ČNB a kurzový závazek: Může český plebs vydělat na koruně?

Jsou v zásadě dvě možnosti startovní pozice takového malospekulanta – buď doma nebo na účtu má eura (třeba to, co zbylo z poslední zahraniční dovolené), nebo nemá. A vedle toho jsou dvě možnosti jeho cílové pozice – nakonec chce mít koruny, nebo je mít nechce (tedy chce mít eura, třeba na další zahraniční dovolenou).

1. Nemám eura a nepotřebuji je

Kdo nemá eura a ani je nebude v budoucnu potřebovat, mohl by zkusit spekulaci tou cestou, že by si eura vypůjčil, koupil by za ně koruny, ty by investoval třeba do korunového podílového fondu, počkal by na exit a třeba do pozdního léta na posílení koruny, ty by pak zase prodal, úvěr by splatil a něco by mu zbylo.

Pro běžného smrtelníka ale bude docela problém sehnat solidního věřitele, který mu půjčí eura, notabene na podobné spekulativní hraní. Mnohé české banky úvěry v cizích měnách domácnostem takřka vůbec neposkytují. Důvod je jednoduchý a snadno ho pochopíme, když si vzpomeneme, jaké potíže způsobily v minulých letech velké objemy půjček v cizích měnách v Polsku a Maďarsku.

A pokud by takový amatérský spekulant někde eurovou půjčku přece jen sehnal, očekávaný výnos z celé transakce nejspíše padne na úhradu jistě nemalých úroků a různých transakčních nákladů, které se v průběhu všech uvedených kroků nahromadí.

České domácnosti se podle všeho do podobných dobrodružství ani nesnaží pouštět. Podíl objemu cizoměnových úvěrů domácnostem na jejich celkových úvěrech sice v posledních měsících roste, nicméně jde možná jen o obvyklé kolísání tohoto ukazatele; koncem ledna 2017 byl teprve na úrovni, na které se nacházel již v polovině roku 2016. A i kdyby tento nárůst byl projevem spekulativních snah domácností, soudě podle výše tohoto podílu (0,15 %) jde o snahy velice vlažné. Data za únor budou k dispozici v pátek 31. března.

Pokud by někdo přece jen toužil po takto "zapákovaném" (na dluhu založeném) "krátkém" (prodávám něco, co nemám, jen jsem si to půjčil) obchodování s měnami a špatně by se mu sháněla eurová půjčka, jsou zde samozřejmě on-line obchodní forexové platformy nabízené firmami, které mají přístup na devizový trh. V tomto prostředí si lze půjčit slušnou eurovou sumu a nakupovat koruny podle libosti. I v tomto případě se ale do cesty výdělku staví různé poplatky, ani forexové kuře nehrabe zadarmo. A je potřeba mít na tyto aktivity žaludek, protože i otrlí spekulanti se shodují, že obchody s měnami patří v jejich oboru k nejdrsnějším disciplínám.

2. Mám eura a potřebuji je

Kdo má eura a bude je ještě letos potřebovat, může mít svrbění projít příslušnou část výše uvedeného řetězce transakcí, tedy teď koupit koruny, nějak je krátkodobě investovat a po exitu a následném posílení české měny koupit opět eura.

Jenže i tento zkrácený řetězec bude zatížen minimálně celým směnárenským bid-ask spreadem, tedy rozdílem mezi kurzy v obou směrech směny. I při využití VIP kurzů je tento rozdíl i v těch nejsolidnějších směnárnách obvykle kolem 1,5 %. Pokud tedy čekáme posílení koruny do pozdního léta třeba o 2 %, ale zároveň cítíme kolem tohoto odhadu velkou nejistotu, je zřejmé, že jde o vysoce riskantní podnik s nepřiměřeně malým očekávaným čistým výdělkem.

Poměrně jasné je doporučení ve dvou situacích – pokud mám eura a v budoucnu je nebudu potřebovat (neměl bych váhat s co nejrychlejším prodejem eur), a když naopak nemám eura a budu je potřebovat (měl bych s nákupem počkat na poslední chvíli). Po exitu sice nelze vyloučit epizody oslabení koruny nad 27 EUR/CZK, přičemž v těchto fázích by uvedená doporučení vedla ke ztrátě, ale pravděpodobnost takových epizod není velká. V ostatních situacích (eura nemám a nebudu potřebovat, nebo je mám a budu je potřebovat) nemá snaha o kurzovou spekulaci pro český plebs valný smysl.