USA: Volný trh, nebo země monopolů?

Ještě v roce 1999 se USA mohly považovat za zemi volného trhu, kde bylo téměř vše levnější než v Evropě. O dvacet let později je situace diametrálně odlišná. Například připojení k internetu je v USA dvakrát dražší než ve většině evropských zemí nebo Jižní Koreji a lze je srovnávat s cenami v Hondurasu, Svazijsku nebo na Madagaskaru. Náklady na telefon se v USA pohybují v průměru kolem 100 dolarů za měsíc, což je dvojnásobek cen v Německu nebo Francii. A americké aerolinky mají na jednoho pasažéra dvojnásobný zisk oproti Evropě, kde mezi sebou bojují nízkonákladové aerolinky.

Bod pro Evropu díky integraci

Na konci 90. let bylo potřeba při legálním založení firmy ve Francii podstoupit 15 administrativních kroků a trvalo to 53 dní. V roce 2016 to již trvalo jen 4 dny. V USA se ale doba potřebná na vyřízení formalit prodloužila ze 4 dnů a 6. Zbytek světa zkrátka USA v lecčems doběhl, a to proto, že Amerika se stala samolibou a zaostává.

Podle Thomase Philippona, profesora financí na New York University a autora knihy The Great Reversal: How America Gave Up on Free Markets, je ironií zejména to, že v zemi, kde vznikly protimonopolní zákony, si nyní velké společnosti udržují postavení kupováním začínajících konkurentů, lobbováním u regulátorů a velkými příspěvky na volební kampaně. Mnoho firem v USA má natolik dominantní postavení, že mohou nabízet špatné služby za vysoké ceny a při tom shromažďovat, využívat a nedostatečně chránit data svých klientů.

V Evropě se ukázalo, že větší integrace je hnací silou konkurence v rámci jednotlivých ekonomik. Mnoho politiků pochopilo, že jednotný trh vyžaduje nezávislé regulační orgány a závazek, že jednotlivé země nebudou dotovat své domácí favority. Francouzští nebo němečtí politici možná nebudou chtít silný a nezávislý antimonopolní regulační orgán u sebe doma, ale ještě méně se jim bude líbit, že by jiná země měla politický vliv na antimonopolní regulační orgán EU.

Dobrým příkladem je plánované spojení průmyslových obrů Alstom a Siemens. Poté, co se v roce 2017 rozhodly sloučit své železniční aktivity, dva největší a nejvlivnější členské státy EU chtěly sloučení schválit, ale Evropská komise nakonec spojení v roce 2019 zablokovala, protože by to "významně omezilo hospodářskou soutěž". V USA nyní prosazování antimonopolních předpisů není tak přísné.

Krátkozrakost monopolu?

Ústředním argumentem chicagské antimonopolní školy je to, že monopolní moc je přechodná, protože vysoké zisky přitahují nové konkurenty. Pokud zisky v jednom odvětví vzrostou, zatímco v jiném klesnou, lze očekávat větší počet nových podniků v prvním odvětví než v druhém. Od roku 2000 to však již neplatí. Podle Philippona jsou vysoké zisky trvalé, takže namísto lákadla pro nové konkurenty jsou naopak hlavní překážkou ke vstupu do odvětví.

Chicagská škola má pravdu v tom, že překážkou pro vstup do odvětví jsou někdy přísná pravidla, která vylučují konkurenci, nebo komplexní předpisy, které jsou schopny dodržovat pouze velké firmy. Podcenila ale množství způsobů, jak mohou velké firmy bránit vstupu konkurentů do odvětví.

Američané by se podle Philippona měli soustředit zejména na to, která nařízení chrání volné trhy, a která naopak zvyšují překážky vstupu. Monopoly totiž dusí střední třídu v USA. Od roku 2000 do roku 2018 se průměrný týdenní výdělek zaměstnanců na plný úvazek zvýšil z 575 dolarů na 886 dolarů (+54 %), index spotřebitelských cen se však zvýšil o 46 %. Růst platů se tak v bohatství lidí příliš neprojevuje, takže se není co divit, že lidé nevěří politikům a mnohdy ani samotnému kapitalismu.

Nejde však o kapitalismus, ale o to, že monopoly a oligopoly jsou schopny z lidí tahat příliš mnoho peněz. Vedle telekomunikací a aerolinek zdražují také právní a finanční služby a antikonkurenční chování nemocnic a farmaceutických firem významně přispívá k nadměrným nákladům na zdravotní péči. Podle Philippona stojí koš zboží a služeb spotřebovávaných typickou domácností o 5-10 % více, než by tomu bylo v konkurenčním prostředí roku 2000. Měsíčně je to na jednu domácnost kolem 300 dolarů, což znamená celoroční výdaje v rámci celých USA kolem 600 miliard dolarů.

Monopoly neinvestují

A to je pouze polovina problému. Větší konkurence podporuje výrobu, zaměstnanost a mzdy. Když firmy čelí konkurenci, více investují, což zvyšuje produktivitu a mzdy. Investice, zahrnující zařízení a vybavení, software, výzkum a vývoj a duševní vlastnictví, přitom v posledních letech stagnují, a to navzdory nízkým úrokovým sazbám. Zisky monopolů se nepřevádějí do vyšších investic, ale směřují do dividend a zpětných odkupů akcií.

Philippon odhaduje, že vyšší konkurence by vedla k růstu amerického HDP o jeden bilion dolarů ročně a růstu mzdových příjmů o 1,25 bilionu dolarů. Zároveň by došlo k poklesu zisků o zhruba 250 miliard dolarů, ale díky efektivnějšímu přerozdělování by střední třída vydělala více na mzdách.

USA by se zkrátka měly vrátit k tomu, co se od nich svět v minulosti naučil. V rámci podpory konkurence se musí Amerika vypořádat s novými i tradičními monopoly, tedy firmami, jako jsou Facebook nebo Google, ale také s farmaceutickými a telekomunikačními firmami. Philippon avizuje, že to bude běh na dlouhou trať, ve kterém bude mnohé záviset na politické vůli.