KONTEXT: Nejde jen o ekonomiku, hlupáku aneb Proč je (také) zaděláno na perfektní bouři

Ekonomika jede, lidé jsou naštvaní. Okřídlené "jde o ekonomiku, hlupáku", které vyhrávalo volby (nejen) ve Spojených státech, tak napříště nemusí platit. Potvrzují to průzkumy veřejného mínění, podle kterých je Donald Trump prvním prezidentem od dob Ronalda Reagana, kterého podstatná část elektorátu navzdory hospodářské konjunktuře odmítá.

I proto se republikáni podle uniklých informací z nedávné tajné schůzky snaží před listopadovými volbami do Kongresu nechat zapomenout na prezidenta a raději zdůrazňovat situaci na trhu práce a další úspěchy. Pokud se jim to nepovede a demokraté zvítězí, může dojít k pokusu odvolat Donalda Trumpa, což by bezpochyby dále prohloubilo propast mezi oběma tábory, která již tak dosahuje úrovní z roku 2004, kdy se republikánští a demokratičtí příznivci hádali kvůli válce v Iráku. Ekonomika je a bude bezpochyby obětí.

Popularita Donalda Trumpa zaostává za náladou v ekonomice

Zpřetrhání pojítka mezi ekonomikou a spokojeností (která se promítá do preferencí voličů) přitom není výsadou USA. I ve střední a východní Evropě jdou ruku v ruce hospodářská konjunktura a nespokojenost se zažitými politickými pořádky, která se přetavila v úspěchy nesystémových stran a politiků, a zprostředkovaně tedy ve výraznou polarizaci společnosti.

Na začátku letošního roku platilo, že z patnácti zemí regionu byli populisté různého druhu u moci v sedmi, ve dvou případech byli součástí vládní koalice a ve třech představovali hlavní opoziční sílu. To ve chvíli, kdy si kupříkladu Polsko užívalo 5% růst a Maďarsko posilování o 4,4 % (jinými slovy, strany systematicky rozebírající mnohé ze základních pilířů demokratických struktur a kultury se svezly na růstové vlně globalizované ekonomiky, proti které v mnoha ohledech brojí).

Populismus je v Evropě na vzestupu

Otázka za milion, respektive za mnohem, mnohem více, protože tato síla může rozkývat samotné základy stability států a demokratického světa jako takového, tedy zní, co se bude dít, až přijde ochlazení ekonomiky, případně recese. Síle ekonomických zákonů se totiž budou muset podřídit i populisté, tak často ohýbající realitu za pomoci krátkozrakých fiskálních a měnových nástrojů. Ať bude odpověď jakákoli, nastalá kombinace zklamání, škodolibosti, pocitu prázdnoty a dalších silných emocí, které ovládnou elektorát, se stane další z vysoce potentních třaskavin, na nichž svět sedí.

Co s tím? Stávající vysokou míru nejistoty a rizika by podle mě investoři měli tlumit s pomocí hustě utkané a přitom nízkonákladové sítě geografické a sektorové diverzifikace. Tu lze doplnit lokální defenzivou, kupříkladu půdou či lesy, která je odpovědí na skutečný (č)i domnělý chaos způsobený globalizací na steroidech.