Ratingové agentury: Značka jakosti bez záruky

Dokonce i státy si musejí nechat od agentur poradit, pokud chtějí pro své nově emitované dluhopisy nalézt vhodné kupce. Neobjektivnost kreditního ratingu je systematicky zabudována do celého ratingového systému.

Ratingové agentury jsou placeny dlužníky (nebo příjemci úvěrů) v první řadě za to, že pro příslušnou firmu (stát nebo banku) vydají své vlastní hodnocení kreditní důvěryhodnosti. Každý dluhopis, který příslušná firma vydá, je pak ještě jednou hodnocen prostřednictvím ratingu. Čím horčí je příslušné hodnocení, tím vyšší úroky je nutné potenciálním věřitelům zaplatit.

Zhoršený rating může dokonce oddálit emisi dluhových cenných papírů, případně ji výrazně prodražit. Firmy a státy se pak s největší pravděpodobností budou snažit získat kapitál jinými cestami, například zvýšením základního jmění formou emise nových akcií. Ratingové agentury v tomto případě vyjdou naprázdno.

A zde je zakopaný pes. Pokud by rating dopadl lépe, došlo by možná k emisi státních či korporátních dluhopisů a ratingové agentury by na těchto operacích výrazně vydělaly. Proto se hodí při hodnocení "přivřít oči", aby se obchod uskutečnil. Jen tak je možné vysvětlit, proč Lehman Brothers ještě v březnu 2008 obdržela od Moody's rating A1 (podle definice používané Moody's se jedná o velmi nízké úvěrové riziko), aby pak o šest měsíců později došlo ke skutečnému, bezmála 100procentnímu výpadku.

Ratingové agentury nevydělávaly pouze na udělování ratingu, nýbrž byly přímo nápomocny při konstrukci rozličných finančních derivátů. To se dá přirovnat k tomu, kdyby STK (stanice technické kontroly) udělovaly osvědčení o způsobilosti k jízdě pro vozidla, které by samy vyráběly.