Kdo vlastní všechny akcie a dluhopisy?
Nedávno jsme psali o tom, jak se mění vlastnictví akcií v čase. Rozšíření akcií mezi lidmi roste, ale v poslední době se také koncentruje v rukou bohatých. Podívejme se dnes na detailnější statistiku vlastnictví cenných papírů, která zahrnuje také dluhopisy a jiné investiční nástroje.
Přestože z historie víme, že dění na trzích má tendenci se opakovat, rozdělení akcií a jiných investičních nástrojů mezi různými skupinami investorů se v čase poměrně zásadně mění. Analytici z Goldman Sachs nedávno sestavili statistiku toho, jak se v čase mění vlastnictví akcií a dluhopisů. Na prvním grafu vidíme, jak se měnilo držení amerického státního dluhu za posledních několik desítek let.
V posledních dvaceti letech došlo k přesunu dluhopisů z finančních institucí do rukou zahraničních investorů. To sice u některých amerických patriotů vyvolává obavy, ale globalizace je i v tomto případě "neúprosná". Podle Bena Carlsona ze společnosti Ritholtz Wealth Management je to z hlediska světového míru mezi dominantními oblastmi světa dobrá věc.
V případě akcií je přechod z rukou domácností do rukou profesionálních investorů jasnější.
Přestože jsou soukromí investoři v současnosti jako skupina stále ve většině, portfolio vlastníků je mnohem diverzifikovanější, což vede k tomu, že činnost pouze jedné skupiny nemůže výrazně ovlivňovat dění na trzích.
Na dalším grafu je rozdělení akcií (včetně akciových fondů) mezi domácnosti podle jejich čistého bohatství.
V tomto případě již diverzifikace není tak rovnoměrná. Bohatší lidé vždy patřili k držitelům velké části akcií vlastněných jednotlivci (domácnostmi), ale za posledních třicet let je jasně patrná ještě větší koncentrace akcií v rukou nejbohatších lidí.
Důvodů je spousta. Pokud tento trend bude pokračovat, je jen málo pravděpodobné, že by se střední třída mohla (bez akcií) dotahovat na nejbohatší skupinu lidí. Rozdíly se budou spíše dále zvětšovat. Jedním z pozitiv je podle Carlsona skutečnost, že generace baby boomers díky tomu asi nezpůsobí při svém odchodu do důchodu (a likvidaci svých portfolií) výprodej na trzích, protože většina cenných papírů z rukou boháčů přejde do rukou dědiců či charitativních organizací.
Z dalšího grafu je patrné, jak američtí investoři rozdělují své peníze mezi domácí a zahraniční trh.
Pozitivní je větší diverzifikace směrem k mezinárodním trhům, zejména po roce 2009. Jedním z důvodů může být globalizace, díky níž je nyní pořízení akcií na trzích mimo USA mnohem jednodušší a levnější než ještě před několika lety. Stále však platí, že americké akcie hrají v portfoliích amerických investorů hlavní roli.
Na posledním grafu je zobrazeno rozdělení bohatství amerických domácností mezi jednotlivé třídy aktiv.
Jedním z nejviditelnějších trendů je pokles objemu hotovosti a nárůst objemu peněz v akciích. To ukazuje na to, že domácnosti v USA chtějí, aby jejich peníze pracovaly, nejen ležely na účtech.
Ben Carlson k uvedeným grafům připojil pár poznámek.
- Přestože se v posledních letech mluví o nástupu ETF, podílové fondy stále vládnou správě peněz. Drží totiž 15krát více dluhopisů a 4krát více akcií než ETF, a bude tedy ještě nějakou dobu trvat, než ETF ve spravovaném objemu předčí fondy.
- Penzijní fondy také stále hrají nezanedbatelnou roli ve správě peněz. Až dojde k vyplácení prostředků klientům (a k tomu bude docházet), bude to mít velký vliv na fungování finančních trhů.
- Množství peněz ve finančním byznysu je jedním z důvodů, proč z trhu nikdy nevymizí aktivně spravované nástroje, hedgeové fondy a další. Vždy se najdou lidé, kteří budou mít pocit, že někdo musí spravovat jejich peníze a radit jim, co a jak mají dělat.
Zdroj: A Wealth of Common Sense, Goldman Sachs
