Nová kniha Paula Krugmana nabízí řešení krize tištěním peněz. Zase vedle, Paule!

"Dejte tomu pět minut," radí architekt Richard Saul Wurman dělat ve chvílích, kdy se setkáte s opačnými názory, než jsou ty vaše. Namísto výbuchu si to v klidu nechat rozležet. Paulu Krugmanovi jsem dal rovnou pět dnů, ale stejně nad jeho poslední knihou End This Depression Now! ("Okamžitě ukončete tuhle depresi!") musím pořád kroutit hlavou.

"Abychom se dostali ze současné deprese, musí vláda více utrácet. Je to opravdu tak jednoduché? Bylo by to skutečně tak snadné? V zásadě ano." Nobelista z roku 2008 radí přesný opak toho, co praktikuje český ministr financí nebo zachránci Řecka. Navrhuje tisknout další peníze, investovat do infrastruktury, neosekávat sociální podporu. Ačkoli píše hlavně o rodných Spojených státech, prakticky stejnou medicínu předepisuje i Evropě.

"Vědět, co způsobuje infarkt, není to samé, jako umět ho léčit. To samé platí o ekonomických krizích," všímá si. A i když mě o svém léku Krugman nepřesvědčil, diagnózu má důvtipnější než spousta jiných.

"Hřešili jste – trpte!": Sadistický moralismus, nikoli řešení

- Co je na krizi tak tragického? Že jí nepředcházela žádná tragédie: "Dějiny jsou plné záplav a hladomorů, zemětřesení a tsunami. Současné peripetie jsou ovšem děsivé právě proto, že se nic takového nepřihodilo. A kvůli tomu bychom měli být naštvaní. Nepřišel mor ani kobylky, neztratili jsme své technologické know-how. Amerika a Evropa by měly být bohatší, ne chudší než před pěti lety." Přesně: Lidé mají historicky nejvíc možností k tomu dělat něco úžasného, ale místo toho se na jedno křeslo v kanceláři hlásí šest stovek zoufalých duší.

- Velikost záchranných balíků působí v novinových titulcích monstrózně, méně už ve srovnání s celkovým objemem ekonomiky. 787 miliard "záchranných" dolarů představuje jen 2 % z ekonomiky, která během tří let vyplodí 45 bilionů dolarů.

- Společná evropská měna přispěla k hypotéčním bublinám a tomu, že některé země teď nedovedou ukočírovat své dluhy. Zvýšit vlastní konkurenceschopnost lehkým oslabením měny totiž bývalo pro státy snadné. Ale zkuste o pět, deset, dvacet procent srazit mzdy.

- A můj nejoblíbenější postřeh: "Problém mnoha receptů na krizi spočívá v moralistním slovníku. Národy se dostaly do úzkých, protože hřešily, a teď se musejí očistit skrze utrpení." Rozmazlení Řekové, nepořádní Italové, zodpovědní Němci, rozežrané české socky, na které se musejí skládat slušní pracovití lidé. Na čím horší stereotyp se nějaká čísla dají navléci, tím snáze z nich české noviny a televize udělají banální historku s mravním ponaučením.

Opravdu se dají společenské problémy tak snadno řešit shora dolů?

Číst Krugmana je bohužel neuvěřitelně úmorné. Nevkusné citace vlastních starých článků, zbytečný despekt k názorovým protivníkům, nechuť zdrojovat, anekdotické důkazy – je to jako kdyby Václav Klaus přeběhl na druhou stranu. Autorovi se daří jakž takž dokázat, že zjančené škrty mohou být kontraproduktivní, ne však to, že je opačný postup zaručeným lékem na krizi. Dožíralo mě, jak Krugman sám zmiňuje časté protiargumenty, třeba že stát musí nejdříve někomu něco vzít, aby mohl jinde dotovat, a následně je obkrouží bez toho, že by je uspokojivě rozcupoval.

A tak se nad knihou celou dobu vznáší jeden podstatný otazník: zda právě rozdavačné vlády a samosprávy nebyly tím, kdo západní země dostal do současných finančních i společenských nesnází. Tedy aspoň tu naši: dálnice odnikud nikam, veřejné univerzity v každém krajském městě, extrémně drahé projekty digitalizace veřejné správy, včetně slavných městských či sociálních karet. S tím souvisí nedůvěra poplatníků ve smysluplnost daní a jejich nižší výběr.

Češi zchudnou. Vláda totiž šetří

Státní investice do potřebné infrastruktury (a nejen do té betonové, ale třeba i do vymahatelného práva) mohou občanům pomoci k prosperitě. Jak ale tentokrát odlišit signál od šumu, potřebné projekty od nepotřebných? Jak zajistit, že rozhodovací procesy znovu neselžou? Že celý stimul neskončí v kapse toho mytického jednoho horního procenta na úkor devětadevadesáti spodních a okupujících? Nevíme.

Největší problém mám s tím, jak Krugman přemýšlí o krizi a jejím řešení odshora dolů. Žongluje s makroekonomickými a sociologickými statistikami a bere všechno, co se mu hodí – například že stále více dospělých Američanů žije se svými rodiči: "problém prvního světa" jako vyšitý. "End This Depression Now!" zkrátka připomíná nejnudnější a nejvíc krátkozraké přednášky z keynesiánství - klesl hrubý domácí produkt a nejste z libovolného důvodu spokojeni s některými sociologickými ukazateli? Tahejte za provázky - snižte úrokové sazby, tiskněte peníze, stimulujte poptávku. "Je to opravdu tak jednoduché."

Přestat se propadat vs. začít vzkvétat: Nemusí to být totéž

Krugman radí dát znovu do pohybu zadřený opotřebovaný stroj, ať lidé dále kupují věci, které vlastně nepotřebují, ať "chodí do práce" bez ohledu na to, zda má nějaký smysl. Ať si dále dělají z životního prostředí trhací kalendář, ať se můžou zase stěhovat co nejdále od rodičů. Jen proto, aby nám z toho vypadlo jedno pěkné číslo s pluskem na začátku.

Současná krize ovšem sahá mnohem hlouběji než k neradostným "makroekonomickým ukazatelům". Lidé musejí – nebo brzy budou muset – vydělávat peníze a naplňovat svůj život jiným způsobem, než jaký do nich vtloukli ve škole a jaký fungoval věky. Tupě plnit příkazy už nestačí, ostatně nemáme nikoho, kdo by nám přikazoval.

Nevíme si s tím rady. Není divu - kvůli technologickému boomu a globalizaci zažíváme největší zmatek od průmyslové revoluce, největší proměnu životního stylu i ekonomiky za posledních pět až deset generací. Jedinci i stamilionová společenství hledají nové způsoby, jak vytvářet bohatství – a tvrdě narážejí. Problémy s ekonomickým růstem jsou jen příznakem problémů, ne problémem samotný. Proto ho těžko řešit seshora úpravou několika málo parametrů.

Nad "End This Depression Now!" jsem si vzpomněl na úvod prvního prezidentského novoročního projevu Václava Havla: "Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit." Krugman možná, a ani tím si nejsem jistý, nabídl recept na to, jak několik měsíců, nebo možná i let dále za každou cenu růst. Jak lépe a smysluplně využít tvůrčí potenciál "našich národů", se ale z jeho knihy nedozvíte. Nejsem si jistý, že nad tím vůbec kdy takto přemýšlel.

Paul Krugman: End This Depression Now!. Vydalo nakladatelství W. W. Norton & Company v dubnu 2012. 272 stran, 14,71 dolaru.

Třináctka důkazů, že bude globalizace zhoubou světové ekonomiky