Bankrot jižního křídla eurozóny je vyloučený, věří příznivci opatření ECB. Ale na jak dlouho?
Analytici z České spořitelny si ve svém týdenním výhledu všimli zajímavého fenoménu - hlas těch, kdo ve Španělsku volají po odchodu od eura (a také z NATO), je podle aktuálních průzkumů hodně slyšet. V Itálii a v Řecku také, tam to není nic nového.
Historická zkušenost ukazuje, že předlužení bylo v minulosti řešeno odepsáním dluhu, a to ve vyspělých i v rozvíjejících se zemích. Proč to nyní v Evropě nejde? Co se změnilo?
Výrazně se posunula ochota centrálních bank nabrat na svá bedra (do svých bilancí) nadměrné dluhy, které evropské země nahromadily. Aktuálně vše nasvědčuje tomu, že právě toto řešení dostane v eurozóně přednost, takže bilance centrálních bank ještě výrazně vzrostou.
To ale neznamená, že odepsání dluhu tradičním způsobem (takzvaný default, neschopnost splácet dluh, dostát svým závazkům, tedy bankrot) je vyloučené. V posledních měsících mu je navíc nakloněno - alespoň podle volebních preferencí - stále více lidí ve Španělsku i jiných zemích.
Čím to? Dlouhé období vysoké nezaměstnanosti, nerovnost příjmů, frustrace a deprese jsou výborným podhoubím pro růst popularity populistických stran, které ve svém instrumentáriu samozřejmě mají hesla jako "zbavme se dluhů, nesplácejme, nebudeme přece platit těm bohatým zahraničním finančníkům". A také třeba "vystupme z NATO", ale to je na jinou, i když ne nepříbuznou debatu.
Nejde o žádnou marginálii. V Itálii má Hnutí pěti hvězd 20% podporu, Koalici radikální levice (SYRIZA) v Řecku podporuje přes 30 % voličů a španělská Podemos (Můžeme) aktuálně disponuje 28 % potenciálních hlasů voličů.
Výnosy dluhopisů na periferii eurozóny vypovídají o mnohém, v každém případě ale dokládají, že trh s bankroty na jihu Evropy příliš neoperuje. Mario Draghi před více než dvěma lety slíbil, že ECB udělá vše pro to, aby se euro udrželo pohromadě. Trh mu nyní věří, to je evidentní, i když se možná od ECB čekají zázraky. Populistické strany ve Španělsku nebo v Řecku ale otevřeně mluví o návratu k národním měnám a opuštění eura. Aby se tedy ty zázraky nakonec neděly jen v zemích, které to zase až tak moc nepotřebují.
