James Knightley (ING): Z QE jde evropským bankéřům hlava kolem, ekonomiku se pokusí nastartovat bez něj

Většina trhu očekává, že ECB tento týden sníží klíčovou základní i depozitní sazbu, možná k tomu přidá LTRO nebo nějaký jiný způsob, jak napumpovat likviditu do systému. Co čekáte vy?

Minulý týden Mario Draghi mluvil o hrozbě negativní hospodářské spirály, kterou by roztočily nízká inflace, očekávání pomalého růstu cen a nedostatek dostupných úvěrů. To ukazuje, že se nízké inflace evropští bankéři bojí opravdu hodně. Proto čekáme, že sazby půjdou dolů. Depozitní sazba se nejspíše dostane do záporného teritoria, k tomu se ECB zřejmě pokusí do systému vpravit nějakou tu likviditu, jak říkáte. To by mělo zajistit cirkulaci peněz v žilách ekonomiky eurozóny.

Je podle vás situace v evropské měnové unii tak vážná, jak naznačuje ECB?

Centrální banka má bezesporu obavy z toho, že nejnovější indikátory aktivity a sentimentu ukázaly na jistý pokles. K tomu je potřeba přičíst inflaci pod 1 %. Výstražná kontrolka tedy svítí a způsob, jak ji vypnout a situaci zklidnit, je oslabit euro. Evropská měna přitom již oslabila vůči dolaru a poměrně výrazně i vůči britské libře. To pomůže s inflací, jelikož díky tomu zdraží dovážené zboží a služby. Slabší euro zároveň zvýší konkurenceschopnost členů eurozóny na mezinárodní scéně.

Právě to by mělo přispět ke zrychlení růstu. Je tedy nyní slabé euro hlavním cílem měnové politiky ECB?

Ano, podle mě se budou bankéři aktuálně hlavně snažit oslabit euro. To, že sníží klíčovou sazbu a nasadí zápornou depozitní sazbu, přitom potvrzuje, že banka určitě nechce euro vidět výše než na úrovních, na nichž se v poslední době pohybuje.

Jak pravděpodobné je, že banka překvapí většinu trhu a přijde i s kvantitativním uvolňováním (QE), o kterém se také hodně mluvilo, ale v poslední době spíše v dlouhodobějším výhledu na konec roku?

Podle mě jsme od kvantitativního uvolňování a nějakého významného nakupování aktiv Evropskou centrální bankou stále ještě hodně daleko. Část bankéřů se stále zdráhá vydat se touto cestou. Významný je zejména politický rozměr takového kroku. Stejně tak je potřeba řešit otázku, jak vlastně něco podobného udělat.

Jakou formu QE by ECB nakonec nejspíše zvolila?

ECB má několik studií, které mimo jiné řeší to, zda by mělo být cílem QE, pokud po něm tedy nakonec banka sáhne, vylepšení situace ve všech zemích stejnou měrou. Je jasné, že se nebudou nakupovat dluhopisy jednotlivých zemí, to ECB jistě nechce. Nakupovala by tedy aktiva ze soukromého sektoru, díky čemuž by se mohla vyhnout politickým diskuzím a různým obviněním, že financuje nezodpovědné vlády, které si nezvládají dát svůj vlastní fiskální dům do pořádku. Otázka dne tedy zní, jaká aktiva by ECB konkrétně nakupovala a jak.

Jak si podle vás na tuto otázku evropští centrální bankéři odpoví, pokud se tedy rozhodnou pro QE?

Myslím si, že by za současné situace bylo velice obtížné zajistit, aby podobné operace pomohly všem zamýšleným adresátům stejně. Mám proto pocit, že je to pro banku tak trochu hlavolam, jehož vyřešení je stále hodně daleko. I proto asi jde až o poslední kartu, kterou si banka nechá v ruce. Sáhla by po ní jen v případě, že by nic jiného nefungovalo. Zatím má ale stále v ruce jiné trumfy.

Budou snížení úrokových sazeb, případně pumpování likvidity do systému, stačit k zamýšlenému oslabení eura?

ECB si určitě může hrát s úrokovými sazbami. Zmíněná negativní depozitní sazba, jak se ukázalo jinde ve světě, může měnu významně oslabit. Zároveň banka může do systému pumpovat likviditu, například pomocí LTRO (levné půjčky bankám). Pokud by se podařilo oslabit euro, zvýšila by se inflace a konkurenceschopnost ekonomik eurozóny. A právě to by snad nakonec zajistilo kýžený hospodářský růst.

Přispěje tedy podle vás ECB k tomu, aby léto na trzích bylo relativně klidné?

Nálada ve firemní sféře se podle průzkumů zlepšuje. Index nákupních manažerů například signalizuje, že Evropu čeká solidní růst (rozhovor byl veden před zveřejněním PMI za květen – pozn. aut.). Pokud ECB uspěje a euro oslabí, měli bychom se ve druhém pololetí v Evropě dočkat lepších makroekonomických dat. To by mělo snížit pravděpodobnost šoků a následných šokových terapií, například zmíněného QE. To nejhorší má sice eurozóna za sebou, ale cesta vpřed bude velice pomalá.