Žluté karty pro pět investičních přístupů: Dobře to zní, hůře to funguje

Následující investiční přístupy můžou působit přesvědčivě, ale samy o sobě zpravidla nevedou k dlouhodobému úspěchu. Každý z nich má nějakou logiku, ale zároveň i zásadní slabinu, která se v praxi může hodně vymstít.

1. Vypravěč

Tenhle investor se rozhoduje podle osobních zkušeností a příběhů, které vůbec nezní špatně. Může třeba mluvit s někým z firmy, do které pak investuje, vyzkoušel produkt nebo službu, společnost na něj udělá dojem. To všechno si pak sám pro sebe propojí do uceleného příběhu.

Problém je, že i když jsou třeba všechny ty informace relevantní a pravdivé, můžou být omezené. Vypravěči často připomínají správnou tržní poučku "investovat do toho, co znáte", vždyť to přece říkali Peter Lynch nebo Warren Buffett. Ale pozor na to, tihle a další slavní investoři určitě ve své kariéře mohli využívat osobní postřehy a dojmy, ale určitě ne jako rozhodující kritérium při rozhodnutí o investici.

Dojmem to může začít, pak je ale na řadě důkladná finanční analýza, studium, u velkých hráčů často i rozhovory s vedeními zvažovaných firem. Vypravěči tuhle náročnější fázi často vynechávají a spoléhají se jenom na dobře znějící, třeba i dobře vystavěný příběh.

2. Statistik

Opačný extrém. Miluje čísla, tabulky, modely a regresní analýzy. Detailně zkoumá tržby, marže i historická data a snaží se z nich matematicky odvodit budoucnost.

Ani ten nejdokonalejší model ale neumí předvídat nečekané události, jako jsou pandemie, technologické zlomy, celní války, regulace nebo přírodní katastrofy. Statistik sice může mít pocit, že má věci pod kontrolou, ale realita může jeho pečlivě propočítané scénáře rychle rozmetat.

3. Střelec

Střelec, pistolník, zkrátka aktivní trader, který je na trhu proto, aby nakupoval a prodával. Používá k tomu spoustu technických indikátorů, velkou část obchodů za něj dělá přednastavený systém, kterému střelec věří, protože si věci zodpovědně propočítal a má krytá záda stop-lossy i targety.

Čest výjimkám, sami střelci ale zdůrazňují, že v téhle hře jich je v plusu výrazná menšina. Časté obchodování většinou nepřináší nadprůměrné investiční výsledky. Akční styl může být vzrušující, ale často spíše škodí.

4. Filozof

Soustředí se na velké, globální a dlouhodobé trendy a scénáře. Asi že filozofové jdou do hloubky, tak jim křivky v grafických modelech také často míří do hlubin. Filozof přemítá o geopolitických rizicích, ekonomických kolapsech, ekologických hrozbách a systémových krizích.

Takové úvahy mohou být intelektuálně silné a někdy i správné. A co si budeme povídat, když o trzích píšete, podobné temné výhledy si daleko lépe hledají čtenáře. Problémem je ale praktická využitelnost takových úvah, snad s výjimkou hledání řešení typu "portfolií do každého burzovního počasí".

Některá varování se časem ukážou jako správná, rizika se naplní. Často ale třeba o něco později, než se čekalo. A mnohé hrozby zůstanou jen hrozbami, takže ten, kdo podle nich investuje, přijde kvůli své opatrnosti o potenciálně velké peníze.

5. Pragmatik

Co může být špatného na pragmatismu, ptáte se možná. V tomto pojetí je pragmatik někdo, kdo se snaží všechny předchozí přístupy nějak rozumně zkombinovat. Vyvažuje příběhy, čísla, emoce i obavy.

Je to jistě lepší, než kdybyste se spoléhali jenom na jeden z uvedených extrémů. Ani pragmatik ale nevidí do budoucnosti, a nemůže proto správně poskládat všechny vlivy. Kombinace nedokonalých přístupů automaticky nevede k funkčnímu řešení.

---

Sen o finanční nezávislosti je o něco blíže

Jen stručně na závěr: Jak na to?

Smysluplnější se jeví nějaký systematický rámec, který rovnou štědře počítá s nejistotou a tím, jak neodhadnutelná je budoucnost. Nejistota je trvalá součást života, a tedy i dění na trzích a v ekonomice. Nejde o výjimku, kterou se máme snažit nějak přechytračit. Investování by mělo stát na rozumné diverzifikaci, dlouhodobém horizontu a vědomí, že žádný model, příběh ani prognóza nedokážou spolehlivě popsat budoucnost. Proto má cenu nesázet všechno na jeden scénář, ale rozkládat rizika a pracovat s pravděpodobnostmi.

Aktivní přístup k vlastní budoucnosti neznamená neustále obchodovat nebo reagovat na každou zprávu, ale průběžně vědět o svých cílech, hlídat si, že investice dávají smysl vzhledem k životní situaci, a být připravení investiční portfolio upravit, když se svět nebo osobní okolnosti podstatně změní.

Investor tak není ani pasivní pozorovatel, ani nervózní spekulant. Je to někdo, kdo přijímá omezenost vlastního poznání, ale i tak se vědomě rozhoduje, nese odpovědnost za svá rozhodnutí a buduje krok za krokem vlastní budoucnost. I když nikdy nemá úplnou jistotu, jaká bude.

Zdroj: Humble Dollar