Desetkrát o budoucí spotřebě a výrobě elektřiny (nejen) v Česku aneb Bez jádra to půjde jen sotva

1. Spotřeba elektřiny poroste

Evropské země se shodly, že budou do roku 2050 uhlíkově neutrální. Fosilní zdroje a vypouštění CO2 tak skončí nejen v energetice a v ostatním průmyslu, ale i v dopravě nebo zemědělství. Dekarbonizace v EU bude vyžadovat bezemisní výrobu energie (tedy výhradně z jádra či obnovitelných zdrojů). Ekologická elektřina částečně nahradí zdroje v teplárenství a začne být mnohem více využívána i v dopravě v podobě elektromobility. Potvrzuje to studie evropské organizace Eurelectric, která předpovídá, že se spotřeba elektřiny v Česku zvýší ze současných 61 TWh na 90-118 TWh.

Podíl elektřiny na spotřebě všech energií v Evropě stoupne ze současných zhruba 22 % na 48 %. Půjde tedy minimálně o 50% nárůst poptávky po elektřině proti současnosti. S růstem spotřeby elektřiny počítá i Evropská komise. Na dlouhodobém růstu spotřeby nic nezmění ani současný dočasný pokles spojený s pandemií koronaviru.

2. Energetické úspory se projeví hlavně ve spotřebě fosilních paliv

Často zaznívá argument, že nebudeme v budoucnu potřebovat tolik elektřiny, protože začneme více šetřit a spotřebiče budou stále úspornější. Je pravda, že Evropská unie má ambiciózní cíle i v oblasti úspor. Nyní platný závazek je snížit spotřebu energií o 32,5 % do roku 2030 oproti scénáři, kdybychom nedělali nic. Jde však o celkovou spotřebu všech energií (uhlí, ropa, plyn i elektřina), která má klesat o 0,6-1,3 % ročně.

Spotřeba elektřiny podle prognóz poroste, a to i v případě, že bude spotřeba ostatních druhů energie klesat. Příkladem je automobilová doprava, kde klesne spotřeba ropy, a naopak díky nárůstu elektromobility vzroste poptávka po čisté elektřině. Spotřebiče budou stále úspornější, ale bude jich stále více s tím, jak se bude společnost digitalizovat a moderní technologie prostoupí další oblasti života. Zároveň dojde k již zmíněné elektrifikaci spotřeby i v případě jiných druhů energie.

3. Odstaví se většina stávajících elektráren

Česká republika do roku 2038 skončí se spalováním uhlí pro výrobu elektřiny. Přijdeme tak o 48 % současné výroby. Je pravda, že v současnosti zhruba 20 % výroby vyvážíme, ale stále zbývá zhruba 30 %, které budeme muset kvůli výpadku uhelných elektráren nahradit. Kapacita uhelných bloků se již podle nynějších předpokladů do roku 2038 sníží ze současných 10 000 MW (kapacita výrazně převyšující kapacity obou našich jaderných elektráren) na nulu. Otázkou také je, dokdy budou provozovány stávající reaktory v Dukovanech, které zajišťují dalších 15 % české výroby elektřiny. Nový jaderný zdroj je připravován jako náhrada za současnou jadernou elektrárnu.

4. ČR sází na obnovitelné zdroje a jádro

Máme dostatek podkladů, abychom udělali správné rozhodnutí o své energetice, které ocení generace našich dětí. Aktualizovaná státní energetická koncepce staví budoucnost české energetiky na obnovitelných zdrojích a jaderné energetice, doplněné zčásti plynem (s ohledem na dobu vzniku počítá i s uhlím). Příprava koncepce trvala několik let, předcházely jí desítky analýz, byla veřejně projednaná a byl vyhodnocen i její vliv na životní prostředí. Také studie ČEPS hovoří o nutnosti zajištění stabilních zdrojů v elektrizační soustavě.

V České republice musíme vycházet z místních zeměpisných a klimatických podmínek. Nemáme například moře, kde lze budovat offshore větrné elektrárny. S dalším rozvojem obnovitelných zdrojů Česko počítá a i ČEZ takové projekty připravuje. Strategicky je však vždy bezpečnější stát na dvou nohách, nikoli na jedné, a jaderné zdroje lze jednoznačně označit za opravdu robustní pilíř národní energetiky. Původně se předpokládala stavba tří jaderných bloků, nyní se připravuje jen jeden, což je minimum pro zajištění alespoň základní energetické bezpečnosti. Je možné, že rozvoj obnovitelných zdrojů půjde rychleji a že vítr a fotovoltaika vyřeší své nedostatky. Zodpovědní lidé ale musejí počítat i s jinými scénáři.

5. Stabilní zdroje usnadní provoz soustavy

Pro provozování energetické soustavy jsou vhodné stabilní zdroje schopné vysokých výkonů bez ohledu na denní dobu, počasí či roční období. Pokud se zříkáme uhlí, musíme volit mezi plynem a jádrem. Plyn však bude možné využívat jen do roku 2050, protože jde stále o fosilní palivo. Po roce 2050 se již budeme muset přeorientovat na bezemisní výrobu energie.

6. Jádro energeticky bezpečnější plynu

Jaderná elektrárna o výkonu 1 000 MW spotřebuje ročně kolem 35 tun paliva. Srovnatelně výkonná plynová elektrárna by spotřebovala 2-3 miliardy m3 plynu. Palivo do jaderných reaktorů ČEZ mohou dodávat Rusko i USA, ale teoreticky i další země. Od roku 2019 navíc pod patronátem Mezinárodní agentury pro atomovou energii funguje Mezinárodní uranová banka, která členským státům slouží jako rezerva obohaceného uranu pro případ, že by si nemohly zajistit palivo běžnou komerční cestou. Závody na výrobu paliva z obohaceného uranu fungují i v Evropě, například v Německu, Francii, Španělsku či Nizozemsku.

I dodávky plynu se diverzifikují. Z toho mají výhody zejména přímořské státy, které mohou přijímat zaoceánské tankery. Čerstvé jaderné palivo lze bez problémů skladovat do zásoby, obě české jaderné elektrárny tak mají palivo bezpečně naskladněné na několik let dopředu. Oproti tomu i ty největší plynové zásobníky pojmou plyn maximálně na pár měsíců provozu. Tedy i z hlediska strategické energetické bezpečnosti je jádro výhodnější.

7. Za 30 let bez plynu

Plynové elektrárny jsou určitě vhodnou volbou pro rychlé snížení emisí a nahrazení uhelných zdrojů. S jejich výstavbou se ostatně počítá i v Česku. Představují ale pouze dočasnou technologii. Evropský závazek klimatické neutrality jim totiž nedává prostor fungovat po roce 2050. Ačkoli vypouštějí méně emisí než uhelné elektrárny, nejsou uhlíkově neutrální. Emisní pohled je přitom stále přísnější – řada environmentálních organizací dokonce Evropu kritizuje za to, že chce plyn využít jako přechodnou technologii a náhradu uhlí plynem dotovat.

8. Na dovoz elektřiny v roce 2040 se nelze spolehnout

Připravovaná elektrárna v Dukovanech bude mít výkon mezi 950 a 1 200 MW, tedy zhruba jako polovina stávající dukovanské kapacity. V současnosti sice elektřinu exportujeme, ale to se rychle změní. Nové Dukovany pokryjí zhruba 10 % budoucí české spotřeby, ale nevyřeší otázku, z čeho budeme vyrábět dostatek elektřiny pro budoucí digitální společnost.

Vedle současné jaderné elektrárny Dukovany bude nutné nahradit odstavované uhelné elektrárny, které skončí do roku 2038. Česko odstaví do této doby celkem 10 000 MW výkonu, což se rovná pěti Temelínům a kapacitě, která nyní pokrývá spotřebu více než sedmi krajů Česka. Podle ČEPS budeme již v roce 2025 v zimě elektřinu dovážet. V roce 2030 ČEPS počítá s dovozem více než desetiny současné spotřeby, v roce 2040 s více než pětinou.

Nevyřešenou otázkou je, odkud bychom vůbec dováželi. Všechny uhelné elektrárny odstaví i ostatní státy a Německo i své jaderné elektrárny. Elektřiny tak nemusí být dostatek, a spoléhání se na dovoz by tedy mohlo ohrozit energetickou bezpečnost země.

Stabilní elektřina není důležitá jen pro domácnosti, ale především pro firmy i kritickou infrastrukturu. Její zajištění je otázkou energetické bezpečnosti, pro kterou jsou klíčové domácí zdroje. Spoléhání na to, že v roce 2040 budeme dostatečně a pravidelně zásobováni ze sousedních zemí, je více než riskantní spekulací, kterou odmítá více než 92 % obyvatel ČR.

9. Vnitrozemské Česko nemůže vše pokrýt z obnovitelných zdrojů

Projekty nových jaderných elektráren se připravují nebo se rozeběhly i v přímořských státech (Spojené království, Finsko, Francie, Polsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko), ale jsou důležité hlavně pro vnitrozemské země, kde není v bezemisní energetice pro jádro zatím alternativa. Jadernou elektrárnu staví Slovensko i Maďarsko, dokončena byla letos v Bělorusku. Přímořské státy mohou spoléhat na offshore větrné elektrárny, které jsou schopny dodávat elektřinu 50 % času, což lze u obnovitelných zdrojů považovat za vynikající a velice stabilní výkon.

Solární elektrárny naproti tomu vyrábějí v našem regionu jen zhruba 12 % času a větrné elektrárny na pevnině zhruba 20 % času. Pro srovnání, jaderné elektrárny ČEZ loni vyráběly 86 % času. Přestože Česko musí v budoucnu významně navýšit kapacitu obnovitelných zdrojů, bez stabilních dodávek energie z jádra se v bezemisní energetice neobejde.

10. Nemáme čas

Mnoho času nám již nezbývá. Klíčovými termíny pro ČR jsou roky 2038, kdy podle rozhodnutí takzvané uhelné komise přestaneme vyrábět elektřinu z uhlí, a roky 2030 a 2050, kdy musíme naplnit emisní závazky vůči EU. Zavírání uhelných elektráren však již začalo a rok 2038 je pouze nejzazším termínem. Máme tedy maximálně 20 let na to, abychom proměnili minimálně třetinu, spíše však ještě větší část české energetiky, kterou předešlé generace budovaly od války. Ani výstavba obnovitelných zdrojů nejde ze dne na den. Povolování, územní plány, i to trvá roky.

Před lety v Kalifornii došlo k rozsáhlému blackoutu. Příčin byla celá řada, ale jednou z hlavních byla neochota věci řešit včas. Po tomto rozsáhlém kolapsu elektrické soustavy se začaly nové elektrárny stavět téměř okamžitě, a to dokonce ve zrychleném povolovacím režimu. Priorita v tu chvíli byla jasná. Ale tato cesta není optimální, není ekologická ani ekonomická. Musíme jednat rychle.

Zdroj: ČEZ