Proč se (ne)bát: Příběh, který stojí za poklesy v rozvojovém světě
Akcie na rozvíjejících se trzích si v poslední době vedou velice špatně. Není to poprvé a pravděpodobně ani naposledy. Dobrou zprávou je ale to, že po poklesu přichází růst, který by měl být na mladých trzích ještě zajímavější než ty dosavadní.
Index MSCI Emerging Markets, kterému se na začátku třetího tisíciletí tak dařilo, je prakticky na stejné úrovni, jako byl před finanční krizí. Od jara se mu nedaří. Podvýkonnost rozvíjejících se trhů je svázána s pesimistickými ekonomickými daty. Brazilská a ruská ekonomika zaznamenávají pokles, Indonésie a Turecko rovněž vykazují známky zpomalování. A Čínu, největší z ekonomik, čeká podle všeho zpomalení poté, co bubliny na trhu s bydlením a na burze splaskávají.
Oproti začátku milénia je to poměrně dramatický obrat. Rozvíjející se trhy tehdy rostly tak rychle, že se globální distribuce příjmů stala mnohem vyrovnanější. Předpovědi o vyrovnávání sil ve světě se po desetiletích zklamání začaly stávat realitou.
Za vším hledej politiku
Nynější pesimismus médií je stejně silný jako tehdejší optimismus. Bill Emmott, bývalý redaktor The Economist, nedávno prohlásil, že rozvíjejícím se trhům podráží nohy nefunkční politické prostředí. "Hlavními faktory ovlivňujícími schopnost rozvíjejících se trhů zajistit si v současnosti udržitelný rozvoj, jsou politika a orgány veřejné zprávy. I když jsou tyto země schopné zvládat výkyvy v ekonomice a komoditní cykly i s nefunkčními státními institucemi, skutečná zkouška ohněm přijde, až když se situace výrazně zhorší. I když mohou tyto ekonomiky zajistit svou flexibilitu a adaptabilitu, nebudou již schopné se rozvíjet. To je politika," tvrdí Emmott.
Je sice jednoduché vše hodit na nefunkční politiku, která je v dlouhodobém horizontu typickým omezovačem růstu. Skutečnost je ale trochu jiná. Zejména načasování a skutečnost, že zpomalení se týká všech zemí s rozdílnými ekonomickými podmínkami, jsou podezřelé. Pravděpodobnost, že k němu dojde ve všech najednou, je příliš malá, a platí to jak pro období finanční krize, tak pro současnost.
Jedna Čína vládne všem
Viník je ale nakonec zřejmý – Čína. Nejlidnatější země zažila na začátku milénia bezprecedentně rychlou industrializaci, díky čemuž došlo k růstu cen komodit a přílivu hotovosti do zemí exportujících nerostné suroviny, jako jsou Brazílie, Rusko, Indonésie, Afrika a Střední východ. Nyní, když tato industrializace zpomalila, zasáhlo to i zmiňované ekonomiky. Zdá se, jako kdyby byla Čína za vším, co se v rozvojovém světě děje. I v seskupení zemí BRIC šlo většinou hlavně o "C", přičemž Čína je v posledních letech odpovědná za více než čtvrtinu světového růstu. A to už je pořádný motor.
Kritizování vlád za zkostnatělost v době krize je samozřejmě to nejjednodušší, ale není to řešení. Strukturální reformy se realizují pomalu i v době, kdy vše funguje, a žádné reformy by nebyly schopny zpomalit propad způsobený Čínou. V dlouhodobém horizontu je ale výhled rozvíjejících se ekonomik pozitivní. Zpomalení růstu v Číně mohou některé země využít ve svůj prospěch.
Zajímavou myšlenku o nové ekonomické geografii nabízejí ekonomové Paul Krugman a Masahisa Fujita, podle nichž globální růst přichází nárazově, ve vlnách. Industrializace se šíří od státu ke státu jako epidemie, přičemž každá nová země, která se stane lídrem, roste rychleji než ty předchozí. Tento "vzorec" je v reálném světě dobře rozpoznatelný. V 80. letech táhly globální expanzi Evropa a Japonsko, v 90. to byly "asijští tygři" a Čína a na začátku nového tisíciletí to byla Čína doplňovaná Indií.
Dalším favoritem do budoucna může být právě Indie. Obdařena velkým domácím trhem a obrovským lidským kapitálem přestála zpomalení Číny mnohem lépe než ostatní rozvíjející se ekonomiky. Pokud se podaří Indii růst společně s poklesem Číny, stane se novým tahounem rozvíjejících se zemí v následujících dvaceti letech. Zneklidňovat se příběhem rozvíjejících se trhů je tedy zbytečné. Jen je potřeba počkat na další vlnu.
Zdroj: Bloomberg
