Jó, za komunistů, to byly časy!

Četba odborných studií z poslední doby však utvrzuje v tom, že takové očekávání bylo vskutku iluzorní; ekonomická svoboda není ani náhodou zárukou životní spokojenosti.

Ekonomická svoboda a (ne)spokojenost

Dva ekonomové z univerzity v nizozemském Tilburgu dokonce dospívají k závěru, že "ekonomická svoboda má významně záporný vliv na životní spokojenost". Jiné studie opakovaně prokazují, že proces emancipace, tedy "osvobozování", zvyšuje v rozporu s předpoklady nespokojenost žen s vlastním životem (i citovaný výzkum TNS AISA shledává, že úplně nejnespokojenější jsou v ČR ženy ve věku 46 až 65 let).

Badatelé Barry Schwartz a Sheena Iyengarová zase upozorňují na takzvaný paradox volby (paradox of choice) - čím větší je naše svoboda volby a čím více je možností, z nichž můžeme vybírat, tím pravděpodobněji budeme úzkostně frustrováni, že jsme zvolili zle. A mnohdy docela objektivně. Výzkum ekonoma Christophera Hseeho z Chicagské univerzity totiž dokazuje, že lidé opravdu velmi často činí rozhodnutí, která jsou - objektivně - vyloženě špatná.

Skoro to tedy vypadá, že lidé jsou nejspokojenější, pokud je někdo životem vede za ručičku a všechna zásadní rozhodnutí činí za ně. Nelze se pak divit, že této inklinace využívají paternalističtí politici, kteří dále rozšiřují své pravomoci - a občany mění v "ovčany".

Jenže rozhodně ne všichni touží být jako ovce. Ekonom Paolo Verme z Turínské univerzity ve své tři roky staré studii rozlišuje dva základní typy lidí. Ti, kteří mají pocit, že svůj osud třímají pevně v rukou, jsou tím spokojenější, čím jsou svobodnější; ostatně TNS AISA shrnuje, že hlavním atributem, jenž Čechy činí šťastnými, je fakt, že mohou být sami sebou. Naopak ti, kteří mají dojem, že jejich osud závisí na jiných, jsou podle Vermeho tím nespokojenější, čím jsou svobodnější. To jsou ti, kteří dnes tak teskní po "zlatých komunistech".

Švédové svou ekonomiku milují, Češi jsou podprůměr: Spokojenost obyvatel Evropské unie s hospodářskou situací