Anketa: Ekonomie v koncích? Ptali jsme se laureátů Nobelovy ceny

Robert Solow

Laureát Nobelovy ceny (1987)

Zdá se mi, že mladí kolegové ekonomové dnes řeší pouze a jen ekonomii; o ničem jiném ani nemluví. Moje generace ekonomů uvedla do ekonomie matematiku v dosud nepoznané míře. My jsme tedy pomyslně přešli most, spojili matematiku s ekonomií, ale dokázali jsme žít na obou březích.

Mnoho studentů ekonomie, zejména na elitních univerzitách, dnes žije pouze a jen na jednom břehu. Začínají rovnou tím, že dělají technickou ekonomii, v podstatě matematiku. A končí týmž, nic jiného neznají.

Řeší pak spíše nedostatky čistě technického rázu, které objeví v kolegově práci, než aby se zaměřili na zkoumání autentického hospodářského dění kolem nás. Tíhnou k řešení problémů, jež vznikají uvnitř ekonomie coby vědy, na úkor řešení problémů vznikajících mimo ekonomii – v ekonomice.

Ronald Coase

Laureát Nobelovy ceny (1991)

Podle mě je ekonomie hlavního proudu až příliš teoretická. Nevidím u ekonomů zájem o empirickou práci, o práci s daty. Nevidím snahu odhalit, jak ekonomický systém opravdu funguje, jak reaguje na různé změny atd. Vše je prostě velmi teoretické.

Pokud se podíváte do vědeckých ekonomických žurnálů z posledních let, shledáte, že je to spíše matematika než ekonomie. Nechápejte mě zle, proti matematice nic nemám, ale jde o to, jak je užívána. A myslím si, že není užívána správně.

Matematika může pomoci při rozboru komplikovaných systémů, kde vše souvisí se vším. Nejdříve je však potřeba mít reálná, empirická data, data získaná takříkajíc "v terénu", a ta pak matematicky analyzovat, a ne budovat teorie bez těchto dat, jak se tomu nyní mnohdy děje. Ekonomie hlavního proudu je zkrátka v dost neutěšeném stavu.

Jagdish Bhagwati: Finanční krizi způsobil "zájmový mrak" okolo americké vlády a bank

Robert Merton

Laureát Nobelovy ceny (1997)

Ekonomové by si vždy měli uvědomovat limity modelů, které používají. Každý model je nekompletní, neboť jde o zjednodušení reality, odhlížení od její komplexity. A to právě znamená, že modely mají své limity. Aby bylo možné je používat, je potřeba tato omezení znát.

Dám jeden příklad. Jednou, bylo to v prosinci, jsem letěl do Ženevy, všude byl sníh a přistání bylo zcela hladké; letadlo prostě "dosedlo" jako do bavlnky. Pilot vylezl z kokpitu a řekl nám: "Musím se vám přiznat, že s přistáním jsem neměl nic společného, celé to řídil počítač." Letěl bych však tím letadlem bez pilota – jen s počítačem? Ani náhodou.

Počítač je totiž jen nekompletní model toho, co vše se může stát. Když se stane cosi, s čím model nepočítá, co není naprogramováno v počítači, musí zasáhnout pilot. Pilot tedy musí přesně vědět, co v počítači je, a co ne – musí tedy znát limity modelu. Lidé a modely jsou spojité nádoby, jež nelze oddělit.

Vernon Smith

Laureát Nobelovy ceny (2002)

Ač je v ekonomii experimentování možné (Smith sám získal právě za experimentální ekonomii Nobelovu cenu - pozn. red.), většina ekonomů experimenty neprovádí, neboť tak nebyli "vychováni". Poslední dobou se to však mění a po celém světě vznikají laboratoře experimentální ekonomie.

Experimentování je však pro ekonomy velice náročné, jelikož se musejí přeorientovat na úplně jiný druh výzkumné práce. Předpokládá to jiný druh znalostí. Experimentování člověk nevyčte z knih, musí se mu naučit v praxi.

Na klavír se také nenaučíte hrát tak, že o tom budete číst knihy. Ekonomické experimentování se vlastně dá přirovnat k umu řemeslníka nebo malíře. Zahrnuje prostě intelektuální chápání věci – tu znalost, co lze načíst z knih. Ale to vás samo o sobě příliš daleko nedostane – bez znalosti techniky "jak na to", kterou získáte jen z vlastní praktické zkušenosti.

Behaviorální ekonomie: Lidé mají férovost pod kůží