Psychologie investora (7. díl): Nákupní cena akcie jako pocitová kotva

S klasickým příkladem behaviorálního předsudku kotvení (anchoring) přišli dva nejslavnější kognitivní psychologové Kahneman a Tversky již v roce 1974. Svým respondentům kladli otázky ověřující všeobecný přehled, například kolik procent zemí OSN tvoří africké státy. Postavili navíc před respondenty kolo štěstí, které nastavili tak, aby při zatočení padala čísla 10 nebo 65. Respondenti byli poté dotázáni, zda je jejich odpověď větší, nebo menší než číslo na kole štěstí, a měli také uvést přesnou odpověď. Průměrná odpověď ve skupině respondentů, jimž padlo číslo 10, byla 25 %, zatímco průměrná odpověď od skupiny respondentů, kteří si vytočili číslo 65, byla 45 %. Respondenti se tedy při formování svých rozhodnutí chytali irelevantních kotev (anchors). Ve skutečnosti se správná odpověď pohybovala pod 20 %.

Dalším známým příkladem je odpověď na otázku, kolik je osm faktoriál (8!). Ten je přitom respondentům prezentován dvěma odlišnými způsoby – jednou jako 1 × 2 × 3 × 4 × 5 × 6 × 7 × 8 a podruhé jako 8 × 7 × 6 × 5 × 4 × 3 × 2 × 1. Průměrná odpověď u prvního způsobu činila 512 a u druhého způsobu 2 250. Tudíž se zdá, že lidé při odhadech kotví na první čísla. Správná odpověď je mimochodem 40 320.

Podcenění dividend jako důsledek kotvení

Kotvení podléhají i profesionální investoři. Clarke a Statman učinili ve studii DJIA překonal 652 230 bodů z roku 1998 následující experiment. DJIA (Dow Jones Industrial Average) je neznámější americký akciový index, který sleduje výkonnost 30 nejvýznamnějších akciových titulů na burze v New Yorku. Jde o takzvaně cenový index, což znamená, že nezohledňuje výplaty dividend. Pokud tedy nějaká společnost vyplatí dividendu, cena jejích akcií poklesne, což vede k tomu, že klesne také index. Dow proto za svou více než stoletou historii výrazně podhodnocuje skutečnou výnosnost amerických akcií.

V roce 1998 měl Dow hodnotu přibližně 10 000 bodů. Clarke a Statman se profesionálních investorů zeptali, jakou hodnotu by index měl, kdyby zohledňoval výplaty dividend. Investoři tipovali většinou hodnoty mezi 20 a 30 tisíci body, ve skutečnosti by ale tato hodnota překročila 650 tisíc bodů. Investoři se jednoduše ukotvili k aktuální hodnotě indexu.

Intenzita kotvení je silně ovlivněná výrazností dané kotvy. To znamená, že čím relevantnější se kotva zdá být, tím spíše budou mít lidé tendenci nechat se jí ovlivnit. Také ovšem platí, že i zcela irelevantní kotvy dokáží výrazně ovlivnit rozhodování.

Cena jako (nebezpečná) kotva

Jaké jsou pravděpodobné kotvy z hlediska investování na finančních trzích? Jsou to samozřejmě ceny finančních aktiv, jež se nám neustále, často v reálném čase, ukazují v televizi, novinách nebo na internetu. Investoři často dělají tu chybu, že cenu ztotožňují s hodnotou daného aktiva. To je ovšem zásadní problém. Jak říká investiční guru Warren Buffett, cena je to, co zaplatíte, a hodnota je to, co dostanete.

Poté, co investor koupí nějakou akcii, se její vnitřní hodnota v čase mění na základě (očekávané) dynamiky fundamentů společnosti, jako jsou tržby a zisky. Pokud se fundamenty společnosti zhorší a cena akcií začne klesat, nemá smysl, aby investor lpěl na původní kotvě, tedy nákupní ceně akcie, neboť vnitřní hodnota poklesla také a je velice málo pravděpodobné, že se cena vrátí na vyšší úroveň, ideálně až k nákupní ceně, a že se investor v rámci této investice vyhne ztrátě. Měl by na původní kotvu, nákupní cenu, úplně zapomenout, a sám sebe se ptát, zda by akcii za aktuální tržní cenu koupil, pokud by ji ještě nevlastnil. Pokud dojde k závěru, že se vnitřní hodnota akcie dostala výrazně níže pod aktuální, tedy nižší tržní cenu, měl by akcii ihned prodat bez ohledu na realizovanou ztrátu, neboť je vysoce pravděpodobné, že cena bude v průběhu času postupně dále klesat až k nové vnitřní hodnotě s tím, že investorova ztráta by se dále rozšířila.