Probuzení Íránu: Vyplatí se sázka na obnovu infrastruktury. Česku může prospět image německé montovny
Írán je z pohledu západních firem a investorů na Blízkém východě na dlouho posledním jackpotem. Peníze jsou ještě v Saúdské Arábii a v Turecku, ale ani jedné z těchto zemí nevěřím, řekl v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET analytik z J&T Banky Jan Čuřík politickému kartografovi z Metropolitní univerzity Michaelu Romancovovi. Otevření cesty k využití íránského potenciálu je ale podle něj podmíněno zrušením sankcí, následně pak volbou správné strategie.
Michael Romancov: Podle části expertů patří budoucnost nejen těm největším zemím a nadnárodním celkům, jako je EU, ale i skupině označované jako "80+", tedy zemím s 80 a více miliony obyvatel, mezi něž patří také Írán. Vy sám jste nedávno v jednom rozhovoru označil tuto zemi za poslední velkou šanci Západu na Blízkém východě. Proč?
Jan Čuřík: V současné době jsou podle mě v oblasti šířeji pojatého regionu Blízkého východu tři země, které jsou solventní a které se vydaly cestou masivní modernizace infrastruktury, případně rozvoje lehkého průmyslu, v jejichž případě lze zároveň hovořit o dlouhodobé perspektivě. Jde o Turecko, Saúdskou Arábii a Írán. Osobně mám velké výhrady vůči Saúdské Arábii, v případě Turecka se pak obávám, že se může rychle vrátit do podoby, v jaké jsme ho znali v 90. letech. Domnívám a obávám se, že doba prosperity, které jsme byli svědky v posledních 10 letech, se chýlí ke konci.
Michael Romancov: Írán se tedy po oteplení vztahů se Západem jeví nejperspektivněji?
Jan Čuřík: V případě Íránu bych začal tím, čím se – společně s Izraelem – od ostatních zemí v regionu odlišuje. Je tam hodně vzdělaná a zároveň manuálně zručná společnost, která je schopná v tradičních odvětvích velice dobře fungovat a prosperovat.
Michael Romancov: Než se zaměříme na tento aspekt, zmiňme současné bouřlivé dění v regionu. Nedávno byl vyhlášen Islámský stát v Iráku a Levantě. Nakolik mohou být perspektivy Íránu zhaceny tím, že se situace na Blízkém východu zhorší?
Jan Čuřík: Region už je v katastrofálním stavu. V povodí Eufratu a Tigridu se vytváří nové politické uskupení, které nás může vrátit do období přelomu 19. a 20. století. Místní bossové tam budou běhat se samopaly, bude tam fungovat ekonomika výpalného, což opravdu nelze nazvat dlouhodobou rozvojovou strategií. Írán je paradoxně, možná i ve srovnání s Izraelem, vůči této vlně imunní. Jednak díky silné národní identitě, kterou mu my Češi můžeme závidět, a jednak díky geografické izolaci – ze dvou stran je uzavřen a chráněn horskými masivy, z dalších dvou je obklopen mořem.
Michael Romancov: Československo se svého času v Íránu podílelo na budování infrastruktury. Řekněme, že mezinárodní sankce zmizí. Je tam i díky historii šance pro české firmy?
Jan Čuřík: Potenciál je tam obrovský. Nicméně Írán se potýká s jedním negativem, které se dva, tři roky po případném zrušení sankcí bude projevovat o to více. Jde o obrovskou roztříštěnost politické a ekonomické obce, která brání tomu, aby byly některé evidentně přínosné typy projektů dotaženy do konce. Navíc si myslím, že jsou české podniky relativně kapitálově slabé a chybí jim odvaha vydat se do podobného státu, navíc na zelenou louku.
Michael Romancov: Přesto by je a investory mohlo zajímat, kde se objeví ty první příležitosti.
Jan Čuřík: Řekl bych, že první vlna rekonstrukce Íránu, která může následovat po zrušení sankcí, se bude týkat budování dopravní infrastruktury. To se týká letišť a obecně vylepšení leteckého propojení mezi jednotlivými velkými městy. V Íránu je přitom sedm nebo osm měst, která mají více než milion obyvatel. Dále v zemi v podstatě již neexistuje železniční síť, která byla vybudována ve 30. letech minulého století. Ta skýtá sice náročný, ale nesporný potenciál. A stejný vidím v oblasti budování městské hromadné dopravy. Právě tam by české firmy mohly podle mě být potenciálně úspěšné.
Michael Romancov: Je tam nějaké podhoubí, povědomí o existenci Česka (nebo Československa), na které by se podniky mohly odkázat, respektive se od něj odrazit?
Jan Čuřík: Myslím si, že obchodní a investiční strategie českých subjektů v Íránu musí být jiná. Náš brand je z velké části mrtvý. Splýváme jim spíše – a je to k dobru věci – s Rádiem Farda, Rádiem Svoboda, které vysílá v rámci Svobodné Evropy z Prahy. Proto, jak jsem řekl, by měla být strategie českých podniků vedena jinak. Asi to bude znít nečesky, ale měly bychom se prezentovat jako významná dílna dodávající velké množství zboží a dílů do Německa. Na základě toho budeme schopni těžit z toho, že logickým vítězem po zrušení sankcí, alespoň podle mě, bude Německo.
Celý pořad Alter Eko si můžete poslechnout ve středu 9. července od 9:45 na Rádiu ZET.
