Marion Mühlberger (Deutsche Bank): Středoevropské ekonomiky s eurem spěchat nemusejí. Nyní je klíčový pokrizový růstový model

V Česku jsou léta diskutovány klady a zápory eura pro malou ekonomiku. Pobaltské země, které letos řadíte mezi regionální šampiony, jím platí nebo na něj svou měnu váží. Dělají dobře?

Ano, protože už mají hodně "euroizovanou" ekonomiku, což platí také o bankovním sektoru, kde byly závazky v eurech. Už před přechodem na euro tak měly tyto země na evropskou měnu jistou expozici, ale přitom nepožívaly jejích výhod. Proto podle mě zavedení eura dává v jejich případě smysl. Jistě, stále toho musejí hodně dohonit, například cenovou hladinu. Tamní růst také může být z pohledu centrální banky příliš rychlý, ale na druhou stranu kvůli vazbě domácích měn na euro musely následovat Evropskou centrální banku tak jako tak už před samotným přijetím eura.

Čekáte, že další země CEE, které nemají euro – a ani na něj aktuálně neváží své měny –, urychlí svůj postup směrem k eurozóně, nebo naopak dojde ke zpomalení?

Nemyslím si, že by proces urychlily. Asi až za nějakou dobu budeme svědky toho, že se další země budou postupně stávat členy eurozóny. Kdy, to je nemožné nyní předpovědět. Flexibilní kurz pomohl například polské, české nebo maďarské ekonomice v ozdravení, umožnil totiž zvýšení konkurenceschopnosti zemí a posílení vývozu. Proto je dle mého názoru v pořádku, aby si tyto ekonomiky zvolily pro sebe vhodnou dobu. V potaz je přitom potřeba brát i konvergenci platů a tak dále.

Euro zafungovalo jako stabilizátor v době největších turbulencí. Nemá proto pro menší, otevřené ekonomiky smysl vstoupit do eurozóny před příštím výbuchem, před příští krizí?

Polsko má například s MMF dohodnutou flexibilní úvěrovou linku, která ho má bránit před případnými dopady turbulencí na globálních finančních trzích. To může být jistá alternativa. Jde o záchrannou síť, díky které není potřeba stát se členem eurozóny hned. Namísto toho je možné pokračovat v procesu dohánění západoevropských ekonomik.

Euro stranou. Která další témata budou regionem CEE ve střednědobém horizontu hýbat?

Zřejmě přijde na přetřes růstový model. Spotřeba a dluh, které táhly region před krizí, byly něčím krátkodobým. Nyní se ekonomiky CEE vrátily k modelu, který je vyváženější. Vždy je přitom potřeba zvažovat, co bude novým zdrojem růstu. Věříme tomu, že střední a východní Evropa nadále poroste rychleji než jádro EU, ale musí si udržet svoji konkurenceschopnost; a možná se bude muset posunout výše v evropském hodnotovém řetězci. To je výzva, která trvá. Postoupit výše, nebo možná v regionu vytvořit vlastní řetězce.

Podle vás se již něco podobného děje?

Do určité míry ano. Nový průzkum Evropské centrální banky ukazuje, že ve většině středoevropských a východoevropských zemí patří výrobci k downstreamu ve svém sektoru, zatímco upstream tvoří jádro Evropy. Objevily se ale už také případy, kdy je upstream v Česku a v Polsku. To znamená, že se v regionu objevují vlastní, místní hodnotové řetězce.

Jak bude vypadat tolik diskutovaný nový, pokrizový normál v CEE?

Růst bude mnohem vyváženější. Dojde k omezení citlivosti na vývoj ve světě, takže napříště šoky způsobené například "taperingem nebudou tak výrazné. Bankovní systém se bude v mnohem větší míře opírat o domácí zdroje. Navíc mají členové Evropské unie institucionální výhodu, na niž se v jistou chvíli pozapomnělo. V době, kdy se politické riziko připomnělo – kvůli arabskému jaru, Ukrajině –, se tento stabilizátor, tato výhoda, stává aktivem, které se napříště bude brát mnohem více v potaz.

Znamená to, co říkáte, že se ekonomiky CEE z krize poučily? Jsou na tom teď lépe?

Myslím si, že se určitě poučily v tom slova smyslu, že si uvědomily, že proces dohánění západní Evropy má jistá pravidla; že existuje jistý rychlostní limit. Ten nelze dlouho ignorovat. Možná pár let, ale nakonec za to zaplatíte, o čemž se zejména Pobaltí přesvědčilo. Tam měli hodně dramatický cyklus růstu a pádu. Teď slušným tempem rostou, ale museli projít hodně bolestivou ozdravnou kúrou, o 30 % a více seškrtat mzdy a tak dále. A právě zjištění, že si toto dohánění vyžádá jistý čas, je tou hlavní lekcí.