Naslouchat ekonomům může být zdraví nebezpečné. Poslední krizi nepředvídali, tak proč jim věřit dnes?

Ekonomové a jejich předpovědi: Horší než házení mincí

Prakash Loungani, ekonom MMF, publikoval v roce 2001 v International Journal of Forecasting studii o neuvěřitelně vysoké chybovosti předpovědí ekonomů, co se recesí týče.

Loungani a jeho kolega Hites Ahir po několika letech od vydání první studie zkoumali 77 různých ekonomik, z nichž 49 v roce 2009 prošlo recesí. Kolik ekonomů podle vás roce 2008 předpovědělo, že v následujícím roce přijde recese?

Nula.

Přitom je to v podstatě binární sázka (recese přijde vs. žádná recese nebude). Ani s pravděpodobností 50 na 50 se odhadnout správnou odpověď nepodařilo nikomu. Je to zarážející, protože zhruba polovina ekonomů se měla šanci trefit naslepo pouhým tipem.

Tajemství spočívá v tom, že "mainstreamoví" ekonomové využívají při svých predikcích speciální minci, na níž panna znamená "mýlím se" a orel "mýlím se také".

Když předpovědi selhávají

Královna Alžběta II. byla bezradná. Nikdo z jejích mnoha ekonomů ji nevaroval před nejhorší recesí od doby, kdy byl králem její děd Jiří V. Nemusela se ani s dotazy směřovanými na ekonomy obtěžovat a utrácet státní peníze. Nehraje roli, zda ekonomové pracují pro soukromé firmy, nebo pro vládu. Jejich predikce jsou vždy mizerné.

Ekonomové ignorovali recesi v roce 2009, dokud ji neměli přímo před nosem. Všimli si jí až tehdy, kdy akciový trh přišel o polovinu hodnoty. Pak najednou překvapeně procitli a všude, kam se podívali, viděli recese (dokonce i tam, kde žádné nebyly). Předpověděli recese v 54 ze 77 ekonomik, které Loungani ve své studii sledoval. To je šestkrát více recesí, než ke kolika nakonec došlo.

To nás přivádí zpátky k Fedu. Jeho dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy chrlí předpovědi, které jsou veskrze chybné. Například v roce 2011 předpovídal model Fedu ekonomický růst v USA kolem 3,5 % pro rok 2014. Každý kvartál jej bylo nutné revidovat dolů, aby se odhad přiblížil současné realitě. Pro letošní rok nyní projektuje růst o pouhá 2 %.

Proč ekonomy ještě vůbec někdo poslouchá?

Nejenže je investoři poslouchají, ale ještě je oslavují a investují podle nich miliardy, což vede k největším tržním katastrofám.

Ekonomové brání další recesi, tvrdí někteří. A podařilo se jim stlačit volatilitu na úrovně nevídané 10 let. Zvětšení rozvah centrálních bank o 10 bilionů USD, nafouknutí akciového trhu o 150 % od roku 2009 a zaplavení světa korporátními, studentskými a vládními dluhy přece nejsou žádné vážné problémy.

"Volatilita uhašena kroky centrálních bank," hlásaly nedávno Financial Times. Ukazatel volatility VIX přezdívaný index strachu kolísá mezi 10 a 14 body. V krizi roku 2008, kdy Ben Bernanke varoval Kongres, že pokud Fed něco nepodnikne do pátku, nemusejí už v pondělí mít USA žádnou ekonomiku, byl kolem 80.

Nyní se investoři ani neobtěžují číst titulky novin, ceny se téměř nehýbají. A když, tak hlavně nahoru. Ekonomům se podařilo zabránit cenám v divokých propadech. To je úspěch, že? Podle klasické ekonomické školy by ale cenám mělo být umožněno dělat si to, "co se jim zlíbí". Neměly by být stanovovány uměle, protože mají o něčem vypovídat. Vysoké ceny signalizují vzácnost zdrojů, nízké poukazují na přebytek. Manipulace s nimi vede ke ztrátě jejich vypovídací hodnoty a původního smyslu.

Vzpomínáte si na Velké uklidnění trhu?

V polovině první dekády nového tisíciletí nikdo neslyšel kvílení recese ani bručení tržních medvědů. Nemovitosti zhodnocovaly, stejně jako stoupaly ceny akcií. Ekonomika působila jako by v udržitelné expanzi, což bylo z velké části způsobeno manipulací s hypotéčními úvěry. Ani koncem roku 2007 ještě žádný respektovaný ekonom nevydal sebemenší varovnou zprávu.

Hrobové ticho panuje na trzích i dnes. S nastraženýma ušima zaslechnete jen šelesty cen, které jsou uměle umlčovány. Ceny, které nemluví, jen tiše šeptají k ekonomice, již čeká rozklad. Nevěříte? Důkazem budiž to, že navzdory vší manipulaci je hodinová cena práce v USA zpět na úrovni roku 1968. Zůstaňte i proto ostražití, ať vám neunikne ani sebemenší varovný signál!

Zdroj: Bonner & Partners