Potravinový masakr: Drahé potraviny spouštějí vlnu revolucí
Představitelé západních zemí nepřestávají chápat rytmus recesí a oživení jako v zásadě přirozený "koloběh života", jako věčné odchylky a návraty do rovnovážného stavu. Konjunktura pak musí přijít stejně jistě, jako po noci přichází den.
A krize není jen nepříjemná, nýbrž i očistná. Je šancí, jež klestí cestu investorům, kteří v těžké hodině světové ekonomiky prokázali odolnost. Nezaměstnaní se zde jeví jako souhrnná statistika nebo ryze osobní patálie. Hlad vlky z lesů nežene.
Blesk z čistého nebe
Někdy proto zapomínáme na blesk z čistého nebe, na písek hozený do promazaného mechanismu zvenčí. Něčím takovým je bezpochyby revoluce v Tunisku, která v půlce ledna svrhla tamní zkorumpovanou vládnoucí kliku a poukázala na vážné politické dopady "pouhé" ekonomické krize v relativně vyspělé zemi afrického Maghrebu. Sice na hospodářské periferii světa, ale přece jen také v "naší" oblíbené turistické destinaci a "těsně vedle" Itálie.
Nešlo vůbec o revoltu zfanatizovaných islamistů, která by vyhřezla na ulici po kázání v rozpálené mešitě, jak se v podstatě snaží tvrdit odstavený diktátor Ben Ali. Na jejím počátku – 17. prosince – se veřejně upálil mladý inženýr Sidi Bouzid jen proto, že byl nezaměstnaný. A na jejím konci stáli obyčejní lidé v ulicích (několik desítek mrtvých), kteří nevzývali Proroka, nýbrž – řekli to novinářům – "chléb, důstojnost a svobodu".
Jako frankofonní oblast má Tunisko ekonomicky, politicky i kulturně nejblíž k Francii. Pařížská elita moci a vlivu se velmi zapletla s Ben Aliho režimem, a tak v gratulacích tuniskému lidu předstihl Nicolase Sarkozyho jeho předchůdce v úřadě, penzista Jacques Chirac. Ale Sarkozy, který letos předsedá zemím G-20, 24. ledna přednesl v Paříži návrh "akčního plánu" na regulaci byznysu investičních fondů s potravinami.
Už je to (zase) tady
Ze světových zemědělských trhů znovu totiž vystrčila růžky hrozba hladu. Slepota k tomuto problému trvala dva roky. Od počátku roku 2008 se Egypt, Maroko, Indonésie, Filipíny, Haiti, Nigérie, Mozambik a Burkina Faso ponořily do rozsáhlých nepokojů. Pak ovšem přišly dva mimořádně úrodné roky (2008-9) a umožnily na tyto rozhořčené vzpoury zapomenout.
Nezájem představitelů G-8 o potravinovou otázku se prokázal na listopadové konferenci FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství). Delegáti nenalezli žádné řešení, které by mohlo novým hladovým nepokojům zabránit. A tak pozorovatelé jeden po druhém hlásí nový "potravinový masakr". Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na výživu Olivier de Schutter konstatoval: "Jsme zpět v bodě nula, tedy v roce 2008, a s populací, která se nemůže patřičně najíst."
Pšenice, kukuřice, káva, cukr, palmový olej - zkrátka většina zemědělských komodit prochází cenovým šokem. Cena pšenice se od konce června více než zdvojnásobila a blíží se svému historickému maximu 300 eur za tunu. Toto zvýšení pak akcelerovalo během loňského léta, kdy operátoři na trzích zemědělských komodit v Chicagu a Londýně v obavách z nedostatku určitých produktů začali nakupovat do zásoby.
Ve skutečnosti šlo také o sázku na předpoklad dalšího růstu cen zemědělských plodin. Tento předpoklad se bohatě naplnil. Došlo k prudkému nárůstu cen pšenice po masivních letních požárech v Rusku a po embargu, které Moskva uvalila na vývoz obilí. Ruské zásoby poklesly ze 61,7 milionů tun v roce 2009 na loňských 42 milionů.
Podobně byl postižen Kazachstán, kde požáry snížily zásoby pšenice ze 17 na 13 milionů tun. Nebo Ukrajina, která v roce 2009 sklidila 21 milionů tun, zatímco loni v létě jen 17 milionů.
Aktuální ceny komodit sledujte zde
Důsledek? Měsíční index FAO, který zaznamenává pohyb cen v koši různých potravinářských produktů – včetně obilovin, olejnatých semen, mléčných výrobků, masa a cukru – činí teď 214,7 bodů proti 163 loni v březnu, a překonal tak předchozí rekord z června 2008. V nadcházejících měsících může být ještě vyšší, protože klimatické pohromy se mezitím přesunuly na jižní polokouli.
V Argentině, která je jedním z největších producentů pšenice, udeřilo sucho. Povodně v Austrálii, zvláště v Qeenslandu, zvýšily ceny automaticky. Všechny podmínky pro další potravinovou krizi jsou tedy dnes znovu naplněny. Tím víc, že od roku 1990 neustále stoupá počet zemí závislých na dovozu zemědělských komodit. Také do 40 nejméně rozvinutých států vzrostly za posledních 20 let dovozy potravinářských komodit šestinásobně.
Pokračování článku najdete na serveru Profit.cz
