Pomalá a přeregulovaná Evropa? V rámci rozvoje AI z toho může být výhoda

Masivní výstavba datacenter

Podle analytiků ze společnosti McKinsey má přibývat datových center bezprecedentním tempem. Do roku 2030 by se jejich globální kapacita měla zdvojnásobit až ztrojnásobit, přičemž celkové investice mohou dosáhnout až 7 bilionů dolarů. Největší část této výstavby připadne na USA, ale Evropa se podle analýzy rozhodně neocitá mimo hru. Starý kontinent by měl v příštích letech skoro zdvojnásobit stávající kapacitu center, což je stále zajímavé tempo, byť výrazně pomalejší než to v USA.

Klíčovým limitem pro rozvoj AI v Evropě (a nejen pro ten) je dostupnost elektřiny. Cena a kapacita přenosových soustav zásadně ovlivňují to, kam míří kapitál. Zatímco severské země a Španělsko těží z přebytků energie z obnovitelných zdrojů a vodních elektráren, státy jako Německo, Spojené království, Irsko nebo Nizozemsko narážejí na tvrdé stropy kapacity sítí. V některých regionech fakticky platí moratorium na nové připojování datových center do sítě.

Rozdíly jsou patrné i v délce čekání na připojení k síti. Například Itálie se s přibližně tříletou lhůtou řadí k relativním vítězům, evropský průměr se pohybuje kolem čtyř let. Právě dlouhé čekací doby a složitá povolovací řízení vedou investory k tomu, že opouštějí tradiční trhy typu Frankfurtu, Londýna nebo Amsterdamu a hledají lokality s dostupnější infrastrukturou a stabilními zdroji energie.

Vliv na trh s elektřinou

Energetická náročnost datových center přitom prudce roste. Podle Mezinárodní energetické agentury by jejich spotřeba mohla do roku 2026 překročit 1 000 TWh ročně, což je více než dvojnásobek oproti roku 2022, a to především kvůli AI. Elektřina je přitom největší provozní položkou, což je v Evropě obzvláště citlivé téma po energetické krizi vzniklé po ruské invazi na Ukrajinu. Například v Británii jsou ceny energií stále zhruba o tři čtvrtiny vyšší než před válkou.

Přetížené sítě zároveň nutí regulátory měnit pravidla hry. Typickým příkladem je právě Británie, která přešla od principu "kdo dříve přijde, ten dříve bere" k modelu "kdo je připravený, ten se připojí". Cílem je omezit spekulanty, kteří si rezervují kapacitu bez skutečného záměru stavět, a urychlit realizaci reálných projektů. Tyto reformy ukazují, jak tlak AI mění i dlouho zaběhlé infrastrukturní systémy.

Evropské příležitosti

Pomalejší tempo má ale i pozitivní stránku. Evropští developeři mají více času přemýšlet o flexibilitě a technické budoucnosti svých projektů. Jednou z cest je využití brownfieldů, například přeměna upadajících průmyslových areálů s existujícím připojením k síti na technologické huby. Takový přístup může pomoci snížit náklady, urychlit výstavbu a zároveň se lépe zapojit do regionální ekonomiky.

Z hlediska AI se přitom Evropa pravděpodobně nestane lídrem v oblasti masivních hyperscale center určených pro trénování základních modelů. Tento závod se už jeví jako rozhodnutý. Výrazná příležitost se ale rýsuje v oblasti AI inference, tedy provozu hotových modelů, a v menších, vysoce propojených cloudových centrech. Podle McKinsey může až 70 % poptávky po AI připadat právě na inference, nikoli na trénink.

To je důležité i z hlediska investic. Inference lze často provozovat ve stejných datových centrech jako klasický cloud, což snižuje riziko předimenzování a spekulativní výstavby. Navíc se očekává, že inference bude muset probíhat přímo na evropském území kvůli tlaku na takzvanou suverénní AI a ochranu dat. Právě v této oblasti se evropská regulace může stát konkurenční výhodou.

---

Investice do AI nejsou vůči globálnímu HDP nijak extrémní

---

To potvrzují i kroky některých globálních hráčů. Cloudová služba Amazon Web Services například spustila evropský suverénní cloud, který je fyzicky i právně oddělený od zbytku globální infrastruktury AWS a řízený subjekty v EU. Jde o jasný signál, že požadavky na datovou suverenitu nejsou okrajovým tématem, ale strukturálním faktorem, který ovlivní, kde a jak budou datová centra v Evropě vznikat.

Zodpovědný přístup

Rychlý vývoj AI vyvolává obavy ze vzniku bubliny a takzvaných "uvízlých aktiv", tedy datových center, která budou technicky zastaralá dříve, než se zaplatí. Investoři proto stále častěji trvají na zajištění nájemců ještě před zahájením výstavby a uzavírají dlouhodobé kontrakty na 10 až 15 let. Spekulativní projekty bez klientů se postupně stávají minulostí, vyšší riziko zůstává hlavně u mladých cloudových firem a startupů.

Dalším evropským specifikem je přísnější regulace, včetně povinného reportování spotřeby energie, vody či socioekonomických dopadů. Zatímco v USA jsou podobné otázky často upozaděny, v Evropě mohou vést k tomu, že datová centra budou lépe integrována do místních komunit. V dlouhodobém horizontu to zvyšuje jejich společenskou akceptaci i hodnotu.

Z investičního hlediska tak Evropa působí jako pomalejší, ale bezpečnější sázka. Obtížnost výstavby, nedostatek zdrojů a regulatorní náročnost zvyšují bariéry vstupu, a tím i dlouhodobou hodnotu existujících aktiv. Právě kombinace nedostatku kapacit, suverénní AI a důrazu na udržitelnost může z Evropy udělat jednoho z nejzajímavějších hráčů v další fázi globálního AI boomu. I když podle všeho nikdy nebude tím nejrychlejším.

Zdroj: McKinsey & Company, CNBC