Proč nevěřit čínským růstovým statistikám
Čínský statistický úřad zveřejnil tento týden údaje o růstu druhého největšího hospodářství na světě. Čínská ekonomika podle nich rostla ve třetím kvartálu o 6,9 %, tedy nejpomaleji od roku 2009. Tento údaj překonal odhady analytiků o desetinu procentního bodu, čínská vláda si přitom pro letošní rok stanovila 7% růstový cíl.
Pokud se podíváme na zveřejněná čísla podrobněji, dojdeme k závěru, že jsou minimálně zvláštní. Čínský průmysl údajně rostl v září o 5,7 %, což však v kombinaci s klesajícími cenami (index producentů -5,9 %) a rekordně nízkým indexem nákupních manažerů (Caixin PMI) vypadá těžko uvěřitelně. Je potřeba vzít v potaz i to, že kvůli dražší ceně práce se část průmyslové výroby z Číny stěhuje do zahraničí (do Indie a Vietnamu), a zpomalují i další segmenty investic, tedy kapitálové výdaje do infrastruktury a bydlení.
Čínské průmyslové podniky rovněž vydělávají výrazně méně než loni. Z toho by jeden usoudil, že sníží objem investic, aby se vyrovnaly s nedostatkem zájmu. Pozorovatele tak 10% růst investic přinejmenším zaskočí.
Největší rozpor nalezneme v měření inflace. Zatímco spotřebitelská inflace dosahuje 1,8 %, inflace producentů se pohybuje kolem -6 %. I když vezmeme v potaz klesající ceny komodit, tento rozpor nezmizí. Zvláštní je také fakt, že splasknutí akciové bubliny nemělo téměř žádný dopad na chování spotřebitelů. Jak to?
Myslím si tedy, že čínská ekonomika roste, avšak výrazně pomalejším tempem, než udávají oficiální vládní statistiky. Odhady, které sestavila Barclays, například hovoří o růstu o 1-2 procentní body nižším.
Poznámka IW:
Výrazné zpomalení průmyslu Číny je patrné i z poklesu spotřeby elektřiny v tomto odvětví ekonomiky.
Čínská ekonomika se ale mění před očima. Svět si musí zvyknout na to, že stále větší podíl na HDP mají služby, a to právě na úkor průmyslu.
