhoduje management jednotlivých podniků, nýbrž nahodilé inovace společností, které samovolně vyvěrají z vnitřní podstaty kapitalismu.

Greed is good, chamtivost je dobrá

Individuální ekonomické zájmy se ve Spojených státech na scénu znovu dostaly v 60. a 70. letech 20. století, a to především z důvodu obav před rozšířením socialistického uvažování z východu starého kontinentu. Namísto kolektivního řízení podniků bylo najednou preferováno vnímání firem coby souborů jednotlivců s úkolem plnit přání akcionářů, jejichž hlavní a jedinou motivací byla Keynesova "patologicky kriminální" láska k penězům. A jak postupoval čas, stala se chamtivost zcela přirozenou a široce tolerovanou součástí soukromého sektoru. Dividendy, akciové opce nebo platy závislé na výkonnosti podniků vytvořily standard, proti kterému si nikdo nedovolil protestovat.

"Chamtivost je dobrá. Chci, abyste to věděli. Chamtivost je zdravá. Můžete být chamtiví a nemít výčitky svědomí," řekl v květnu 1986 při příležitosti předávání diplomů absolventům Kalifornské univerzity v Berkeley americký burzovní obchodník Ivan Boesky. Nedlouho poté byl Boesky odsouzen k zaplacení pokuty 100 milionů dolarů a třem a půl roku vězení za insider trading. Jeho legendární slova o chamtivosti se mimo jiné stala jedním z hlavních inspiračních zdrojů filmu Wall Street, ve kterém je v projevu k akcionářům skomírající společnosti Teldar Paper přednesl Gordon Gekko v podání Michaela Douglase.

Chamtivost za posledních několik století urazila pořádný kus cesty. Některé epochy ji striktně odsuzovaly, jiné ji naopak považovaly za nenahraditelný prostředek ekonomického a společenského vývoje. Ani dnes, na začátku 21. století, nelze říci, že byl pohled na chamtivost zcela jednotný. Slova Ivana Boeskyho v některých lidech stále budí pohoršení, v jiných naopak obdiv. Lidstvo se totiž již od svého vzniku nachází ve značně paradoxní situaci. Zřejmě nikdo nepochybuje o tom, že chamtivost a sobectví jsou coby lidské vlastnosti jednoznačně negativní, na druhou stranu ale nelze než potvrdit, že to jsou právě tyto dva povahové rysy, jež náš svět posunuly o obrovský kus dopředu.

Zdroj: TheAtlantic