Z deníku pouličního bojovníka: Psychologie trhů a nepokojů

Později zveřejěná práce Ernesta Bormanna ukazuje, že lidé inklinují ke skupině kolem již existující společné víry (symbolická konvergenční teorie), která drží skupinu pohromadě mnohem pevněji než hlouček náhodně srocených cizinců.

Na toto téma nacházíme mnoho komentářů, ale ta hlavní otázka zní, zda mohou masové protesty a nepokoje zasáhnout Ameriku. Jednoduchá odpověď zní "ano", a to především proto, že se s určitou frekvencí vyskytují ve všech částech světa, jak v rozvinutých, tak v rozvíjejících se ekonomikách. Toto pozorování přináší ještě další poznatek, a to že jsou nepokoje a rozsáhlé protesty běžné, přičemž jejich síla vypadá větší (vizuálně), než reálně je.

Další den, další nepokoje v ulicích Atén. A další náročný den pro akciové investory. Je to déjà-vu? Při pohledu na záběry z Řecka jsem začal uvažovat o psychologii mechaniky výtržnictví. Nejsem sice pamětníkem, narodil jsem se pár let poté, ale rok 1968 si pamatují mnozí. Nešlo jen o "spřátelené tanky" na Václavském náměstí.

Protesty kvůli krizi? Žadné drama

USA, duben 1968, atentát na Martina Luthera Kinga: Událost rozpoutala vlnu rasových nepokojů ve Washingtonu a stovce dalších měst včetně New Yorku. V Chicagu došlo ke střetu demokratického národního shromáždění a policie, který přenášela televize do všech amerických domácností.

Francie, květen 1968, násilné pouliční demonstrace přerostly v celostátní generální stávku.

To, co se nyní děje ve světě, není nic nového. A pokud se to děje na základě finanční krize, nejde o žádné drama.

Pro příklad uvádím další údaje:

• 29. srpna 2004 protestovalo od 120 do 500 tisíc lidí na republikánském národním shromáždění v New Yorku.

• 1. května 1971 ve Washingtonu probíhá vlna protestů proti účasti amerických vojáků ve Vietnamu, která vede k největšímu zatýkání Američanů v historii.

• 2003-2005 - protesty proti válce v Iráku.

Investování: Nepropadněte davovému šílenství! Opět se vrátím k pohledu do Atén a k reakci na kapitálových trzích. Nejsou obě události výsledkem psychologie skupiny?

Házejí kameny a vykřikují hesla v rámci davu. Každý student psychologie by řekl, že jedinec ztrácí některé schopnosti kontroly vlastního rozhodování, jakmile se stane součástí davu.

Freud k tomu dodává, že jedinec v davu prožívá své emoce intenzivněji, zatímco jeho intelektuální schopnost se výrazně sniźuje v návaznosti na to, jak se stává součástí průměru skupiny.

Ženy k tomu zaujaly své stanovisko a tvrdí, že každý další muž ve skupině vice než tří mužů sníží IQ takto tvořené skupiny o 10 bodů.

Ernest Borman má nejjednodušší vysvětlení. Lidé, kteří se shromáždili na protest, mají již silnou společnou vazbu na přičiny, které je přiměly se spojit. Nejsou nahodnými cizinci, ale jejich společná vize zesiluje jejich společný smysl. A nově příchozí nešli jen kolem, ale dobrovolně se připojili k protestu.

Možná na tyto faktory zapomínáme, když sledujeme protesty v televizi, nebo například jako náhodní kolemjedoucí cyklisté odborářskou stávku v dopravě.

Zda nakonec Řecko přijme úsporná opatření, je mnohem komplexnější otázka, než kolik lidí vyrazí do ulic. A nikoho nepřekvapuje reakce řecké populace, která by se měla vzdát svého "luxusu" na úkor nižší životní úrovně a nezaměstnanosti. Jedno je jisté - i zde hraje velkou roli dynamika davu.

Ještě jeden příklad z všechny: Vancouver Canucks byl po mnoha letech ve finále Stanleyova poháru. Trofej dosud nikdy nezískal. Nejlepší tým základní části NHL prohrál v rozhodujícím zápase na domácím ledě s Bostonem Bruins. Druhé místo se ve sportu nepočítá, a tak místo děkovného chorálu těm, kteří byli na dosah historicky prvního zisku trofeje, fanoušci demolovali stadion a okolí. Dokonce došlo na potyčky s policií.

Za to vše může dynamika davu, a je jedno, zda v ulicích Atén, Vancouveru, nebo v rámci investorského davu na Wall Street.