Nákupní cena akcie jako psychologická kotva
Když čelíme nejistotě, máme sklon chytat se čehokoliv irelevantního jako berličky. Navíc platí, že zahrnutí irelevantních informací do uvažování se často děje bez toho, že bychom si to uvědomovali. Takzvané kotvení je toho zářným příkladem.
S klasickým případem behaviorálního předsudku kotvení (anchoring) přišli dva nejslavnější kognitivní psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky již v roce 1974. Svým respondentům dávali otázky zjišťující všeobecný přehled, například kolik procent počtu zemí v rámci OSN připadá na africké státy. Protože to byli mazaní psychologové, postavili před respondenty kolo štěstí, které nastavili tak, aby při roztočení padlo vždy číslo 10 nebo 65. Respondenti byli poté tázáni, zda je jejich odpověď větší, nebo menší než číslo na kole štěstí, a také byli požádáni, aby uvedli svou přesnou odpověď. Průměrná odpověď od skupiny respondentů, jež si vytočila číslo 10, byla 25 %, zatímco průměrná odpověď od skupiny respondentů, jež dostala číslo 65, byla 45 %. Respondenti se tak fakticky chytali naprosto irelevantních kotev, když svá rozhodnutí formovali. Ve skutečnosti se správná odpověď pohybuje pod 20 %.
Dalším známým příkladem je odpověď na otázku, kolik je faktoriál osmi (8!). Ten je respondentům prezentován dvěma odlišnými způsoby, jednou jako 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 6 x 7 x 8 a podruhé jako 8 x 7 x 6 x 5 x 4 x 3 x 2 x 1. Průměrná odpověď u prvního způsobu činila 512, u druhého 2 250. Tudíž se zdá, že lidé ve svých očekáváních kotví své odpovědi na první číslice. Správná odpověď je mimochodem 40 320.
Kotvení samozřejmě podléhají i profesionální investoři. Roger Clarke a Meir Statman provedli ve studii DJIA překonal 652 230 bodů z roku 1998 následující experiment. DJIA (Dow Jones Industrial Average) je neznámější americký akciový index, jenž měří výkonnost 30 významných akciových titulů na burze v New Yorku. Stejně jako většina akciových indexů je takzvaně cenovým indexem, což znamená, že nezohledňuje výplaty dividend. Pokud tedy nějaká společnost vyplatí dividendu, cena jejích akcií poklesne, což vede k tomu, že poklesne i samotný index.
DJIA proto za svou více než stoletou historii velice podhodnocuje skutečnou výnosnost amerických akcií. V roce 1998 měl index hodnotu přibližně 10 000 bodů. Clarke a Statman se proto profesionálních investorů zeptali, jakou hodnotu by tento index měl, kdyby zohledňoval výplatu dividend. Profesionální investoři tipovali většinou hodnoty mezi 20 a 30 tisíci body. Ve skutečnosti by ale tato hodnota překročila 650 tisíc bodů. Investoři se jednoduše ukotvili k aktuální hodnotě indexu a pořádně neuvažovali nad tím, že by hodnota mohla být o tolik vyšší.
Intenzita kotvení je přitom silně ovlivněná výrazností dané kotvy. To znamená, že čím relevantnější se kotva zdá být, tím více budou mít lidé tendenci nechat se jí ovlivnit. Také ovšem platí, že dokonce i docela irelevantní kotvy dokážou výrazně ovlivňovat naše rozhodování.
Jaké jsou pravděpodobné kotvy z hlediska investování na finančních trzích? Jsou to samozřejmě ceny finančních aktiv, jež se nám neustále, často v reálném čase, ukazují v televizi, novinách nebo na internetu. Investoři často dělají tu chybu, že cenu ztotožňují s hodnotou daného aktiva. To je ovšem zásadní problém. Jak říká Warren Buffett, cena je to, co zaplatíte, a hodnota je to, co dostanete. Poté, co investor nakoupí nějakou akcii, se její vnitřní hodnota samozřejmě v čase mění na základě (očekávané) dynamiky fundamentů společnosti, jako jsou tržby a zisky.
Pokud se fundamenty společnosti zhorší a cena akcií začne klesat, nemá smysl, aby investor lpěl na původní kotvě, tedy nákupní ceně dané akcie, neboť vnitřní hodnota poklesla také a je poměrně málo pravděpodobné, že se cena vrátí na vyšší úroveň, ideálně až k nákupní ceně, a že se investor v rámci této investice vyhne ztrátě. Měl by na původní kotvu, tedy nákupní cenu, úplně zapomenout, a sám sebe se ptát, zda by danou akcii za aktuální tržní cenu koupil, pokud by ji ještě nevlastnil.
Pokud dojde k závěru, že se vnitřní hodnota akcie dostala výrazně níže pod aktuální, již nižší tržní cenu, měl by akcii hned prodat bez ohledu na realizovanou ztrátu, neboť je vysoce pravděpodobné, že cena bude v průběhu času postupně dále klesat až k nové vnitřní hodnotě s tím, že investorova ztráta by se ještě dále rozšířila.
