Zlatko Míčka: Do vín bez certifikace bych neinvestoval ani korunu

Jaký bude podle vás pro víno "investiční rok 2010"? Signalizují něco již první aukce, například Hospice de Beaune?

Zlatko Míčka (ZM): V tuto chvíli o tom můžeme těžko hovořit. Co si budeme povídat, úroveň ceny vína se stanovuje jednoznačně ve Francii v Bordeaux. Málokdo však ví, že prvním investičním impulzem, který má vliv na ceny v Bordeaux, je již aukce Hospice de Beaune v listopadu, kde se již prodává ročník vína, ve kterém aukce probíhá, čili v listopadu tohoto roku se na této aukci bude dražit ročník 2010. Kdežto v Bordeaux se bude tento ročník prodávat až v roce 2011.

V minulém roce byly v Bordeaux nesporně nejvyšší ceny od roku 2000. Podíváme-li se však na předcházející aukci Hospice de Beaune, zjistíme, že impulz k takovýmto vysokým úrovním cen tam opravdu byl. Jinak tomu nebylo ani v minulých letech. Konkrétně Burgundsko na tom bude tentokrát kvalitativně lépe než Bordeaux, kde byl problém se srážkami. Očekávejte tedy vína kvalitní a méně kvalitní, rozhodně to nelze srovnat s rokem 2009, kde tento ročník "en primeur" je nejlepší za posledních 40 let, což se samozřejmě také odrazilo na cenách.

vína z Burgundska za rok 2010 budu na tom tentokrát kvalitativně lépe než v Bordeaux, kde byl problém se srážkami

Nejmladší "en primeur", do kterého se dá investovat, je ročník 2009. Jak se vyvíjí jeho investiční hodnota?

ZM: Tento velmi úspěšný ročník se prodával za čtyřnásobné ceny ve srovnání s ročníkem 2008. Překvapilo nás, že byl i lepší než ročník 2005, protože jsme očekávali stejnou úroveň, avšak nakonec se ročník 2009 prodával o 20 až 30 % dráž. Pokud ještě je někde nabídka tohoto ročníku za ceny, se kterými se obchodovalo v prvním kole, tak se stále ještě vyplatí do toho investovat. Silně o tom však pochybuji, protože to je už rozprodané a každý by vám to prodal s přirážkou tak 80 až 100 %.

v podstatě za investiční ročník můžeme považovat vždy jen ten poslední, všechny starší ročníky jsou víceméně spotřebitelské

Máte ještě jiné oblíbené ročníky, do kterých lze investovat?

ZM: V podstatě za investiční ročník můžeme považovat vždy jen ten poslední, všechny starší ročníky jsou víceméně spotřebitelské. Nepočítám sem ty, které již začínají mizet z trhu. V tomto okamžiku může do těchto vín investovat a počkat právě na tuto druhou vlnu, kde půjde cena prudce nahoru z důvodu již malého množství vín na trhu. Třeba ročník 2009 ještě asi na trhu seženete, ale nakoupili byste ho už s přirážkou třeba 80 % nad nákupní cenou, za kterou si ho obchodník pořídil.

S jakým časovým horizontem investice do vína musí tedy investor počítat, pokud chce své prostředky tímto způsobem zhodnotit?

ZM: U en primeur se to dělí na více skupin. Pro představu v první skupině jsou vína zrající přibližně 5 let, v druhé skupině do 10 let a v té třetí to jsou vína zrající 15 let a více. Prémiová, tedy nejdražší vína jsou samozřejmě z té třetí skupiny. Jejich cena jde prakticky během 1 až 2 let prudce nahoru, ale jsou neprodejná. Čeká se totiž, až uplyne doba zrání a přijde zákazník, který je ochoten zaplatit takto vysokou cenu, protože to víno chce prostě vypít.

Pokud chci víno prodat dříve, ještě před dozráním, tak to ode mě nějaký investor sice koupí, ale požaduje taky prostor pro svoji investici. Tudíž se s ním musím o svůj zisk podělit. Například nakoupím-li víno za 600 a za 2 roky bude mít cenu 1 000, tak ho prodám dalšímu investorovi třeba za 800. Odevzdávám tedy část rozdílu mezi nákupní a aktuální tržní cenou.

pokud chci víno prodat dříve, ještě před dozráním, tak ho ode mě nějaký investor sice koupí, ale požaduje taky prostor pro svoji investici. Tudíž se s ním musím o svůj zisk podělit

fondy těží spíše z toho, že pokud nakoupíte víno ve fyzické podobě, tak se na vás vztahuje daňová povinnost. Na druhou stranu je to reálná investice a kdykoli se něco stane, můžete víno prodat, nebo "alespoň" vypít

V Londýně se dá investovat do vína přes finanční nástroje typu fondů, což může investorům ulehčit práci, tedy správné skladování, a hlavně tak mají možnost lepšího zlikvidnění investice. Dává podle vás fyzická investice do vína stále smysl?

ZM: My uskladnění zajišťujeme, v tom bych neviděl až takový problém. Fondy těží spíše z toho, že pokud nakoupíte víno ve fyzické podobě, tak se na vás vztahuje daňová povinnost. Na druhou stranu je to reálná investice a kdykoli se něco stane, můžete víno prodat, nebo "alespoň" vypít. Vypadá to možná trochu zastarale, nicméně přesně víte, do čeho investujete a víno máte někde uskladněné. Kdežto u investic do těchto typů fondů neovlivníte, zda fond investuje dobře.

Vývoj cen vína se dnes dá sledovat pomocí indexů Liv-ex 100 nebo Liv-ex 500? Je to dobrý indikátor? Máte i vy svůj "osobní" index?

ZM: Tyto indexy se zpravidla řídí jen podle anglického trhu. Mají určitou vypovídací hodnotu, ale nemyslím si, že by to byl indikátor, podle kterého by se měli investoři řídit. Já mám svůj vlastní index, kde průběžně sleduji asi 12 webů, které jsou napojeny na Château, a vím, že skutečně ty miliony lahví vlastní a seriózně s nimi pracují. Podle toho, jak se tam vyvíjejí ceny, vytvářím doporučenou tržní cenu, se kterou se dá uspět. Na základě tohoto zjišťuji zhodnocení od okamžiku nákupu vína, porovnávám výkonnosti v jednotlivých letech apod.

jediný vyvinutý trh s víny, jak už jsem říkal, je v Bordeaux a v Burgundsku. V menší míře bych tu ještě zmínil Itálii a Španělsko

Jsou v těchto indexech zahrnuta také vína z "Nového světa"? Jakou vůbec mají vína například z JAR, Chile nebo USA investiční hodnotu?

ZM: V indexech jsou zahrnuta z největší části vína z Bordeaux, stejně jako my obchodujeme převážně jen s těmito víny. Hlavním důvodem, proč se vína z nového světa tolik neobchodují, je nízká likvidita. Jestliže jsou pitelná v horizontu jednoho až tří let, je zde malý prostor pro investici. Vína také v zásadě nejsou tak kvalitní.

Faktorů působících na kvalitu vína z nového světa je více. Například zavlažování půdy má negativní dopady a ve Francii je tato metoda dokonce zakázána. Vlastně se tam produkují jen vína pro rychlou spotřebu, tedy místní účel. Jediný vyvinutý trh s víny, jak už jsem říkal, je v Bordeaux a v Burgundsku. V menší míře bych ještě zmínil Itálii a Španělsko, kde mají kvalitní, dlouho zrající vína, ale zase s nimi nejde obchodovat jako s víny z Bordeaux, protože produkce je omezená a zdaleka by nenasytila trh. Investování do podílových fondů je možné v řádu několika tisíc korun. Jak veliký je podle vás nutný kapitál k investicím do vína?

pokud se chcete investicím do vína seriózně věnovat, počítejte s kapitálem v rozmezí minimálně 400 tisíc Kč ročně

ZM: Mám na to jednoznačný názor. Jestliže někdo chce do tohoto byznysu vstoupit, počáteční peněžní prostředky bych viděl okolo minimálně 400 tisíc Kč ročně, a to po dobu nejméně 5 let. Ano, lze nakoupit třeba za 100 tisíc, ale je to spíše jen pro vlastní spotřebu nebo jako hobby. Pokud se tomu chcete seriózně věnovat jako investoři, tak musíte počítat s vyšším kapitálem.

Co byste poradil začínajícímu investorovi do vína?

ZM: V první řadě si určitě vybrat někoho, kdo tomu rozumí a pohybuje se v této oblasti, vlastně takového poradce. Ten pak vybere určité druhy vína s ohledem na likviditu a roztřídí je podle dlouhodobosti investice. Takových specialistů, kteří se tím zabývají a jsou schopni v rámci problematiky investovaní do vína poradit, je podle mě v České republice tak 20, možná 30.

Důležité je, že ten, od koho víno nakoupím, mi musí dát záruku předem sjednaného dlouhodobého uskladnění za rozumnou fixní cenu, a hlavně vystavení certifikace. Za pár let totiž, až budete chtít víno prodat, bude každý vyžadovat potvrzení o originalitě vína. Čím dál více se množí internetoví podvodníci, kterým buď zaplatíte a nic vám nepřijde, nebo prodávají necertifikovaná vína za směšnou cenu. Vždy, když je nabídka výrazně pod průměrnou prodejní tržní cenou, není něco v pořádku.

nakupujte jen vína se zárukou předem sjednaného uskladnění a s vystaveným certifikátem zaručujícím originalitu vína

Září je měsíc, kdy se v České republice pije více burčáku než vína. Co vy a burčák?

ZM: Burčák je vlastně taková česká, možná okrajově rakouská rarita. Důležité je si uvědomit, že burčák je burčákem přibližně 6 hodin, po šesti hodinách je to v přeneseném slova smyslu jed. Moji kolegové a vinaři z Francie mají na "český burčák" ještě vyhraněnější názor a nechápou, proč se chceme za každou cenu otrávit (smích).