Nezaměstnanost a stagnace ekonomiky čekají na řešení. Příklon Evropy k pravici nestačí

• Výrazný úspěch euroskeptiků v parlamentních volbách nelze přehlížet.
• Projekt společné Evropy je v ohrožení, neboť voliči odmítají snahy Bruselu o ještě hlubší integraci.
• Skutečnými poraženými eurovoleb budou nezaměstnaní a ekonomický růst, Evropa je stále méně jednotná.

Euroskeptici napříč Evropou postupně získávají půdu pod nohama. Ovšem možná jim to nebude nic platné, protože většinu si v eurovolbách stejně zajistily staré struktury – konzervativci, liberálové, zelení a sociální demokraté. Konkrétně až 70 % mandátů. Evropě přitom v příštích pěti letech udá směr zejména to, jak se protestní hlasy promítly do zastoupení klíčových politických stran. Pokud protiunijní strany jen chtějí vykřikovat do světa "Děkujeme Evropo, ale stačilo", pak se nejspíše dočkáme toho, že se etablovaná politická uskupení více přimknou ke středu a negativní hlasy se rozplynou. Pokud ale euroskeptici chtějí mít reálný vliv, budou hledat kompromis a jejich strategií bude získávat důležité hlasy při klíčových hlasováních.

Rozjetý vlak, ale bez Británie?

Evropský parlament vypouští do světa každý druhý den nový zákon, což je samo o sobě děsivé. Současně to dokazuje, že je EU především rozjetou mašinou, kterou je velmi obtížné zastavit. Systém Evropské unie je postaven a nastaven tak, aby byrokratický model chránil. Navíc zřetelně favorizuje proevropské politické strany.

Toto neobjektivní nastavení a momentum mají za následek to, že nelze výsledky voleb ve Velké Británii, Itálii, Řecku, Dánsku a Francii ignorovat. Právě příklady z Francie a Británie mají největší váhu. Národní fronta vedená Marine Le Penovou obdržela 25 % hlasů, Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) v čele s Nigelem Faragem pak 28 % hlasů. Obě zastínily tradiční dělbu moci mezi zavedené politické strany.

Možnost, že si Spojené království v referendu v roce 2015 vynutí vystoupení z evropského bloku, nabírá konkrétnější obrysy a představuje reálné nebezpečí. A podobné je to ve Francii, kde si Marine Le Penová může začít myslet na slušný výsledek v příštích prezidentských volbách, vládní socialisté například získali jen 14 % hlasů.

EU chce více EU

Příklon k vyčkávací strategii namísto plné podpory všeho evropského bude pro Evropu největší viditelnou změnou. Velká část etablovaných politických stran napříč Evropou ignoruje přání svých voličů a poohlíží se po nové strategii, která po volbách bude zahrnovat méně proevropské tematiky než kdy dříve.

To vše je v opozici k prohlášením předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa v jeho proslovu o stavu EU, kde uvedl: "Problémem Evropy není to, že jí je všude plno. Naopak je jí příliš málo." S tím však evropští voliči evidentně nesouhlasí. Důsledky voleb se možná budou objevovat postupně, ale mohou být velice významné.

Nový evropský parlament bude mít silnou demokratickou reputaci, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě a zahrnuje nové pravomoci k tvorbě zákonů. To bude pro velkou část evropské legislativy rozhodující. Celkově bylo přidáno více než 40 nových oblastí, včetně zemědělství, energetické politiky (nebo jejích nedostatků), imigrace a evropských fondů. Parlament bude mít také konečné slovo při rozhodování o unijním rozpočtu.

Největší okamžitou změnou bude fakt, že bude nového předsedu Evropské komise schvalovat i Evropský parlament. Proto lze očekávat napětí mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou. Nečekejte, že se domluví dříve než na poslední chvíli.

Koalice jako téma příštích dnů

751 poslanců Evropského parlamentu funguje na principu koalic napříč jednotlivými členskými zeměmi, někdy také napříč skutečnou stranickou příslušností. Jako nejzazší datum pro vznik koalic je stanoveno datum 23. června. Každá taková koalice přitom musí mít nejméně 25 poslanců ze sedmi různých států. Zde mohou hrát protestní hlasy důležitou roli. Euroskeptické hlasy jsou totiž rozdělené. Podobně jako se nepodařilo před časem sjednotit názory americkému hnutí Occupy, může nedostatek společných cílů (až na negativní pohled na EU) vést k tomu, že je bude zavedená většina ignorovat. Zdvižený prst voličů, že je společný evropský projekt na hony vzdálen každodennímu životu jeho 500 milionů obyvatel, tak zřejmě bude opět přehlížen.

Bankovní unie, dodržování paktu stability a růstu, vysoká nezaměstnanost a nízký růst ekonomiky zůstávají obrovskou výzvou. Podle mě bude největší hrozbou pro Evropu dramatické zpomalení německé ekonomiky s blížícím se rokem 2015. Německo bylo přitom až dosud motorem Evropy a během krize se mu dařilo zejména díky exportům do Asie. Nyní však zpomaluje i Asie, a tak se dá čekat i oslabení evropských exportů.

A dojde i na otestování "ekonomické policie". Francie a Španělsko už nyní nedodržují rozpočtové schodky na roky 2014 a 2015. Takzvané "oživení" je spíše stavem stabilizace, ne skutečného růstu. Navíc historie ukazuje, že každá unie - byť primitivní - se v časech propadu rozpadla. S koncem roku 2014 nás tedy čeká další test. A nové složení Evropského parlamentu celou situaci neulehčilo, spíše naopak. Voliči a politici se očividně neshodnou. Každé referendum o vztahu k Evropské unii bude rizikové a tempo Evropy bude v příštích měsících nejspíše vycházkové.

Trhy přitom letošní výsledky voleb do Evropského parlamentu úspěšně ignorují, podle nich je sklenice poloplná. Ovšem s tím, jak nový parlament začne fungovat, bude pokračovat interní boj v Evropské radě, samotném parlamentu, ale i mezi radou a parlamentem a mezi Evropskou unií a evropskými voliči. **Evropští politici a jejich voliči od sebe nikdy nebyli dál. Výsledkem toho bude další vlna neporozumění, která celou Evropu jen oslabí - její rozhodovací pravomoci budou omezené a trhliny se budou ještě více prohlubovat.

George Bernard Shaw jednou řekl, že největším problémem komunikace je iluze, že jí bylo dosaženo.

Evropa potřebuje konsolidaci a posun v oblasti politické i fiskální unie. K těm očividně nedojde. Také potřebuje zjednodušit své fungování, přičemž ani to není příliš pravděpodobné. Naopak se neustále zvyšuje složitost celé politiky a rozhodovacích pravomocí. Pole poražených opět obsadí nezaměstnaní, ekonomický růst a reformy. Naopak zvítězí ten, kdo si bude kupovat v stále více času. Je to smutné, ale je to tak.