Spoléhat na stát, rodinu, nebo jen na sebe? Realita českého stáří se mění
Část Čechů se na stáří finančně nepřipravuje. Přitom se ale bojíme nesoběstačnosti. Dá se na pokročilou životní etapu přichystat? A jak je podstatné, kdo nám bude ve stáří nablízku? O tom, ale třeba i o paradoxu spoření různých generací, jsme hovořili s Petrem Němečkem z NN Životní pojišťovny a Penzijní společnosti.
Připravují se Češi na stáří?
Možná si myslí, že ano. Ale podle toho, jak spořicí produkty na stáří reálně využívají, je jasné, že příprava není ideální. Podpora ve stáří totiž teoreticky stojí na třech pilířích.
První reprezentují státní důchod a dávky. Druhý pilíř, na který se skládá účastník a stát, v České republice nemáme. Třetí je dobrovolný a závisí na tom, jak se každý z nás rozhodne zapojit do zajištění vlastních prostředků pro stáří. Z výzkumů ale vyplývá, že lidé hodně spoléhají na stát a význam vlastního zabezpečení podceňují.
Proč?
Možná i proto, že si neumějí úplně představit, co vlastně obnáší začít se připravovat na stáří. Zahrnuje to finanční aspekty, uvědomění si toho, jaké současné prostředky odpovídají měsíční rentě, kterou bychom si ve stáří představovali. A pak další aspekty související například s péčí o zdraví a prevencí.
Co přesně v tomto ohledu ukázal nedávný průzkum, který si nechala vypracovat organizace MILA ve spolupráci s NN Životní pojišťovnou?
15 % respondentů řeklo, že se na tuto životní etapu nijak nepřipravuje. Celkem 64 % jich pečuje o své zdraví. Zhruba 52 % má penzijní spoření nebo životní pojištění, 51 % si spoří a 23 % přizpůsobuje své bydlení. To se přitom týká lidí ve věku 45 až 65 let, tedy generace, která už se blíží právě té fázi označované jako stáří. Nebo minimálně jsou v ní jejich rodiče. Podle sebe nebo bezprostředně ze svého okolí by tedy měli vědět, jaké výzvy vyšší věk přináší.
Čekali jste jiná čísla?
Já bych si hlavně přál, aby byla jiná. Nicméně nejsou v rozporu s minulými průzkumy. Z nich plyne, že téma stáří vnímáme okrajově.
Vaše statistiky také říkají, že nejméně jeden ze tří Čechů se do 85 let věku stane nesoběstačným. Co můžeme s takovými vyhlídkami reálně dělat?
Petr Němeček, NN Životní pojišťovna
NN Životní pojišťovna
Je ředitelem externí distribuce NN Životní pojišťovny. Životním pojištěním se zabývá 20 let. Začínal jako pojistný matematik a produktový manažer, později působil v pojišťovně Aegon, která se v roce 2019 sloučila s NN Životní pojišťovnou a Penzijní společností. V rámci pojištění se zaměřuje především na velká životní rizika s důrazem na vážná onemocnění a invaliditu, ale i na pojištění dlouhodobé péče.
V první řadě bychom si měli připustit, že je to realita. Uvědomit si, že žijeme v době, kdy se dožíváme vysokého věku, což je skvělá zpráva. Ale s tím souvisí, že část života řada z nás potřebuje pomoc někoho jiného. Každý třetí člověk bude nějakým způsobem splňovat podmínky toho, co označujeme jako příspěvek na péči. Budou potřebovat vnější pomoc pro zvládání běžných aktivit denního života, od mobility přes dodržování léčebného režimu po přípravu jídla nebo komunikaci. Takže když tyto činnosti přestanu zvládat, buď vedle sebe mám člověka, který mi tuto službu poskytne, nebo si ji budu muset kupovat od nějaké instituce či pečovatele.
Kdo obvykle pečuje o takové seniory?
V Česku většina lidí zůstává doma, což odpovídá i jejich přání. Podle průzkumů si 80 až 90 % lidí přeje žít doma. Míra zapojení rodiny v péči je tedy velice vysoká. Střední délka života u mužů je nižší než u žen, a často je to tedy pak partnerka, která pečuje o muže. A pokud ona potřebuje péči, často ji poskytují děti. Samozřejmě to může být i někdo jiný, třeba známí či sousedé, zejména v menších městech nebo obcích, kde jsou vazby a vzájemná pomoc obvyklejší než ve větších aglomeracích.
Dlouhodobě se v této souvislosti hovoří především o tom, že velkou roli v péči hrají ženy. Co to přináší?
Ve společnosti je to tak skutečně dlouhodobě ukotvené. Pokud se bavíme o intenzivní péči a rodina se rozhodne udržet ji v rámci své struktury, často to vede k tomu, že ženy opouštějí práci a kariéru, případně odcházejí do předčasného starobního důchodu. Je to velmi náročná situace. A z finančního pohledu má dopad jak na jejich vlastní rodinu, tak na jejich budoucí důchod, protože nižší aktivita na trhu práce znamená i nižší důchod v budoucnu. Znamená to, že pokud teď opustí práci, bude mít na ně toto rozhodnutí další dopad v budoucnu, až budou žádat o vlastní důchod. Je to velice důležité téma.
Existují rozdíly v tom, jak se připravují na důchod muži a jak ženy?
Obecně jsou ženy v této oblasti často označovány jako ty odpovědnější. Co se týká například prevence zdraví, řada průzkumů v minulosti potvrdila, že muži mají tendenci přestat s prevencí v okamžiku, kdy vyřeší nějaký zdravotní problém. Ženy o své zdraví pečují soustavněji. Jejich větší odpovědnost se pak promítá i do oblasti financí. Právě ony totiž často řídí rodinný rozpočet.
Zmiňoval jste, že spousta lidí spoléhá na to, že je nějakým způsobem zabezpečí stát. Jak reálné to je pro současné čtyřicátníky a padesátníky?
Řadu let se v Česku hovoří o demografickém vývoji, Husákových dětech, které pomáhají financovat první pilíř, a o tom, co se stane, až bude tato generace sama dávky přijímat. Mám pocit, že se o tom mluví tak dlouho, až jsme na tuto informaci trochu ztratili citlivost. A lidé ve věku 45 až 50 let mají skutečně být ti první, kteří pocítí negativní dopady demografického vývoje a poklesu podílu prvního pilíře na výši důchodů. Překvapivě ale jejich zájem o finanční řešení není tak velký, jak bychom čekali. Ukazuje se dokonce velký kontrast. Pokud se podíváme na lidi ve věku 20 až 30 let, ti jsou naopak v otázce vlastního zabezpečení velmi aktivní.
Jaké produkty tyto různé generace vyhledávají?
Můžu to posoudit na příkladu produktu dlouhodobé péče, který poskytuje pravidelnou rentu v případě ztráty soběstačnosti. Tento stav vede k výraznému nárůstu nákladů v rodině, a proto máte dvě možnosti – buď vybudovat vlastní rezervy, nebo se pojistit u pojišťovny. Téma je relevantní pro každého, ale pro mladší by se mohlo zdát vzdálenější. Přesto na něj reagují mladší lidé velmi dobře. Rozdíl v chování mezi mladší a starší generací není tak výrazný, jak by se dalo očekávat vzhledem k tomu, že starší generace by měla toto téma vnímat palčivěji.
Dlouhodobě se mluví o potřebě změn. Dějí se ze strany státu?
Výrazná změna nastala od ledna 2024, kdy se rozšířila oblast daňových úlev. K produktům, jako jsou soukromé životní pojištění a doplňkové penzijní spoření, přibyly dva nové, jimiž jsou podpora pravidelného investování formou dlouhodobého investičního produktu (DIP) a už zmíněný produkt dlouhodobé péče. Potřeba péče může vyvstat i u mladších lidí, ale naprostá většina klientů tohoto produktu bude dávky dostávat až v postproduktivním důchodovém věku.
NN Životní pojišťovna uvedla pojištění dlouhodobé péče na trh jako první. Můžete říct, jak se tento produkt na českém trhu vyvíjí?
Tématem jsme se začali zabývat už v roce 2016, kdy jsme v analýzách zkoumali demografický vývoj. Zásadním impulzem, který vedl ke zvýšenému zájmu, pak bylo zavedení daňové úlevy. Pojištění, které splňovalo podmínky pro daňovou uznatelnost, jsme klientům nabídli 7. února 2024 jako první v České republice. Nicméně i tak si myslíme, že množství uzavřených smluv zatím neodpovídá tomu, jaká je v Česku demografická a společenská situace. Jsme přesvědčeni, že za pár let to bude jeden z naprosto klíčových produktů v oblasti životního pojištění.
Slyší Češi na takové daňové úlevy při výběru produktů pro přípravu na stáří?
Podle mě ano. Produkty, které daňovou úlevu nabízejí, byly historicky na trhu úspěšné. U nás se po zavedení daňové uznatelnosti pětinásobně zvýšil zájem o produkt dlouhodobé péče. Navíc daňové úlevy také vedly k tomu, že se o potřebě zajistit se na stáří začalo více mluvit.
Máte na závěr nějakou základní radu, jak bychom se měli a mohli během života připravovat na stáří?
Je dobré si uvědomit, že příprava na stáří začíná dříve, než stáří skutečně přijde. To, jak se budeme chovat k sobě a svému zdraví, hraje zásadní roli. Prevence je důležitý prvek pro zvýšení šance, že ve stáří prožijeme život tak, jak chceme. Obecně začněte včas – péče o zdraví a prevence by měly běžet dlouhodobě od mladého věku. Udržujte kvalitní sociální vazby, tedy rodinu, přátele i známé, protože pohoda ve stáří hodně závisí na lidech kolem vás. A připravte si finanční plán. Vyžádejte si analýzu svého současného i budoucího majetku. Odhadněte, kolik budete potřebovat, a držte se dlouhodobé strategie spoření nebo investování. Peníze samy o sobě nezajistí štěstí, ale pouze s nimi lze dosáhnout životní úrovně, jakou si přejete.
