Už Ježíš nenáviděl bankéře!
Nenávist k bankéřům je v různých podobách jedním z nejstarších předsudků. Jakmile vznikly peníze, byl oheň na střeše. Už Ježíš vyhnal z chrámu kupce a trhovce, kteří mimo jiné směňovali peníze z různých krajů. Jejich činnost měla chrám znesvěcovat. Divíte se mu?
Nejen Ježíš viděl v penězích problém. I další významní muži dávné (náboženské) historie chápali jejich temné stránky.
V prvním listu Timoteovi mimo jiné stojí: "Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům." Mohamed zakázal lichvu. Podle Židů byly úroky nebezpečnou zbraní. Katolická církev je zakázala v roce 1311. Dante umístil ty, kdo půjčují peníze, do sedmého kruhu pekla, kde kromě nich byli například obyvatelé Sodomy.
Historicky byli ti, kdo půjčovali peníze, v nemilosti států. Když například cestovali, komu pak měli zaplatit daně? Že by kořeny globální finanční sítě?
Bez peněz nelez nejen do hospody
Po staletí budovaná nenávist k těm, kteří měli a půjčovali peníze, se historicky ukázala jako nebezpečná. Bez financování se totiž kola obchodu postupně zasekávala. Prosperovaly naopak země, které půjčování peněz oddémonizovaly.
Příkladem byla severní Itálie v 15. století, nebo protestantské země, které na základě Lutherova a Kalvínova učení povolily půjčování peněz jako běžné ekonomické chování. Oproti Evropě tak hospodářsky zaostával arabský svět, kde dodnes finanční instituce s obtížemi pracují s Mohamedovým zákazem (vysokých) úroků.
Rozvoj bankovnictví souvisel s rozvojem západní civilizace. To by si měli uvědomit i ti, kdo dnes viní banky ze všech ekonomických problémů. A že jich je na světě požehnaně. Mohutná finanční centra ovšem s sebou nesla i rozvoj kultury - proto byly vždy tak významné umělecké komunity právě v New Yorku nebo Londýně.
Mějme rádi své bankéře?
Předsudky vůči finančníkům mohou vyvolat i jiné než ekonomické škody. Původně se Židé v Evropě, ale také například Číňané v Asii "chytili" ve sféře peněz proto, že byla "vznešenými" občany považována za nečistou. Následně byla jejich prosperita trnem v oku těm, kteří by původně do této sféry "profesně" nebo "životně" nikdy nešli. A postupně to vyvolalo nenávist etnickou.
Ve středověku nebyli Židé v Evropě perzekvováni jen proto, že nebyli křesťané, ale také proto, že zabít nebo vyhnat svého věřitele znamenalo se "elegantně" zbavit dluhů. V různých podobách se nenávist a omezování práv Židů i zmíněných Číňanů opakovaly po staletí - až do toho dvacátého.
Současné protesty hnutí Occupy Wall Street (nebo úplně aktuálně Occupy Davos) samozřejmě nejsou etnicky motivované. Jsou spíše motivovány demograficky a "třídně" - mladá generace a střední třída cítí beznaděj a nespravedlnost. Finanční svět podle nich začal fungovat sám pro sebe.
Bouře proti "hornímu procentu" zhmotněnému bankami jako Goldman Sachs ovšem mohou přerůst v emoce, které lze těžko zvládnout. Ještě v roce 2009 vinila čtvrtina Američanů bez židovského původu z finanční krize právě spoluobčany s hebrejskými kořeny. Typičtější to bylo pro voliče demokratů než pro republikánsky (více pravicově) smýšlející Američany.
Etnické nepokoje se nevyhnuly Asii v době tamní finanční krize v letech 1997 a 1998. Například v Indonésii útočili obyvatelé na tamní čínskou komunitu, která byla z větší části zapojena do fungování bank.
Nemocná světová ekonomika proto dnes potřebuje silný lék. Banky musejí obchodovat zodpovědněji, s menším pákou (proto vyšší požadavky na kapitál a povinné rezervy). Lidé si musejí zvyknout na "nový normál". Démonizace bankéřů ovšem nic neřeší. Promiň, Ježíši!
Zdroj: The Economist
