Restrukturalizace dluhu bude nutná. Ukrajina ale může napodobit úspěšnou slovenskou transformaci, míní poradce vlády v Kyjevě

Lubor Lacina: Ukrajina má přislíbeny půjčky ve výši asi čtyřiceti miliard dolarů. Částečně jde o peníze od Mezinárodního měnového fondu, částečně od Evropské unie. Když to srovnáme s tím, kolik prostředků získalo za poslední tři roky Řecko nebo kolik jich nateklo do zemí střední a východní Evropy od začátku 90. let do vstupu do EU, nabízí se otázka, zda je částka pro Ukrajinu dostačující, nebo zda je to jen kapka v moři.

Ivan Mikloš: Nyní to lze těžko odhadnout. Záleží na dvou faktorech. Prvním je pokračující vojenský konflikt spojený s velkými náklady, druhým pak otázka, jak rychle a úspěšně bude ukrajinská vláda schopna provádět potřebné reformy. Zmíněné peníze jsou půjčky, ne dary nebo granty, a to od mezinárodních finančních institucí. Ukrajina si nyní není schopna půjčovat na trhu. Vše tedy závisí na tom, zda se jí opět podaří získat důvěru investorů a začít se refinancovat z prostředků získaných na trhu. Několik týdnů už je ale jasné, že bude nutná restrukturalizace ukrajinského dluhu. Buď bude potřeba prodloužit lhůty splatnosti, nebo i odpustit části úroků, případně jistin. V tomto ohledu asi restrukturalizace bude nevyhnutelná, důležitým krokem k uklidnění situace a nakročení k dalším řešením je ale první velká tranše, zejména půjčka od Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Lubor Lacina: Její část by měla být použita na uhrazení dluhu Ruské federaci.

Ivan Mikloš: Ano, ale důležitější je, že jde o největší část pomyslného balíku, který Ukrajina potřebuje. Velmi důležitou zprávou je i to, že 1. března ukrajinský parlament schválil první balík zákonů a opatření týkajících se rozpočtu, bankovní legislativy a podobných věcí. Tím se vytvořily předpoklady pro to, aby 11. března vedení MMF mohlo schválit půjčku Ukrajině, respektive její první tranši.

Lubor Lacina: Úspěšně jste působil jako ministr financí na Slovensku. Z vlastní zkušenosti tak víte, že to není jen o vládě a reformách, které může provádět. V zemích střední a východní Evropy (CEE) byl úspěch transformace založený na zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím poměrně velkého znehodnocení kurzu, ale i na snaze použít kurz jako kotvu pro ustálení inflačních očekávání. Ukrajina má stejný problém jako dříve země v regionu CEE – velký podíl obchodu směřuje ne západ, ale na východ. Devalvace hřivny, která probíhá od loňského roku, je přitom označována za obrovskou hrozbu. Nemůže se ale nakonec stát znehodnocení ukrajinské měny jedním z nástrojů, které pomohou spustit obnovu konkurenceschopnosti a přesměrovat obchod více na země EU? Podle mě by Ukrajina měla jít právě tímto směrem.

Ivan Mikloš: Určitě. Samotné znehodnocení kurzu znamená náklady ve smyslu vyšší inflace a nižší kupní síly a životní úrovně. Zároveň však nastoluje ekonomickou rovnováhu a zvyšuje konkurenceschopnost, zejména vývozu. Z tohoto pohledu je znehodnocení hřivny sice enormní, ale může se stát pozitivním impulzem. Je ale důležité, aby se prosazovala zodpovědná rozpočtová a měnová politika, aby byl nastaven strop a inflace se stabilizovala, respektive postupně snižovala. Okamžitým důsledkem znehodnocení hřivny totiž byla loňská 25% inflace, letos se navíc čeká něco podobného. Pokud se ale přijmou potřebná opatření a politika bude rozumná, již v roce 2016 by inflace měla klesnout pod 10 % a další rok pod 5 %.

Souhlasím s tím, že ukrajinská ekonomika potřebuje přesměrování exportu z východních trhů na západní. Obchod s východem poklesl i kvůli válce, sankcím a oboustranným obchodním omezením, která z toho vyplývají. Nejen proto je pro Ukrajinu perspektivní přesměrovat toky zboží a služeb na jiné trhy.

Lubor Lacina: Když se podíváme na Česko a Slovensko, sektorem, který nastartoval růst a který je dále jeho motorem, je automobilový průmysl. Které odvětví to bude na Ukrajině?

Ivan Mikloš: Často vysvětluji, že se na Slovensku před 25 lety nevyráběla auta. Kdybych chtěl být přesný, vyrábělo se tam zhruba jedno auto denně, byla tam malá filiálka mladoboleslavské Škody, kde se vyráběly Rapidy. Dnes je Slovensko číslem jedna na světě podle počtu vyrobených aut na obyvatele. Přitom jsme nikdy nepřijali žádné rozhodnutí o tom, že chceme být mocností ve výrobě aut. Dělali jsme reformy, ozdravili jsme podnikatelské prostředí a vytvořili atraktivní prostředí pro zahraniční investory. A protože jsme měli dobré předpoklady pro výrobu aut a podobnou strojírenskou výrobu, přilákali jsme nejvíce investic právě do této oblasti.

Šance Ukrajiny by podle mě mohla být podobná. Struktura tamní ekonomiky je podobná té, jakou měla na začátku 90. let ta slovenská. Většinou jde o těžký průmysl, většinou energeticky náročný, do značné míry obranný a orientovaný na východní trhy. Donedávna se hodně vyváželo do Ruska. Potenciál Ukrajiny je v tom, že je tam kvalifikovaná pracovní síla, v průmyslovém sektoru i poměrně zručná. Země nicméně k úspěchu potřebuje restrukturalizaci a zahraniční kapitál.