Deset let pod hvězdami EU aneb Kam směřuje česká ekonomika

Průmyslový grunt

V posledních letech jsme si zvykli na spíše negativní zprávy - pokles ekonomiky, nedůvěru až pesimismus domácností a podniků, rozpočtové škrty, nezaměstnanost. Desetileté výročí vstupu do EU umožňuje podívat se na českou ekonomiku z dlouhodobé perspektivy a uvědomit si ne zcela samozřejmé skutečnosti.

Zaprvé a především, česká ekonomika prošla výraznou změnou. Tato změna nicméně nevedla k vytvoření makroekonomických nerovnováh, které se staly spouštěčem a akcelerátorem dluhové krize ve vyspělých ekonomikách. Když se řekne, že česká ekonomika má průmyslovou tradici, tak to zní už téměř jako klišé.

Jenže zpracovatelský průmysl představuje stále čtvrtinu ekonomiky. To je fakt. Stejně jako je fakt, že to je nejvíce v Evropské unii (tam je průměr 15 %). Nejde přitom o znak toho, že by česká ekonomika měla špatnou strukturu. Tento vysoký podíl by v takovém případě brzdil růst ekonomiky, což se neděje. Státy s vyšším podílem průmyslu na ekonomice dosahují vyššího růstu. Takže základ pro růst jsme měli nastavený dobře.

Výrobní exportní klastr a mašina

Když budete podrobněji studovat statistiky průmyslu v EU, tak si brzy všimnete, že jsou na předních příčkách země střední a východní Evropy spolu s Německem. Přímé zahraniční investice přispěly k vytvoření silného a vysoce konkurenceschopného produkčního vývozního klastru, do kterého jsou tyto země zapojeny. Za deset let se zvýšil podíl vývozů na HDP z 60 % na téměř 80 %. Třetina našich vývozů směřuje do Německa.

Ale z této třetiny třetina nekončí v Německu, ale směřuje mimo Německo. Jinými slovy, česká ekonomika je zapojena do německé vývozní mašinérie, která v posledních letech bere útokem rozvíjející se ekonomiky. Tedy ty ekonomiky, které vykazují vyšší růst ve srovnání s ekonomikami vyspělými.

Naše napojení neexistuje jen díky regionální blízkosti k Německu, ale i díky konkurenceschopnosti a schopnosti konkurenceschopnost zvyšovat. Růst mezd v průmyslu totiž nepřevyšuje růst produktivity. Tento výrobně-vývozní klastr nám umožňuje pronikat na náročné trhy, soutěžit se světovými firmami a postupně se přesunovat k výrobě s vyšší přidanou hodnotou.

Tech(no) do každé domácnosti

Že česká ekonomika není jen o vývozech, ale i o domácnostech? Co může mnoh při studiu statistik překvapit, je skutečnost, že například zaměstnanost ve středně a vysoce technologicky náročných sektorech zpracovatelského průmyslu je v ČR nejvyšší v Evropské unii (10 % proti 5 % v EU). Ano, je dokonce vyšší než ve Finsku či Švédsku.

Máme špičkový například automobilový, strojírenský, letecký či elektrotechnický průmysl. Když si uvědomíme, že zaměstnanost v technologicky náročných sektorech je spojena i s vyššími mzdami, zhruba o pětinu ve srovnání s průměrem, tak se dostaneme k odpovědi, jak podporovat růst životní úrovně domácností. Podporou podmínek nutných pro to, aby se česká ekonomika dále posunovala ke kapitálově náročnější výrobě s vyšší přidanou hodnotou a vyššími mzdami.

Podmínky nutné, tedy nezbytné

Podmínkou nutnou je zdravý finanční sektor, který je mazivem ekonomiky. Český bankovní sektor v rámci EU vypadá poněkud exoticky. Exoticky zdravě. Jasné vlastnické vztahy, vysoká kapitálová přiměřenost a nízký podíl nestandardních úvěrů vedou k dostupnosti úvěrů a nízkým úrokovým sazbám. Rostoucí regulace a populismus jdou nicméně proti zachování této nutné podmínky pro fungování ekonomiky.

Další nutnou podmínkou je kvalitní a stabilní institucionální prostředí. Snížení byrokratické zátěže, zjednodušení daňového prostředí a debyrokratizace jsou požadavky, které podniky mají vůči státu. A politici si musejí uvědomit, že splněním těchto podmínek si vytvoří stabilní daňové příjmy a poměrně nízkou nezaměstnanost.

Akcelerace růstových příležitostí vyžaduje podporu e-governmentu, nadprůměrný přístup k informacím a podporu inovací. Nemám na mysli financování výdajů na vědu a výzkum, ale vytvoření takových podmínek, které povedou ke zvýšení těchto výdajů ze strany soukromých firem. V tomto směru jsme totiž za průměrem EU.

Strategii zvyšování konkurenceschopnosti musí být podřízeno i čerpání evropských fondů. Ty by neměly směřovat do golfových hřišť, hotelů a do natírání fasád hasičáren, ale především do dopravní infrastruktury, vzdělávání, vědy a výzkumu.

Třetí nutnou podmínkou je právě úroveň vzdělávání. Máme vysoký podíl vysokoškolských absolventů, ale se špatnou strukturou a kvalitou vzdělání. Česká ekonomika nepotřebuje, aby 60 % absolventů studovalo společenské vědy. Zde je možné ušetřit peníze a koncentrovat je do skutečně kvalitních škol.

Je potřeba zvýšit a zkvalitnit technické vzdělání, a to nejen to vysokoškolské, ale i středoškolské. Úroveň matematických znalostí na střední škole není nijak vysoká, ale přitom předurčuje "kvalitu" technicky vzdělaných lidí.

Česká ekonomika si tedy zachová svou atraktivitu, která jí umožní růst a vytvářet dobře placená pracovní místa, pokud se bude koncentrovat na průmysl, špičkové vzdělání a fungování státních institucí.